tisk ]Okenní systémy pro panelové domy
V oblasti obecných vlastností plastových profilů se toho příliš nezměnilo, pokud pod těmi vlastnostmi myslíme vzhled, design a údržbu povrchu plastových profilů. Linie jsou více nebo méně soft, či naopak hranatější, ale při pohledu z venku nic, co by se mimořádně lišilo od vnějšího pohledu na plastová okna, jak jsme bývali zvyklí. Na první pohled se toho tedy proti předchozím generacím plastových oken mnoho nemění. Maximálně si snad povšimneme, že nám okenní profily poněkud „ztloustly“.
To však je jen první dojem. Ve skutečnosti velké změny nastaly pod povrchem. Pokud se tedy zamýšlíme nad tím, jak by měla vypadat okna pro bytové a panelové domy dnes, je potřeba se podívat i na vnitřní skladbu a stavební hloubku profilů, ale i na to, jak systém zajišťuje potřebnou tuhost okenních křídel.
Překonání standardů
Obojí má smysl především pro to nejdůležitější, co od oken očekáváme, tj. ochrana před povětrností a maximální snížení ztrát tepelné energie. V prvém případě se jedná o dnes již takřka standardní provedení profilů jako 5 nebo 6komorové a o stavební hloubku v rozmezí 70 - 90 mm.
Vysokou laťku v tomto ohledu nasadil program „Zelená úsporám“. Původně poněkud futuristicky nastavená hodnota požadavku na součinitel prostupu tepla 1,2 W/m2K, v normě ČSN 730540-2, ještě jako doporučená, se stala základním předpokladem pro poskytnutí dotace v programu. Tím se ale možnosti klasického provedení plastových profilů posunuly až na svoje limity. Součinitel prostupu tepla pro klasická řešení s ocelovou výztuží končí někde u hodnoty 1,1 W/m2K pro dorazové systémy a 1,0 W/m2K pro středové systémy. Dále už cesta vede jen přes eliminaci tepelných mostů uvnitř profilů, jež představují ocelové výztuže. Ty však není možné jednoduše vypustit, neboť oknům dávají potřebnou tuhost. Bez nich by okna neměla dostatečné mechanické vlastnosti.
Vlepování skel
Jednou z cest řešení je metoda vlepování skel do křídel. Sklo v tomto případě spolehlivě zajistí tuhost a pevnost křídel a nepřítomnost ocelové výztuže se blahodárně projeví na výsledném koeficientu prostupu tepla oknem snížením až o 0,15 W/ m2K. Zde však možnosti nekončí a uvolněnou hlavní komoru profilu je možné využít pro další zlepšení tepelně izolačních vlastností profilu vyplněním integrovanou pěnou.
Zdá se tedy, že cesta k lepším součinitelům prostupu tepla rámem je otevřená a je jen na uživatelích obytných domů s jakou perspektivou se budou rozhodovat. Podstatné je, že volbou STV se opticky ani výrobně ani z hlediska příslušenství na provedení okna, kromě lepších vlastností, nic nemění. To platí i o volbě typu zasklení, dvojsklo či trojsklo.
Větrání bez průvanu
Další v poslední době častěji požadovanou vlastností je větrání. Často se setkáváme s požadavkem na zvýšení průvzdušnosti oken a to z dvojího důvodu. Buď z důvodů zvýšení 
hygienické výměny vzduchu v místnosti anebo kvůli plynovým spotřebičům. Bohužel, možnosti z hlediska dodavatelů oken jsou omezené. Musí především splnit požadavky norem pro okna (ČSN 14351-1, ČSN 730540-2) a ty připouští pouze poměrně nízké zvýšení infiltrace v rámci tříd, ale už vůbec nelze splnit častý požadavek na zajištění přívodu vzduchu pro plynové spotřebiče zavřeným oknem.
Pro hygienické přivětrávání mají dodavatelé oken spolehlivá řešení, která sice zvýší průtok vzduchu, ale díky automatické regulaci se při rychlejším proudění průtok vzduchu spomalí až zastaví, takže není tak rychlý, abychom jej vnímali jako průvan. Tato řešení označujeme jako bezprůvanová. A můžeme konstatovat, že to je způsob, kdy infiltrace vzduchu zůstává “pod kontrolou“ v mezích normy ČSN 730540 a dodavatel oken je může realizovat, aniž by porušil normu ČSN EN 12207.
Někdy však jdou požadavky i za tuto mez. Dodavatelé oken jsou občas tlačeni k tomu, aby bez dodatečného technického zařízení a navýšení ceny zajistili podstatně vyšší infiltrace vzduchu bez ohledu na důsledky pro uživatele a skutečné výsledky. A to jen proto, aby se formálně vyhovělo předpisům, o jejichž souladu s realitou lze pochybovat.
Například technická pravidla Českého plynárenského svazu TPG 70401 pro zajištění potřebného přívodu vzduchu pro topná zařízení doporučují provádět úpravy těsnění – vyřezání obou těsnění oken na určité délce – s tím, že tyto úpravy zajistí přívod vzduchu v množství více než 20m3/h při rozdílu tlaků 4 Pa. Jedná se však o chybu, neboť dosahované průvzdušnosti jsou dodavateli systémů deklarovány při rozdílu tlaků 100 Pa nikoliv 4 Pa. Dokonce jsou délky vyřezaného těsnění rozlišeny podle výšky, do jaké se okna montují sice v souladu s tím, že ve vyšších výškách je častěji rychlejší proudění vzduchu, ale naprosto opomíjí fakt, že i ve vyšších patrech může nastat stejná povětrností situace jako v přízemí.
Pod vlivem tohoto tvrzení se nakonec někdy při provádění vnějších izolací překrývají i původní, ve stavbě již obsažené, větrací otvory do kuchyní a tím se zásobování topenišť vzduchem prakticky uzavře a potom je požadováno „mrzačení“ oken vyřezáním těsnění.
To může mít fatální následky a bohužel, mohlo by to skončit i přenesením odpovědnosti za ně na dodavatele oken jen proto, že tato problematika je v projektu špatně, nebo vůbec není řešena. Jakékoliv úpravy těsnění s cílem zajištění tak vysoké infiltrace jsou namířeny proti všem snahám na snížení tepelných ztrát a mohou vést k podstatnému zhoršení komfortu bydlení. Je potřeba si uvědomit, že se jedná o trvalou úpravu těsnící soustavy, která se na rozdíl od větracích klapek nedá uzavřít, a tak se uživatel musí smířit s tím, že mu bude do místnosti v zimě protékat přes zavřené okno min. 20 m3/h vzduchu s teplotou třeba -10 oC.
(A kolik vzduchu to bude při silném větru?). A co víc, ten vzduch tam bude proudit i v době, kdy topeniště, nebo sporák, není v provozu. Kolik hodin denně je v průměrné domácnosti zaměstnaných lidí v provozu plynový sporák? Je to hodina, nebo dvě? Přes vyřezané těsnění však proudí vzduch stále. Ne, tudy cesta nevede.
A jaké by tedy bylo řešení, vždyť jde o zdraví a možná i lidské životy?
Chceme-li odpovědně šetřit energií a přitom i současně větrat nelze jinak, než dále investovat do nuceného větrání s rekuperací, nebo alespoň do elektricky ovládaných komponent kování, které mohou vyklopit nebo otevřít okno na základě impulzu třeba od plynového sporáku po otočení ventilu. Jistě by se našlo i mnoho podobných řešení a určitě jsou na trhu komponenty, které lze pro ten účel využít, ale je potřeba s nimi při investici počítat.
Cena není vše
Jistě by se dalo hovořit i o dalších atributech dnešních plastových oken, o širokých možnostech jejich nabídky, také o montáži a servisu, ale bohužel, zdá se, že často jediným kritériem při volbě oken pro rekonstrukce bytového fondu ať již ze strany stavebních firem tak i vlastníků bytových domů, je cena. Jako by šlo o to koupit co nejlevněji bez ohledu na to, že se jedná o výrobek dlouhodobého užití, který může nabídnout víc pro komfort uživatelů, než ta nejlevnější varianta neznámého původu.
Text: Vladimír Horák
Foto: společnost Gealan
