tisk ]Bohunka Waageová - Svátek světel
Další pastvou pro oči jsou katalogy z jednotlivých výstav. A ještě něco. Z knihovny mi Bohunka Waageová podává knihy, které graficky upravovala a ilustrovala.
Země takřka zaslíbená
„Když jsem přišla v roce 1963 do Prahy, netušila jsem, že Žižkov a Vinohrady se pro mne 
stanou takřka zemí zaslíbenou. Nejprve to byla výtvarná škola na Hollarově náměstí a pak už nastaly ony okamžiky boje s barvou a tvary a samozřejmě chvíle radosti a touhy, které se odehrávaly na různých místech Žižkova a Vinohrad.“
Její figurální kompozice z prvního období se vyznačují dychtivou chutí po barvách, ostrými kontrasty a hustě sestavenými plochami. Postupně se vývojová linie jejího malířství stáčí k subtilnější a více související barevnosti. Jemným štětcovým přednesem zvládá strukturní hmotu barvy a dává jí vyznít do smyslově působivého povrchu pulsující v křehké nervnosti živé, barevně světelné tkáně.
Silná generace
Více než třicet českých výtvarníků bylo před časem osloveno, byla mezi nimi i Bohunka Waageová, aby ztvárnili svůj pohled na slavné téma Kráska a zvíře. Tento mýtus vyjadřuje věčný rozpor mezi fyzickou a duševní krásou, pomíjivost vnějších atributů a důležitost vnitřní integrity člověka v nepředvídatelném toku času. Tato výstava se stala reprezentativní přehlídkou výtvarníků narozených v třicátých až sedmdesátých letech minulého století. Oné silné generace, jež tvořila svá klíčová díla na sklonku tání Pražského jara a v letech následujících. Generace, která má mnoho tváří i osobitých výtvarných rukopisů, přesto však má jedno společné: pracovala v době, která byla pro umělce nesnadná, vyžadovala často 
vyjadřování v alegoriích a dvojsmyslech, nutila autory skrývat svá osobní poselství do metafor.
Víření barvy a světla
Imaginativní estetické myšlení Bohunky Waageové, známé z jejích grafik, směřující od vnějšího modelu vize, snového přeludu se v posledních letech rozvíjí také v malířské tvorbě. Setkáváme se v ní nepochybně s odlišnou strukturou než ve známých grafikách, s odlišným chápáním prostoru. Avšak to podstatné – imaginativní hodnotu kresby si autorka přináší z grafiky neomylně citlivě. „Z estetického hlediska pozorujeme jakousi víru v lyrický symbolismus, který přechází od jugendstilové dynamiky vlnovek, až k neurotické depresi expresionismu a zdá se, že tyto výtvarné postupy oscilují mezi sebou, navzájem se prolínají. Vnitřně zápasí a vyúsťují ve figurální nebo abstraktní formu a kompozici v obraze. Nabízí se vysvětlení, že jde o nekonečný prostor. To by bylo málo. Jde o hlubší výtvarné dimenze věčnosti, kdy živly světel světa a nebe nesou, jindy dokonce odnášejí lidskou bytost do věčnosti. Třeba do věčného snu,“ napsal v jedné studii o autorčině díle dr. Miroslav Klivar.
Místa, která mají svou sílu
Bohunka Waageová má ateliér na Žižkově v pátém patře, když stoupá vzhůru do schodů, otvírá si dechem vědomí, takto ovlivněná pak pracuje v ateliéru, kde se noří do barev a procesu tvoření, aby poté mohla znavená, s pocitem uspokojení, sestoupit opět dolů do svého 
bytu na Vinohradech. Tyto zážitky se stoupáním a klesáním, dýcháním a celkovým nastavením jsou pro ni klíčové. Při svých zahraničních cestách poznala nejen levandulová pole nebo kláštery v Provence, zjistila, že existují místa, která mají svou sílu – genia loci – takovými jsou pro ni například klášter svaté Kláry v Egyptě, skalní město Petra, ale také Praha.
Spiritualita je nesdělitelná, to jak ji vnímá a reflektuje, je vidět v jejích obrazech a grafikách. Každý samozřejmě v jejích obrazech vidí něco jiného, ale obecně se velmi opakují archetypy andělů, zjevení, rukou, vln, proudů. Když maluje, tak se při práci noří do barvy, je jí ovlivněná. Někdy pracuje na více obrazech najednou, kdy se věci vyjevují pozvolna a přelétáním od jednoho tématu k druhému mnohdy přicházejí znamení, která by při klasickém způsobu práce nepřišla. Práci na obrazu začíná vědomě a je ovlivňována námětem – v této fázi je již hmatatelné ticho prolomeno a vše pak již zapadá do sebe. Říká, že když začíná t
vořit, ještě to nemluví. Teprve poté přicházejí obrazy, rodí se andělé a nastávají svátky světel. Vizuálně se inspiruje starým uměním, Botticelliho anděly, fotografiemi Země, na kterých oblaka vypadají jako andělé, jako shluky energií, duchovních sil. Při práci poslouchá umělkyně hudbu, která ji velmi inspiruje a výtvarnou tvorbu, jak sama říká, považuje za své poslání.
Splynutí vášně a věčnosti
Grafika a obrazy Bohunky Waageové jsou charakteristické svým imaginativním estetickým myšlením, abstraktní víření barvy a světla bere do zajetí akt a naopak, autorka pracuje buď s celistvou figurou aktu nebo s detailem, s torzem figury. Akt není symbolem erotického pocitu jednotlivé bytosti, nýbrž vyjadřuje myšlenku splynutí vášně a věčnosti, něčeho, co nemá začátek ani konec.
„Mám ráda naši zemi,“ poznamenává umělkyně „a také lidi, kteří
v ní žijí, a proto mne zajímá vše, co se odvíjí v životě člověka, jeho vztahy k přírodě, druhému pohlaví i ke kosmu. Snažím se, aby si člověk při pohledu na má díla odnesl hřejivý pocit radosti a souznění.“
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Bohunka Waageová
Narodila se 29. května 1948 v Ústí nad Labem. V letech 1963-1967 studovala na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Je členkou Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a Jednoty umělců výtvarných. Žije a tvoří v Praze. Věnuje se grafice a malbě. Uspořádala více jak třicet samostatných výstav v České republice, Německu, Itálii, Švýcarsku, Holandsku a dalších zemích. Její díla jsou v majetku Středočeské galerie Praha, Ministerstva kultury ČR, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Galerie výtvarného umění v Rychnově nad Kněžnou. Její díla najdeme v soukromých sbírkách nejen v České republice, ale i v zahraničí, například v Německu, Polsku, Spojených státech amerických, Izraeli, Japonsku, Belgii, Chorvatsku a Rusku.
