tisk ]Kréta – Poslední z Mataly
Přistání bylo hladké, letěli jsme s českými aerolinkami, takže ani měkčí být nemohlo. Kouzlo antiky, její duch, na nás dýchlo hned na letišti v hlavním městě. Ono se totiž jmenuje Heraklion, řecky Iráklio. A aby toho nebylo málo, tak na všudypřítomných reklamách se dozvíte, že nejlepší víno má celkem případný název Mínós a pro změnu nejlepší pivo nese hrdý název Mythos.
Cesta na jih
Na Krétě se neprohánějí nějaké zastaralé rachotiny, ale luxusní a klimatizované dálkové autobusy zvučných značek. Řidič jednoho takového korábu silnic, mírně obézní žoviální Řek, byl trochu nervózní, zřejmě chtěl mít cestu na jih co nejdříve za sebou, proto se na nás díval poněkud nevraživě, když jsme přišli na parkoviště poslední. A pak to začalo. Nastartoval a pustil se do toho. Graciézně kličkoval s několikatunovým kolosem spletitými a úzkými uličkami metropole, přičemž v jedné ruce držel nezbytnou cigaretu, v druhé mobilní telefon a zároveň ještě dokázal pokukovat po okolí a s jistým uspokojením komentovat a hodnotit půvab krétských krásek. Když jsme se vymotali z hlavního města, tak to teprve začalo. Ostré zatáčky vybíral s bravurou sobě vlastní, ale když uviděl protijedoucí autobus, který se řítil proti nám úzkou silnicí, dupl na brzdy, jeho protijezdec taky a dali se, jako by se nechumelilo, do řeči.
Jak jsme později zjistili, čas pro Řeky moc neznamená a navíc je pravděpodobné, že během své jízdy potká šofér spoustu kamarádů a kolegů, se kterými je třeba prohodit pár zdvořilostí a krátce pohovořit. Zastaví-li proto řidič i s nákladem turistů či domorodců uprostřed hlavní cesty a několik minut klábosí s řidičem protijedoucího autobusu, nejedná se o situaci neobvyklou. Pozoruhodné je, že se neozývá nervózní troubení naštvaných řidičů, ale všichni způsobně čekají, až si tento jistě závažný rozhovor oba řidiči vyřídí a pak se jede dál. Nakonec, příště se může něco podobného přihodit jim, tak proč se rozčilovat. Když už je řeč o dopravě, dlužno podotknout, že autobusová doprava na ostrově má svá zajímavá specifika. Především nehledejte jízdní řády. Zeptáte-li se místních, kdy pojede nějaký autobus, dostane se vám odpovědi: „teď někdy”. Což je termín, který může znamenat deset minut nebo taky dvě hodiny. Na jih, do Kalamaki, jsme dojeli v pořádku a na autobuse zůstala i zpětná zrcátka.
Trochu povšechných informací
Tak pěkně jako ve škole. Kréta je největší a nejjižnější řecký ostrov, táhnoucí se jižně od řecké pevniny a oddělující ve Středozemním moři moře Krétské od Libyjského. Délka ostrova je asi 350 kilometrů a jeho šířka nepřesahuje 50 kilometrů. Dělí se na čtyři provincie, které se jmenují Chania, Rethymnon, Heraklion a Agios Nikolaos. Páteř ostrova tvoří tři pohoří – Lefka Ori, Ina a Dikti, jejichž nejvyšší hory nejsou žádní trpaslíčkové, nejvyšší Idi Óros měří 
2456 metrů, takže by se ve Vysokých Tatrách vcelku slušně vyjímala.
Rozvinutá civilizace
Ti, kteří se zajímají o kulturu a historii, budou na Krétě ve svém živlu. Téměř všude se zde nacházejí archeologické vykopávky a stavby z mínojské doby, například Knossos a Festos, ale také z doby římské, stejně jako z dob nadvlády Benátčanů a Turků. Na tomto mýty opředeném ostrově, na němž se narodil Zeus, bylo kdysi království Minóovo a jeho labyrint postavený nešťastným Daidalem. Tady mají svůj původ pověsti o Parsifaé a Minotaurovi, Théseovi a Ariadně. Celý tento svět zanikl při obrovské katastrofě, o jejíž příčině existují pouze dohady. Ještě dávno předtím než Řekové začali osidlovat pevninské Řecko, vznikala již na Krétě rozvinutá civilizace. Splachovací záchody, kanalizaci, vodovodní potrubí nebo anatomicky tvarovaný trůn tu měli už v roce 1700 před naším letopočtem, škoda, že se tyto poznatky nešířily dál. Kolika morových ran by byla Evropa ušetřena, kdyby si tato hygienická zařízení udržela i ve středověku.
Na návštěvě v letovisku Matala
Malé romantické letovisko Matala v zátoce na jižním pobřeží Kréty je známo již z minojského období, kdy sloužilo jako přístav pro palác Faistos. Jeskyně ve skalách, které lemují záliv, sloužily jako úkryt pronásledovaných stoupenců křesťanství, později se v nich skrývali místní obyvatelé před tureckými okupanty. V šedesátých letech 20. století v nich přebývali stoupenci hnutí hippies. Posledního příslušníka tohoto hnutí můžete spatřit před místní tavernou, kde sedí na lavičce, nabízí své kresby a malby a popíjí kakao. Ochranu mu poskytují dva psíci. Rád se nechává obdivovat a doporučuje kolemjdoucím, aby si koupili knížku, která byla napsána jenom o něm a nese název Poslední z Mataly. V přilehlých kopcích nad rybářským přístavem jsou dodnes některé jeskyně obývané mladými nekonformními lidmi z nejrůznějších koutů světa. Matala s nádhernou velkou pláží s jemným pískem a typickými krétskými tavernami, kde se připravují výborná jídla z čerstvě ulovených ryb a plodů moře, je oblíbeným výletním cílem zahraničních návštěvníků.
Nezapomeňte ochutnat
„Základem všeho je správné koření,“ znalecky nám sdělila starší prodavačka v kalamackém marketu, když jsme se probírali nespočetnými sáčky s nejrůznějšími druhy koření, abychom z naší cesty přinesli nějakou pozornost známým. Koření jsme koupili a také jsme propašovali několik kelímků opravdu znamenitého řeckého jogurtu, který si nijak nezadá s tím bulharským, který je považován za nejlepší na světě. Víc než maso jedí Kréťané zeleninu. I u nás známé tzaciki se připravuje z čerstvých okurek, jogurtu a česneku, salát choriatiki zase z rajčat, salátu, ovčího sýra, okurek a cibule. A pokud maso, tak se zeleninou. Například musaka se připravuje z lilku, mletého masa, brambor a vajec. Výborné jsou také vinné listy, zvané dolmades, s mletým masem a rýží.
Ouzo nebo rakija?
Cena slušného jídla se pohybuje někde mezi sedmi až devíti eury a v ceně je započítán nejen předkrm, ale i zákrm, většinou nějaká sladkost, domácí buchta nebo malý pohár zmrzliny něco podobně kalorického a nejméně tři deci jejich proslavené pálenky. Můžete si vybrat známé anýzové ouzo nebo klasickou rakiju. Ostatně obě jmenované lihoviny jsou v podstatě odpadním produktem při výrobě jiného řeckého národního pití - olivového oleje. Ten Kréťáné konzumují vždy, všude, za všech okolností a k čemukoliv. Připlatit si musíte pouze v okamžiku, kdy se rozhodnete okusit nějakou místní vyhlášenou mořskou potvoru. Ryby a vůbec všelijaká vodní havěť je na Krétě velmi drahá. My jsme zvolili již dříve vyzkoušený steak z mečouna a opečenou bramboru v alobalu naplněnou tzaciki. Opět to bylo výborné.
Západ slunce a karety
Každý večer jsme se chodili dívat na západ slunce. Byla to úchvatná podívaná a pokaždé jiná. A také jsme v noci chodili kontrolovat, zda se z nakladených vajec želv karet konečně vyklubou malé želvičky. Předposlední den našeho pobytu na Krétě se na nás konečně usmálo štěstí. Slunce se už dávno ponořilo do rozčeřených vln a na písečné pláži se v prostoru ohraničeném slaměnými rohožemi rodil nový život. Bez nadsázky jako o život se klubali z kupy vajec maličtí tvorové, kteří instinktivně hledali cestu k moři a také ji našli.
Text: Jan Chára
Foto: autor
