tisk ]Přemysl Líbal - Zachycuje poezii přírody
Na stole ležela kniha s cihlově červenou obálkou, na stěnách visely nádherně adjustované fotografie. Listuji v knize, fotografie a verše v těsném objetí. A autor fotografií Přemysl Líbal se zvolna dává do řeči.
Vybral jsem si krajinu
“Dá se fotografovat téměř vše a téměř vše se také fotografuje. Ce
lebrity, politici, akty, porno, reportáž mírová (je zajímavé, že lidmi nevyhledávaná), válečná (ta naopak vyhledávaná, přestože se války všichni bojí), nebo sportovní, a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Já si vybral krajinu a přírodu jako takovou. A to z několika důvodů. Jednak přírodu miluji, cítím se v ní dobře a pak si myslím, že příroda podána prostřednictvím fotografie, nebo malovaného obrazu, je veřejností přijímána velmi kladně. Zřejmě také proto, že stále se zrychlující životní tempo nedovolí mnohým z nás se v přírodě z
astavit a stát se jejím pozorovatelem. Nebo prostě proto, že mu nebyl dán dar vidění fotografa. A proto si většina z nás pověsí doma na zeď raději uklidňující přírodní scenérii, než vraždícího vojáka.”
Stopy po člověku
Další otázka je nasnadě. A kam se poděli lidé? “Zatímco zmiňované tematické okruhy jsou převážně o lidech, mé fotografie jsou bez lidí, ale kolikrát s výraznými stopami po nich. Je téměř nemožné dnes nalézt takzvanou panenskou přírodu, snad jen v detailech. Ale jsou stopy různé - rybníky, přehrady, vysázené lesy, ale také doly, auta, láhve z plastiku a další odpady. Jsou to vrásky na tváři naší matky přírody. Chováme se k ní jako rozmazlený mazánek, který si dělá, co chce. A ona, jako každá správná matka, miluje své děti až za hrob. A nemusela by. Ona by se bez nás obešla, ba co víc, bylo by jí bez nás lépe. Na rozdíl od nás. Zatím nás ještě trpí, jak dlouho, to záleží převážn
ě na nás. Proto udělejme vše pro to, abychom si mohli ještě dlouho ve svých příbytcích věšet na zdi obrazy něčeho tak samozřejmého jako je příroda.”
Poezie přírody aneb Kde domov můj
“Když za mnou přišla vynikající básnířka Hana Gerzanicová s nápadem, abychom spolu vydali knih
u jejích básní a mých fotografií na téma názvu naší hymny, jakousi oslavu krás české přírody, ani ve snu mne nenapadlo, že se někdy tento projekt uskuteční. Ale jak šel čas, naše souznění pro krásy české přírody stále sílilo. To, co já nedovedl vyjádřit na fotografii, bravurně popsala ona slovy básníka. Tak na několika mých výstavách doplnila fotografie verši a ono to spolu nádherně rezonovalo. To, co některý návštěvník na fotografii neviděl, mohl snáze pochopit po přečtení básně. A byl ještě další důvod, proč knihu veršů a fotografií vydat. Naše souznění pro detail a malý celek v přírodě vycházelo mimo jiné i z faktu, že Hana Gerzanicová žila dlouhá léta v Austrálii a mohla srovnávat tamní přírodu s tou naší. Vývoj událostí jí umožnil vrátit se d
o staré vlasti a do rodné Plzně. Znova ji okouzlila výjimečná krása české krajiny a svůj obdiv vtělila do veršů. A tak se podařilo vydat knihu Poezie přírody aneb Kde domov můj.”
Ale dost už slov. Přijměte pozvání do světa viděného očima fotografa, jenž se už po léta snaží lidem ukazovat svůj pohled na svět a prostřednictvím fotografií i s ostatními sdílet nádheru neopakovatelných okamžiků.
Přemysl Líbal
Narodil se 2. října 1950 na Českolipsku. V Pertolticích u Mimoně žil do roku 1958, poté se přestěhoval do Strupčic u Chomutova, kde dokončil základní školu. V Chomutově absolvoval SOU železniční a v letech 1969-1995 pracoval v ČSD jako strojvedoucí. Od roku 1971 žil v Lounech, kde aktivně působil ve fotografickém klubu FLAM a za svou tvorbu získal řadu ocenění. Členem Svazu českých fotografů byl do roku 1995. Fotografii se věnuje od svých patnácti let. V roce 1995 se přestěhoval do Dolního Hradiště na Plzeňsku. Po několika letech se znovu vrací ke své tvorbě, tentokrát již formou digitální fotografie a jejího originálního zpracování. Na svých toulkách s fotoaparátem se snaží zachytit ani ne tak atraktivnost dané scény, jako spíše atmosféru okamžiku. Toho prchavého okamžiku nasvícení scény a detailů, kterých si mnozí z nás ani nevšímají. V posledních letech se prezentoval autorskými výstavami například v Peruci (2006), Uhlířských Janovicích (2006), Ostrově (2007), Žatci (2007), Dolním Hradišti (2008) a Plzni (2010).
Text: Jan Chára
Foto: Přemysl Líbal
