Izrael – v zemi Ježíšově

Datum: 14.6.2011

Novinové titulky a televizní zprávy vytvářejí často dojem, že Izrael je prakticky stále na prahu občanské či jiné války, ale je tam mnohdy bezpečněji než v řadě evropských zemí. Na rozdíl od obyvatel těchto zemí jsou Izraelci zvyklí žít v ostražitosti a bezpečnostní služby v uniformách i v civilu berou svou práci opravdu vážně, o čemž se přesvědčíte už na letišti před odletem.

Nesmí vás ovšem překvapit, jak je tato země malá. Palcové titulky v tisku, které jí vynesly světovou proslulost, totiž v žádném případě neodpovídají geografickým poměrům. Projet Moravou křížem krážem by nezabralo příliš mnoho času, Izraelem také ne. Bereme-li v úvahu rozlohu, jsou obě území téměř stejná. Zatímco Morava nabízí jednolitou zeleň, kde rovinu občas střídají kopce, Izrael je zemí protipólů. Tři moře, obrovské jezero a biblická řeka Jordán. Kilometry holých, vyprahlých rovin a taky zelená údolí s datlovými háji. Nejnižší místo na Zemi a kousek od něj Hermon, čnějící do výšky 2 766 metrů. Když se tady lyžuje, na jihu v Rudém moři má voda teplotu 22–27 °C.

Začalo to v Betlémě

Ponechme stranou otázku, jak to bylo doopravdy a nechme se vést „písmem svatým“. Podle něho se Kristus narodil v Betlémě, ve městě vzdáleném asi 12 kilometrů od Jeruzaléma. Mezi oběma městy je jedno z mnoha stanovišť izraelské armády, protože Betlém je v arabské části země. Turisté jedou přes tuto „hranici“ v autobusech, Palestinci chodí pěšky. Do Jeruzaléma svými auty nesmějí, prý aby do židovské části nepropašovali bomby, což se ostatně nejednou stalo. Ono svaté místo v Betlémě je dnes v kryptě – jeskyni pod oltářem baziliky Narození Páně. Tam, ve výklenku, označuje čtrnácticípá hvězda místo, kde se Kristus narodil. Baziliku spravuje řecká pravoslavná církev a kromě ní se na provozu podílejí katolíci a arménští křesťané. Všechny tři církve jsou ve při, kdy se vlastně Kristus narodil, a tak se oslavy od 24. prosince protáhnou až do 18. ledna.

Svaté město

Jeruzalém je svatým městem pro křesťany, Židy i muslimy. Každý tam má své svatyně a nedotknutelná místa, což dává městu zvláštní mystické kouzlo. Ježíš se narodil v Betlémě, ale mytickou postavou se stal v Jeruzalémě, kde byl nakonec ukřižován. Tisíc let před jeho narozením nechal Šalamoun postavit v tomto městě chrám, nejsvětější místo Židů. Muslimský prorok Mohamed sice pochází z Mekky, ale svět se o něm dozvěděl, až když přijel do Jeruzaléma, aby odtamtud vstoupil na nebesa.

Olivová hora, uctívaná křesťany jako posvátné místo nanebevstoupení Ježíše Krista, je také jedinečným vyhlídkovým bodem nad Davidovým městem. Zlatá kopule Skalního chrámu září v ranním slunci. Uvnitř mohutných, čtyři kilometry dlouhých hradeb je natěsnáno staré město s židovskou, arabskou, křesťanskou a arménskou čtvrtí. Před námi se rozprostírá Jerušalaim (hebrejsky město míru). Turisté znovu a znovu fotografují nespočetněkrát vyfotografované panorama a začínají tu prohlídku tohoto podivuhodného místa naší planety. Procházejí Getsemanskou zahradou, kde se Ježíš modlil a byl zrazen. Na úpatí Olivové hory, která je po staletí největším jeruzalémským hřbitovem, se dostávají k jeskyni, kde byl Ježíš vězněn. Poblíž je i hrob Panny Marie a o něco jižněji monstrózní hrobky Davidova syna Absolona a krále Judey Josfata.

Zeď nářků a Jad Vašem

Pro věřící Židy je nejsvětějším místem Zeď nářků. Západní stěna Chrámové hory je jediným, víceméně autentickým pamětníkem někdejšího Šalamounova chrámu. V dávné minulosti byla tato stěna místem, kam mohli Židé jednou do roka přijít a postěžovat si bohu na svůj trpký úděl. Nyní se tam mohou dostavit kdykoliv a hojně toho také využívají. Před zdí se modlí jak černě odění ortodoxní Židé, tak vlažnější věřící v evropském civilu. Výjimkou nejsou meditující vojáci v khaki uniformách se samopaly na zádech. Spáry mezi kvádry, tvořícími zeď osmačtyřicet let dlouhou a osmnáct metrů vysokou jsou vystlány malými papírky se žádostmi, které má bůh splnit. Leckdy se stane, že i bezvěrec neodolá a vloží do volné škvíry papírek s tajným přáním. Ne všechny vzkazy bývají ručně psané. Už několik let je mohou věřící ze všech koutů planety zasílat faxem na číslo 00972-2-6540877. Jeden rabín poselství odebírá a hlasitě je předčítá před zdí. Pak je vkládá do škvír. Stejně je tomu tak i s elektronickou poštou. Při prosazování práva žen, které se musí modlit odděleně od mužů, došlo před časem i na pěstní souboje. Po letitých sporech se nakonec podařilo především americkým Židovkám prosadit před nejvyšším soudem právo žen se před Zdí nářků hlasitě modlit.

Zcela jinak vypadá návštěva památníku Jad Vašem, který dokumentuje holocaust, třicátá a čtyřicátá léta minulého století, v nichž zahynulo při pogromech, v koncentračních táborech a na válečných frontách na šest miliónů Židů. Kdo chce pochopit Izrael, neměl by návštěvu památníku opomenout. Tento památník se pokouší o srozumitelné postižení fenoménu masové vraždy, zločinu, který se vymyká veškeré lidské představivosti. Několik svící a bezpočet zrcadel vyvolává v temném prostoru dojem nekonečného množství hvězd. Z magnetofonového záznamu se ozývá jedno jméno za druhým. Milióny mrtvých tak znovu nabývají konkrétní podoby. Stejně konkrétní jsou vystavené dokumenty, výnosy a zákony z doby Třetí říše, dokládající fakt pronásledování Židů. Jak k tomu mohlo dojít? Co procházelo hlavami všech zúčastněných? To, co se stalo, přesahuje veškeré lidské chápání, člověk zůstává jen zaraženě stát.

Na rozhraní čtyř zemí

Eilat, oáza na okraji pouště, na rozhraní čtyř zemí, je místem, kde žije třicet tisíc obyvatel a přibližně stejně je tam hotelových lůžek pro návštěvníky. Neustále se staví a kapacita letoviska roste, protože zájem o něj je opravdu veliký. Turisté z celého světa stále přijíždějí bez ohledu na to, co se děje za zorným úhlem hory Joaš. Strávit pár dní v izraelském kousku ráje na pobřeží Rudého moře vyžaduje ukrojit z úspor vydatnou porci. Žít tam je naopak šancí, jak uspořit. Na třicet tisíc zdejších obyvatel má totiž jednou za rok nárok na levnější letenku do vnitrozemí, výhodnější jsou i půjčky na stavby domů. Nežijí totiž v žádné exotice, ale, jak již bylo řečeno, v poušti.

Eilat, odtud vyplouval král Šalamoun na své cesty. Pod nedalekou horou Joaš se zastavili Izraelité, když se vraceli z Egypta do Země zaslíbené. Tady se počátkem března roku 1949 odehrála poslední vojenská operace války za nezávislost. Bojovalo se o policejní stanici, kterou si na samém konci vyprahlé pouště postavili Britové. Jeden ze tří hliněných domků tu stojí dodnes. Je skryt v zeleni parku, jehož okraje tvoří koberce různobarevných petúnií. Všechno ostatní je nové. Hotely, nákupní centra, domy, letištní budova, bary a restaurace. Přístav vtisknutý do protějších skal je jordánská Akaba, která dala zálivu jméno. Břehy za ní patří Saudské Arábii. Masiv po pravici skrývá egyptské Měsíční údolí.

Život pod hladinou

Eilatské pobřeží Rudého moře nabízí krásné pláže s veškerým vybavením. Nikdo asi nepřehlédne bílou věž čnící uprostřed modrozeleného moře. Točité schody podmořské observatoře vás zavedou šest metrů pod hladinu. A pak už se stačí jen dívat na korálové útesy, ryby a rostliny pitoreskních tvarů a neuvěřitelných barev. Člověk si ani neuvědomuje, že jej od té nádhery dělí silné sklo a mohutné zdi. Elektronický průvodce, kterého si můžete půjčit hned u brány areálu, k němuž patří i obří akvária a bazény se žraloky a želvami, vám v téměř všech světových jazycích prozradí, jak se všechny ty potvůrky jmenují. Ti, kteří chtějí poznat ještě více, se mohou projet na člunech se skleněným dnem nebo se vydat do hloubek moře ve žluté ponorce. Ale asi nejlepší je vyjet si na lodi k proslulé Coral Beach, nasadit si brýle a šnorchl a pozorovat život pod hladinou.

Poušť a moře

Negevská poušť zabírá téměř polovinu rozlohy Izraele. Stačí se otočit zády k Rudému moři a nasednout do autobusu nebo do džípu. Po třiceti kilometrech jízdy se dostanete do přírodního parku Timma. Právě tady začali lidé před šesti tisíci lety těžit měď. Byla to ona, po níž po staletí toužili egyptští vládci natolik, že pro ni posílali karavany poddaných. Zbyli tu po nich kozorohové a pštrosi vyrytí do kamene a zbytky schodiště do kaple egyptské bohyně Hathor. Na jiném místě se během času proměnily pískovcové skály v šedesát metrů vysoké sloupy krále Šalamouna.

Horská pevnost Masada, která se tyčí nad západním pobřežím Mrtvého moře, by neměla chybět v itineráři milovníků historie. Tady se roku 70 n.l. prý odehrál tragický epilog židovského povstání proti římské nadvládě. Ve chvíli, kdy dobytí pevnosti už bylo neodvratné, spáchala stovka jejích obránců hromadnou sebevraždu. Tolik legenda, archeologové tvrdí něco jiného. Našli totiž jenom 24 koster a poukázali i na to, že sebevražda je činem, který naprosto odporuje židovské tradici.

Údolím protéká řeka Jordán, která na horním toku naplňuje Galilejské jezero a ústí do Mrtvého moře, které je nejníže položeným místem na zeměkouli. Pro nikoho zřejmě není tajemstvím, že jeho voda obsahuje třicet procent solí a minerálů, stejně jako to, že v ní nemůže žít ani ten nejodolnější tvor. Voda samotného moře má vynikající léčebné účinky, a proto na jeho pobřeží vyrostla řada hotelů, kam přijíždějí z celého světa ti, kteří si tu chtějí vyléčit kožní choroby, kloubní a nervová onemocnění. Mrtvé moře však může pomoci i těm, kteří se cítí zdraví jako ryba. Údajně už královna Kleopatra si tam nechala vyrábět kosmetické přípravky. Tvrdí to alespoň archeologové a historici, kteří objevili pozůstatky „továrny“ na kosmetiku z oněch dob. Nám při krátké zastávce stačilo položit se na hladinu a přesvědčit se o své nepotopitelnosti, dýchat čerstvý vzduch a nechat tělo laskat slunečními paprsky.