Příběh stěhovavé rodiny

Datum: 20.10.2011

Dvě ženy a dvě zvířata mají byt 2+kk jako přechodné útočiště, které jim slouží mezi bydlením v jednom domě a stěhováním do domu nového. Dočasný poměrně malý prostor pojednala matka s dcerou zcela racionálně, příjemná zákoutí se prolínají s pracovním prostředím, které dostalo v přechodném útulku přednost.

Všichni obyvatelé, tedy matka Eva, osmnáctiletá dcera Eliška, třináctiletý kocour Damián a dvanáctiletý minipes Emilka, se stěhovali již třikrát. Současný byt hledala Eva přes známé i přes realitní kanceláře. Čtvrtá volba byla ta pravá.

Kritéria bydlení

Základním požadavkem Evy bylo zdánlivě nekonkrétní: Aby to bylo fajn. „Kladu velký důraz na pocit,“ vysvětluje, „samozřejmě jsem posuzovala prostředí a požadovala jsem dobrou dostupnost MHD, ale podstatné je, aby na mne byt něčím dýchnul. A tady se to stalo. Když jsem ten prostor viděla, okamžitě jsem byla pro něj rozhodnutá.“ Rodina jejich „stěhování národů“ docela dobře snáší, jen kocour nemá rád změny a vyžaduje v době po nastěhování zvýšenou pozornost. „Není žádný venkovní typ, takže bytem nijak zvlášť netrpí,“ usmívá se majitelka, „ale dokáže dát svou nevoli a rozmrzelost najevo vyloženými schválnostmi. Musím si dokonce s ním hrát jako s koťátkem, aby byl spokojený, bídák jeden!“

Velkoryse v malém prostoru

Eva donedávna žila v domě, který měl kromě kuchyně sedm místností. Teď se musela srovnat v mnohem menším prostoru. Celý byt je velký 70 m², obývací pokoj spolu s kuchyní má 40 m², zbytek obsadila ložnice, předsíň s koupelnou a WC. Při převzetí byl byt vybaven kuchyňskou linkou, Eva dodala pračku a nábytek. Stěžejní důraz při vybavování kladla na pracovní prostředí. Počítače, střižna a další technická zařízení paní bytu živí, zabývá se výrobou audiovizuální tvorby. Střižna občas běží až do noci. Také dcera je – jako většina jejích vrstevníků, u počítače pečená vařená. Využívání internetu je na denním pořádku, slouží k vyhledávání informací i ke komunikaci. Pracovní část tvoří minikancelář, kam Eva umístila původní knihovnu, profesionální střižnu a skříně s šanony, kazetami a různým video materiálem. Uprostřed delší stěny je malá kožená sedačka se stolky, naproti televize. V čele místnosti v kratší části je kuchyně s minibarem, který slouží jako jídelní stůl, na protější stěně pod okny je skleněný stolek s počítačem pro dceru. Počítačové pracoviště sousedí těsně s kuchyní, chladnička je integrovaná do obývacího prostoru. „Vzhledem k omezenému prostoru mi ani nic jiného nezbývalo,“ komentuje Eva a dodává: „Nijak mi ale to smíšené uskupení nevadí.“

Drobnosti velkého významu

V bytě nelze přehlédnout půvabné čínské doplňky, ale podle paní Evy je jich v tomto bytečku velice málo. „V našem novém domě plánuji více čínského vlivu,“ říká a hned také vysvětluje proč. „Důvod je prostý. Matka je Číňanka, v České republice žije přes padesát let. Je tedy samozřejmé, že mám k čínskému umění od dětství velmi pozitivní vztah. Mám sice ráda moderní interiér, jednoduchý a promyšlený, avšak potřebuji přidat čínský akcent. Doplňky tvoří obrazy, keramika a podobně a většinu z nich vytvořila moje maminka – malířka a filozofka.“

Všichni členové domácnosti čili lidé i zvířata velice oceňují balkón. Pro matku s dcerou znamená relaxaci a pro všechny představuje určité spojení s přírodou. Jak navíc přiznává paní Eva, jde i o cenný odkladní prostor. „Nestydím se přiznat, že pár plných krabic se u nás na balkóně obvykle najde,“ říká s úsměvem.

Řídím se vlastním vkusem

V původním domě, v tomto bytě, i v novém chystaném domě si Eva všechno zařizuje sama. „Necítila bych se doma tam, kde by vše zařizoval někdo jiný,“ vysvětluje, „domovu chci vtisknout svou osobitou pečeť, která vypovídá o mé povaze. Domov dělám já, můj duch, který je vložen do prostoru, můj vliv, volba barev, doplňků, květin, mísa s jablky na stole i ta trocha nepořádku, protože byt není na dívání a chlubení, ale na jeho užívání či práci.“ Většinou má Eva všechno promyšlené dopředu, výsledný obraz vidí už dopředu v hlavě. Inspiruje se časopisy o bydlení, měsíčně nakupuje všechny tituly, navštěvuje také veletrhy bydlení. Na chvíli se zamyslí a pak si povzdechne, že úroveň našich výstav v oblasti moderních interiérů ji poslední dobou příliš nenadchla. Občas chodí na zajímavé nápady do obchodního domu IKEA, tam také pořídila většinu nábytku.

Tento byt je vlastně trochu atypický, podřízený pracovním potřebám, ale i tak jasně naznačuje, že jeho tvůrkyně má ráda dřevo, sklo a kov, jednoduché a lehké tvary. Méně nábytku, otevřené prostory, světlo, slunce. Ještě se na chvíli vracíme k tomu, co přijde a k definici domova. Eva to říká moc pěkně: „Domov je můj vytlačený pelíšek, kde bydlí děti, zvířátka, rostliny a všechny naše věci. Ten další, a já doufám, že poslední, nás za pár měsíců čeká. I když se těším na nový dům, tady je mi dobře a vím, že se mi bude stýskat.“

Text: Vladimíra Storchová

Foto: Jaroslav Hejzlar

Zaujalo nás

Vysouvací pracovní stůl, který tak trochu zasahuje do kuchyňského prostoru. Když je spolu s pracovní židlí zasunutý, ušetří se spousta místa a v kuchyni je možné pohodlně pracovat, lze tudy bez nesnází procházet. Když naopak práce v kuchyni skončí, stůl se jednoduše vysune a je dostatečně prostorný.

Prosklená stěna, která navazuje přímo na prosklený vchod na balkón. Dává malému prostoru jedinečnou dimenzi.