Fotograf Jaroslav Hejzlar - Život pod mořskou hladinou

Datum: 27.3.2012

Opravdová fotografie nepotřebuje vysvětlení a také nemůže být popsána slovy, tento citát Ansela Adamse je velmi pravdivý. Ve svém životě jsem spatřil pouze několik fotografií, nad kterými jsem se opravdu na dlouho pozastavil a nechal je jen tak promlouvat ke své duši a navíc jim plně rozuměl.

Většinou není možné nalézt vhodná slova, která by ji mohla popsat a je to naprosto zbytečné. Taková fotografie předá divákům vše, co vy byste nikdy nedokázali vyjádřit jakýmkoliv jazykem. Nepotřebuje žádný komentář, začne si žít vlastním životem, ovlivňuje tvorbu ostatních a stává se tak inspirací a zároveň tím, co by pravá fotografie měla v sobě mít zakomponováno. Není právě tohle důvod, proč je fotografování tak krásným koníčkem?

Nacházet vnitřní řád a harmonii

Vznik nových technologií a další objevy vytvářejí trochu pozměněný vztah k fotografickému médiu. Ale stále platí, že člověk důvěřuje pravdivosti fotografického sdělení. Fotografický obraz může být, za jistých okolností, pro citlivou lidskou bytost také lékem a pomocníkem při překonávání neduhů v čase jeho žití v této poněkud chaotické době a pomáhat nacházet vnitřní řád a harmonii.

Báječný způsob pro komunikaci

A když už jsme u těch citátů. Bill Frekes před časem prohlásil: Fotografie je báječný způsob pro komunikaci a je to skutečně univerzální jazyk. Nezbývá než souhlasit. Daná fotografie divákům opravdu přinese nějakou informaci a stane se tak bezeslovním komunikačním prostředkem. A že těch diváků, kteří mohou dané fotografii porozumět je o mnoho více, než lidí, kteří budou rozumět jazyku, kterým mluvíte je, v případě češtiny, také nasnadě.

Na malém stolku v koutě ateliéru ležel jen zlomek publikací, kde pod fotografiemi je uvedeno jméno Jaroslav Hejzlar. Mimo jiné i kniha Panelový dům – Bydlení i pro příští tisíciletí, Bydlení v paneláku a řada dalších knih, časopisů, kalendářů i adjustovaných fotografií. Kávu jsme vynechali a přešli rovnou k ohnivému španělskému vínu. Společně jsme uvažovali, kterou část jeho tvorby čtenářům představit a nakonec zvítězila podmořská fotografie. A k té také, mimo jiné, směřovalo několik mých otázek.

Jaké byly vaše potápěčské začátky a kdy jste pod hladinu začal brát i fotoaparát?

Základní výcvik jsem absolvoval klasicky na českých lomech, a jelikož mne fotografie živí, začal jsem to s různými fotoaparáty zkoušet hned od začátku. Postupem času jsem si stále zvyšoval kvalifikaci. Více jak 90 procent ponorů mám s fotoaparátem. I když třeba vůbec nic nevyfotím, prostě ho tahám sebou. S trochou nadsázky musím říct, že samotné potápění mne už nijak zvlášť nebaví, takže žádné lámání rekordů v počtu ponorů opravdu nehrozí.

A teď nám prozraďte, máte-li nějaký potápěčský sen?

Vysloveně nemám žádný konkrétní sen. Beru příležitosti tak, jak mi je život nabízí a protože mám spoustu dobrých přátel potápek, vždy se něco zajímavého naskytne, takže se mám pořád na co těšit. Ale opravdu příliš neplánuji.

Specializujete se úzce na nějakou oblast podvodní fotografie?

Spíše řeknu, co nedělám. Nedělám aranžované snímky v bazénu a až na některé výjimky je ani nemám moc rád, protože je to oblast, kde může člověk velmi lehce sklouznout k nevkusu (sorry kolegům bazénářům, ale i oni to jistě tak trochu cítí). A nedělám sladkou vodu, protože to moc neumím.

Něco jste nám už prozradil, ale řekněte nám, kde ještě můžeme vaše fotografie vidět?

Fotografie mne živí, takže dělám například specializované nástěnné kalendáře a hodně se zabývám velkoformátovými fotografiemi pro různé prostory v architektuře, spolupracuji s řadou institucí, kde mohu své fotografie uplatnit, obracejí se na mne i soukromé osoby. A občas také publikuji v odborném i populárním tisku. Rozhodně nemám, jak již bylo řečeno, soutěžní ambice. Bohužel komerční fotografie má tu nevýhodu, že ne vždy se vám podaří prosadit svůj názor, přesvědčit o výtvarném záměru.

Naše čtenáře bude jistě také zajímat, jakou používáte fotografickou techniku?

Do roku 2006 jsem používal výhradně klasický diák, materiál Fuji Provia, nyní fotím na digitál. Začínal jsem s Nikonosem, kterého jsem záhy vytopil, pak jsem přešel na Nikona F100 v pouzdru Sealux s blesky Subtronic. Nyní fotím na Canona D5 s příslušenstvím od Ikelitu.

Lapidárně řečeno, dříve ve fotokomoře, dnes u počítače. Využíváte všech možností, které současná technika nabízí?

Samozřejmě a velmi mne to baví stejně jako dříve práce ve fotokomoře. Protože se snažím nefotit dokumentární fotografie typu "atlas ryb" ani podmořskou reportáž. Využívám všech dostupných prostředků, které mi současná technika poskytuje, k dosažení co nejlepšího výtvarného výsledku.

Jaký jste měl nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?

Fotografování má jednu velkou nevýhodu. Sice můžete získat krásné snímky z nějaké velmi emotivní akce, ale na druhé straně přijdete právě o tyto emoce, protože si ten zážitek nedokážete patřičně prožít. To platí pod vodou i na souši. Mým nejsilnějším zážitkem byly nejspíš manty na Maledivách v oblasti Baa Atol, v níž se nachází proslavený Haanifaru Bay. Tady se v období od srpna do října shromažďují ke krmení desítky až stovky mant a velrybích žraloků. Sice tu nejsou vždy – záleží na proudech – ale v případě jejich přítomnosti se jedná o životní zážitek. Tehdy jsem se rozhodl, aspoň pro danou chvíli, nebýt fotografem, takže jsem foťák "zahodil" do písku a konečně si celé hodinové divadlo krásně vychutnal. A jak při práci podvědomě naslouchám svému Aladinu, tady jsem jeho varovné pípání ani nechtěl slyšet.

Text: Jan Chára

Foto: Jaroslav Hejzlar

Ing. Jaroslav Hejzlar

narodil se v Praze, kde také žije. Po středoškolských studiích absolvoval tehdejší Vysokou školu zemědělskou v Praze. Do roku 1997 pracoval jako fotoreportér ČTK. Od té doby působí jako samostatný fotograf se specializací na architekturu a podmořskou fotografii. Je dlouholetým fotografickým spolupracovníkem mnoha periodik, vydavatelství, reklamních agentur a firem. Je autorem řady knižních publikací, katalogů, tematických edic a kalendářů. Profesionální práci na zakázku se snaží spojit se zábavou, koníčkem a volnou tvorbou dohromady a potápění spojené s cestováním považuje za naprosto ideální kombinaci k dosažení tohoto cíle. V minulých letech se účastnil řady domácích i mezinárodních soutěží a vystavoval na četných společných i samostatných výstavách. Nyní se programově soutěží neúčastní. Konečným naplněním fotografie je pro něj konkrétní realizace snímku v jakékoliv podobě. Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR a Syndikátu novinářů ČR.