tisk ]Josef Velčovský - Krajiny plné příběhů
Kdo se zajímá o výtvarné umění, nemohl se s Josefem Velčovským nesetkat. Za své krédo přijal už před lety úryvek z básně Svatopluka Čecha „Věřme jen sobě, své práci a 
píli!“ - a stal se jedním z nejpilnějších tvůrců současnosti. Na vernisážích jsou ovšem k nepřehlédnutí nejen jeho obrazy či grafiky. Upoutá vás i tvůrce – postava připomínající Sinkiewiczovy rozevláté hrdiny: statná postava, mlsný knír a oči plné veselých jisker…
Kořeny a nádechy
Na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru profesora Součka, se malovalo zejména olejovými barvami. Ale nadaný student záhy zjistil, že k tomu, aby vtáhl diváky do svých příběhů, nepotřebuje vrstvit reliéf na povrch. To si ostatně uvědomil už dřív, v rodných Václavovicích.
Zacházet s barvou a rozumět kompozici se naučil už od otce. Pomáhal mu malovat interiéry, ale hlavně tiše sledoval, jak pod jeho rukama vznikají půvabné krajiny. Syn přidal k tomuto dědictví svůj osobitý pohled na svět a jeho obrazy začaly záhy sklízet obdiv moravského severu. Pepíkův talent neušel pozornosti akademického malíře Viléma Wünscheho z 
nedalekého Šenova, který mu doporučil studium uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti.
Ještě než dostal maturitní vysvědčení, věděl, že zvládl výborně i talentovky na AVU. Touha učit se, nadechnout se vůně slavných ateliérů, ho vytáhla už za studií do světa, do Holandska a Paříže. Akademii dokončil v roce 1969 a hned se vydal znovu do města nad Seinou, na stáž do Ateliéru 13 S. W. Haytera.
Z Francie se vrátil s velkými plány, ale zcela bez prostředků. Proto přijal práci v psychiatrické léčebně v Praze – Bohnicích, kde založil českou arteterapii. Sledoval psychický stav pacientů podle jejich výtvarného projevu. „Nebyl to ztracený čas, rozšířil jsem si obzory o další dimenzi lidské psychiky. A byl jsem bez závazků, takže jsem maloval ve svém veškerém volném čase - ve dne i v noci.“
Po stopách inspirace
Projel snad všechny evropské metropole, nakoukl do pouštních krajin Sahary a poznal širé Mongolsko. Nejvíc ho okouzlovala Paříž. Její mosty a věže ožívaly v tenkých linkách grafik, spíš naznačujících než popisných. Má rád Prahu, zejména Staré Město, kde je jeho grafický ateliér. Ovšem jeho původ ho stále víc táhne na Moravu, dnes zvláště na její vinorodý jih. Tady, nedaleko Znojma, žije i jeho bratr Alex.
„Velmi blízké je mi také Finsko,“ přiznává malíř. „Tam se už léta o prázdninách se ženou Romanou vracíme. Nejen za nevyumělkovanou přírodou a trochu nostalgickými obrázky šedomodrého moře, ale také za přáteli. Jsou velmi upřímní a na nic si nehrají. To je velmi vzácné.“
Z výletů i delších cest si přiváží nejen dojmy z přírodních scenérií. Do paměti si ukládá i úl
omky zahlédnutých objektů a předmětů, jimiž pak oživuje své snové krajiny, zvláčnělé liniemi ženských těl.
Poetický surrealista
Teoretikové výtvarného umění řadí Josefa Velčovského mezi surrealisty. O tomto uměleckém směru, který vyzdvihuje nadrealitu jako poetický aspekt reality, říká Karel Teige: „Jistá svrchovaná díla poezie i barev mají nad námi neodolatelnou a neúprosnou moc, která nesmírně převyšuje působivou sílu, jíž je schopna nejzarytější estetická hodnota“.
Další hodnotitelé soudí, že Velčovský navázal na tradice české imaginativní malby. Souhlasit lze ovšem i s těmi, kdož tvrdí, že je představitelem uměleckého směru zvaného poetismus (ryze český směr, jehož cílem je zobrazit optimistický pohled na svět, vyvolávající pocit radosti a štěstí). Akrylové krajiny, oleje i barevné litografie Josefa Velčovského v divácích skutečně vyvolávají pocit radosti. Ty nekonečné prostory k nám vysílají vlídnou melancholii a hlavně malířův humor, jiskřící ironií.
Někteří umělci (i diváci) nemají rádi, když je obraz determinován svým názvem. Když mířím na výstavu malíře, který je hostem v dnešní galerii, těším se naopak i na ně. Pepíkovy vtipné bonmoty totiž ještě umocňují onen pocit radosti a štěstí, které nám svou tvorbou přináší. No řekněte sami: Krajina napadená vegetací. Antická nudistická pláž. Karavana u vyschlé řeky monitorována motýly. Milenci v bílé noci na rozestlaném jezeře. Krajina s neposednou řekou. Mimořádná úroda lentilek na Českomoravské vysočině. A korunou je: Adam a Eva využívající chvilkové nepozornosti archanděla Gabriela k útěku z ráje v místě známém později jako Check Point Charlie.
Text: Marie Rubešová
Foto: archiv autorky
Josef Velčovský
Narodil se 7. října 1945 ve Václavovicích. Po absolvování SUPŠ v Uherském Hradišti studoval v letech 1963 – 1969 AVU, ateliér figurální a portrétní malby profesorů Oplta a Součka. Následovala stáž v pařížském „Atelieru 13“ (1970) a později v Provence a Bretani (1975). Věnuje se malbě, grafice, ilustraci (Mácha, Seifert, St. Exupery, Lustig, Zweig, Fitzgerald, E. A. Poe, Holoubek) a realizacím v architektuře. Uspořádal na 120 samostatných výstav v České republice, Německu, Holansku, Francii, Mongolsku, Japonsku, Finsku. Mimo jiné získal cenu Trienále evropské kresby v Norimberku a v roce 2003 Evropskou medaili Franze Kafky. Mnohé obrazy Josefa Velčovského jsou v soukromých sbírkách a galeriích po celém světě. Uveďme Národní galerii v Praze a Galerii hlavního města Prahy, Alšovu jihočeskou galerii, Stad Muzeum Norimberk a Galerii Ministerstva kultury Finska. Oba synové Maxim a Kryštof následují otce a věnují se výtvarnému umění.
