tisk ]Bulharsko - Romantika a kilometry pláží
K bulharskému Černému moři jezdili v osmdesátých letech prakticky všichni, v první polovině devadesátých let je vystřídala jen hrstka nostalgických dobrodruhů, kteří se na vlastní kůži mohli přesvědčit o tom, že zdejší moře je sice hezké, ale zázemí pro turisty se nedá srovnávat s vyhlášenými plážemi někde u italského Bibione, na Costa Brava nebo snad dokonce na francouzské Riviéře. Celé Bulharsko procházelo v polovině devadesátých let těžkou hospodářskou krizí a obrovskou inflací, ze které se dostalo až po měnové reformě v roce 1998. Od té doby země začala prosperovat, infrastruktura dostala 
velkou finanční injekci, objevili se i turisté. A prim mezi nimi hráli Češi.
Vsadili na rozvoj letovisek
Našinci začali opět jezdit do všech letovisek, která se jim zejména v posledních letech mění před očima. Ve všech letoviscích je vidět obrovský stavební ruch. Na ten narazíte téměř na každém kroku. Například kolem romantického rybářského městečka Sozopol, které leží pětatřicet kilometrů od Burgasu, byly ještě před několika lety mysy vybíhající do moře prázdné. Jen skály a divoce rostoucí keře. Nyní jsou všude vidět rozestavěné budovy budoucích penzionů a hotelů. Podobně jsou na tom i další černomořská střediska. Bulhaři zkrátka vsadili na to, že k nim bude jezdit stále více turistů. V Bulharsku už dokonce vzniklo hnutí, které se snaží zabránit stavbám dalších hotelů. Příslušné úřady však zatím další rozvoj letovisek podporují. Vědí, že Bulharsko turisty potřebuje.
Nejen pláž s antickou kulisou
Sozopol – malebné historické město – rozhodně nechce lákat turisty jen na to, že zde v předkřesťanských dobách stála na třináctimetrovém podstavci socha boha Apollóna, kterou si Římané později odvezli jako ozdobu Kapitolu. Sozopol - to je především moře, skály, pláže, stovky hospůdek a křivolaké uličky mezi nezaměnitelnými domy. A pochopitelně turisté. Nejen bulharští, ale také z Ruska a dalších zemí Evropy, Českou republiku, pochopitelně, nevyjímaje.
Turisté mají Sozopol rádi nejen kvůli levnému ubytování, ale především kvůli celkové atmosféře. Už jeho domy ve středověkých uličkách jsou poněkud zvláštní. Na kamenných zídkách stojí vždy o něco širší patro. A tento stavební styl vyžadují úřady i u novostaveb. Kdo si chce postavit honosnou vilu a nedbat místních zvyklostí může své představy ztvárnit v novém Sozopolu, v městské části Charmanite (což česky znamená Humna), které neuvěřitelným tempem roste na vyvýšené planině na jihozápad od městské pláže.
Sozopol téměř nikdy nespí
Restaurace a hospůdky mají otevřeno dlouho po půlnoci a bary postavené na plážích nezavírají vůbec. Většina z nich je postavena v jakémsi karibském stylu, tedy bez stěn, pouze s kruhovým barovým pultem uprostřed a se střechou z rákosí. Kolem čtvrté hodiny sice zájem hostů o míchané nápoje nebo pivo upadá, ale barmanům se nevyplatí láhve s různými nápoji někam zamykat, a tak počkají, až přijdou první ranní hosté a dají si alespoň limonádu.
Co bychom měli ochutnat
Stejně jako gurmánští Francouzi, milují i Bulhaři neuspěchané stolování. Když si dáte v restauraci třeba legendární sirenie po šopsky, zeleninovou směs proloženou uzeninou, balkánským sýrem, vajíčky a cibulí, zapečenou v keramických miskách, počítejte s tím, že u stolu proklábosíte více jak hodinu. Obecně platí, že bulharská strava je velmi bohatá na zeleninu. V oblibě jsou zeleninové saláty, zvláště všeobecně známý šopský. Je možné tvrdit, že v Bulharsku se jí velmi zdravě. Je ovšem třeba dodat, že správný Bulhar prokládá jeden chod jídla hned několika cigaretami.
A co by měl ochutnat turista? Tak především speciální sýry, čerstvé rybí pochoutky nebo malé pražené krevetky, prodávané na ulicích za pakatel nebo smažené rybičky – caca, které se u moře prodávají na každém rohu. Za ochutnání stojí i tradiční domácí speciality z mletého masa pečené na roštu – kebabčeta a kjufteta. Pokud na jídelním lístku najdete čuški pečeni, neváhejte a o
bjednejte. Jsou to pečené červené papriky, které jsou nakrájené na nudličky a marinované v olivovém oleji, vinném octu a česneku. A vína jsou také lahodná. Zejména v červených odrůdách se určitě nespletete.
Bulharský jogurtový zázrak
Bulharský jogurt je pojem. Když se o něm mluví, začnou se všem jogurtožroutům sbíhat sliny. V Bulharsku se mu říká kyselo mjako – tak si dejte v obchodě pozor a dobře ho rozlišujte od napitky – abyste si nešli koupit pití a nebyli pak zaskočeni krémovitou konzistencí svého nápoje. Traduje se, že o výrobu jogurtu se přičinili už staří Thrákové, takže bulharský jogurt má několikatisíciletou tradici. Legenda praví, že starý thrácký ovčák nadojil jednou víc mléka, než kolik se mu vešlo do díží. A tak si narychlo udělal vak z kůže jehněte zabitého krátce předtím. Zřejmě kamsi pospíchal a připevnil si vak na své tělo. Mléko působením tepla zkvasilo, srazilo se a jogurt byl na světě. Dokonce i název se připisuje Thrákům: jog prý znamenalo hustý a urt mléko – ale to už se stoprocentně pohybujeme v říši legend.
Ale jméno ani jeho původ vlastně nejsou podstatné, důležité jsou vlastnosti jogurtu, kvůli nimž mu klidně můžeme říkat elixír života. Tradiční jogurt totiž obsahuje živé bakteriální kultury, které mají obrovský význam pro lidské zdraví. A bulharský jogurt je ze všech nejzdravější. Lapidárně řečeno jedovaté látky, které vznikají v tlustém střevě, je třeba klepnout po hlavičce. A kdo to udělá? Bakterie přebývající v jog
urtu. V Bulharsku, jak se shodli vědci z celého světa, žije nejlepší jogurtová bakterie na světě. A jak se jmenuje? Lactobacillus bulgaricus. A je to pěkná patriotická mrška, protože ke svému přirozenému životu a množení potřebuje specifické bulharské geografické a klimatické podmínky. Všude jinde zmutuje.
A na co nesmíte zapomenout?
Navštívit rybí a ovocné trhy. Opravdu to stojí zato. A kdyby vám všechny krásy Sozopolu nestačily, můžete si vyjet dál na jih, třeba do Primorska, Kitenu nebo Achtopolu a tam se pohoupat na vlnách a zanechat otisk své nohy v mokrém písku. A pozorovat, jak zpěněné moře při přílivu připravuje mnohakilometrovou pláž pro stopy těch, kteří přijdou po vás.
Pár rad na cestu |
| Do Bulharska si s sebou vezměte hotovost v eurech nebo dolarech. České koruny lze na místě vyměnit jen výjimečně a kurzy nejsou příliš výhodné. |
| Nikdy nevyužívejte nabídek pouliční směny valut, ale raději zajděte přímo do směnárny. |
| V Bulharsku je hodně směnáren, které si neúčtují poplatky navíc. Zato ale mnohé z nich klamou zákazníky falešnými kurzy. Znamená to, že vám valuty prodají za jiný kurz, než mají uvedený na tabuli. |
| Za směnu je dobré vždy vyžadovat účtenku. Směnný kurz by se neměl odlišovat o více než 20 procent od kurzu Bulharské národní banky. |
| Peníze můžete vyměnit také v bance, ta už vám ale naúčtuje poplatky. Na rozdíl od směnáren mají banky o víkendu zavřeno. |
| Bankomaty mají často denní limit 200 leva (přibližně 2 900 Kč) a často bývají umístěny i v hotelových recepcích. |
| Dobré je si vzít šnorchl a potápěčskou masku, nestanovat na divoko a kupovat pouze balenou vodu. |
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
