[

Proměny bytu

Datum: 9.3.2011

V dnešním pokračování našeho seriálu, kde představujeme nové možnosti dispozičních úprav panelových bytů, se podíváme na panelové byty s trochu větším nadhledem. O něj jsme požádali akad. arch. Helenu Šimůnkovou, která se panelové výstavbě dlouhé roky po projekční stránce věnovala. O ukázky některých zajímavých řešení ale ani tentokrát rozhodně nepřijdete.

Věcně diskutovat o bytech v panelových domech je nanejvýš potřebné z mnohých důvodů: bydlí v nich zhruba třetina naší populace, zbourání není v našich ekonomických možnostech – podle odhadů by stálo cca 1, 5 bilionu Kč, zatímco náklady na jejich regeneraci se odhadují na 400 miliard Kč. Dalším důvodem je také to, že panelové domy mají předpoklady pro regeneraci. Odhady pro obnovu vychází příznivě rovněž proto, že tolik zatracované „paneláky“ mají i své klady – jejich provedení není na tak špatné technické úrovni a v neposlední řadě dávají možnosti smysluplných variantních úprav. Zejména ze strany některých stavitelů nových vícebytových domů zde často slyšíme vyjadřovat se o bydlení v panelových domech značně zkresleně. Proto je vhodné seznámit se s argumenty pro i proti bydlení v panelových domech.

Slovo architektky

„Ráda bych zajásala nad tím, že se mohou stavět nové bytové domy v podobě, která staví vzhled paneláků do role Popelky. Avšak vnitřní řešení některých nových domů k velkému jásotu nevybízí. Zdá se mi až nepochopitelné, jak je možné, že jeden autor vyprojektuje dům zvenku krásný a nápaditý, avšak uvnitř lze bohužel nalézt nejen dispoziční chyby, ale dokonce i „hrubky“ nehodné studentů architektury. To vše samozřejmě s výhradou, že se toto tvrzení nevztahuje na všechny nově stavěné vícebytové domy“, říká akad. arch. Helena Šimůnková.

Pokusím se doložit výše uvedené tvrzení na konkrétních příkladech. Z panelové produkce jsem vybrala jednu z často užívaných dispozic konstrukční soustavy VVÚ ETA – byt pro čtyřčlennou rodinu. Dispozice může mít další modifikace už jen tím, že je možno ji provést v několika hloubkách a tím přidat plochy místnostem i příslušenství. V našem příkladu jde o byt o ploše 73 m². Dále popisuji čtyři příklady tohoto stále stejného bytu, kdy vynecháním nenosných příček a úpravou hygienického příslušenství dokládám, že byt poskytuje možnosti variantních řešení a zvýšení komfortu bydlení. Nevyčísluji náklady, avšak v žádném případě se nemůžeme dostat na ceny za m² nově stavěných bytů, z nichž některé takové dispoziční kvality rozhodně nemají.

Varianta A

Na tomto půdorysu je ponechán původní stav, jsou zakresleny nutné nábytkové kusy, které spolu s uvedenými m² prokazují, že byt může vyhovět čtyřčlenné domácnosti. Jistě si dovedeme představit prostornější byt pro čtyřčlennou rodinu, ale ne každý může bez omezení splnit své nároky na velikost bytu, auta a podobně, takže volí a rozhoduje se podle toho, kolik je schopen a ochoten do svého bydlení investovat. Toto řešení ukazuje případ, kdy rodina chce mít oddělené vaření v kuchyni s vlastním vstupem, denním světlem a kromě digestoře také možností přirozeného odvětrání (ne přes obývací pokoj). Také ostatní obytné místnosti a příslušenství mají svoje přímé vstupy z centrální haly, průchodnost vykazuje pouze jídelna, která se dveřmi dá oddělit nebo spojit s obývacím pokojem.

Varianta B

V této variantě půdorysu je zrušena nenosná příčka mezi kuchyní s jídelním koutem a změněno umístění kuchyňské linky. Vidíme zde to, co v praxi některé domácnosti preferují – chtějí vařit a stolovat v obývacím pokoji. Výhodou však je, že - pokud dispoziční řešení obsahuje variantu, která umožňuje obě řešení – mohou mít kuchyni jako součást obývacího pokoje, ale až se situace nebo názor rodiny změní, mohou zvolit samostatnou kuchyni s jídelnou. Příčky, které to zajistí, nemají žádnou nosnou funkci a mohou se podle měnících se potřeb rodiny buď zrušit, nebo osadit.

Malou změnu doznává v tomto případě také bytové příslušenství – je zvětšeno WC s přidáním umývátka, také hloubka koupelny je o něco větší. Ložnice jsou ponechány beze změny – jen je ukázáno, že pokud tento byt bude obývat tříčlenná domácnost, je nesporné, že už jenom tím se stává byt komfortnější – jedna ložnice je zde pro jednoho (například dítě – student se zde umístí pohodlněji). Také si v této podobě můžeme byt představit obývaný dvojicí, z nichž jeden pracuje doma a používá menší pokoj jako pracovnu, dokonce zde může přijímat občasné pracovní návštěvy, aniž by byly narušeny ostatní prostory bytu.

Varianta C

V příkladu tohoto půdorysu vidíme tentýž byt obývaný dvoučlennou domácností – manžely, kteří se rozhodli pro kuchyni se stolováním v jednom prostoru. Také klidová část je po vypuštění nenosné příčky sjednocena ve větší místnost, kde je ložnice, šatna a koutek pro posilovnu. Úpravy jsou také v příslušenství – zvětšeno je WC s umývátkem, v koupelně je kromě vany a umyvadla samostatný sprchový box – vstup do koupelny je uvažován posuvnými dveřmi. Úklidová skříň a šatna je ve vstupní hale.

Varianta D

Poslední příklad půdorysu v podstatě řeší byt jako jeden propojený prostor s výjimkou příslušenství. Taková úprava by byla dražší než předcházející, protože zvětší průchod v nosné příčce zdi, avšak je technicky možná a stále by m² takového bytu silně konkuroval cenám za m² v současně stavěných bytech o podobné rozloze a vybavení. Propojitelnost a oddělitelnost zde zajišťují posuvné stěny – v příčném směru jsou dvě (zajistí případné ohraničení vstupního prostoru), v podélném směru je vstup do předsíně koupelny a WC rovněž za posuvnou stěnou. Tento byt je určen pro jednočlennou až dvoučlennou domácnost, která zpravidla doma nevaří a upřednostňuje stravování mimo byt, na druhou stranu zve často přátele na návštěvy. Tomu odpovídá řešení kuchyňského pracoviště. V koupelně byl uplatněn požadavek na samostatnou sprchu, kromě vany.

Na všech příkladech je patrné, že nikdo z fiktivních klientů si nepřál mít WC v koupelně. Po pravdě řečeno, nedovedu si představit domácnost, která by považovala za větší komfort mít WC a koupelnu v jedné místnosti, když je může mít odděleně. Takový případ jsem vůbec neuvedla, protože umístit na stejnou plošnou výměru, kam se vejde samostatné WC a koupelna jednu místnost, kde je vše sloučeno – umí snad každý. Netřeba k tomu rad odborníka – ale jde o krok zpět po stránce komfortu. Něco jiného je mít samostatné WC a koupelnu, kde je kromě běžných zařizovacích předmětů také další WC. To by bylo možné v případech C a D – místo samostatné sprchy mít další WC nebo bidet v koupelně. Tím by se hygienický standard zkvalitnil a řešení je realizovatelné i v této dispozici.

Příklady půdorysů E a F

Následně uvádím případy půdorysů bytů z villa domů (oba jsou v přízemí se zahrádkou).

V případě půdorysu E jde o byt 3 + kk, který je zhruba stejně velký jako předchozí příklady. Pokud by v něm bydlela čtyřčlenná rodina, pak má k dispozici rovněž dvě ložnice, avšak jedna z nich nemá velikost dostatečnou pro dvě osoby. Plošné minimum ložnice pro dvě osoby je 12 m² a je odůvodněno nejen místem pro dvojlůžko, ale i potřebnou kubaturou vzduchu. Obývací pokoj je přístupný prakticky přes kuchyňský kout s tím, že vstup na připojenou zahrádku možnost jeho zařízení ještě dále omezuje, navzdory tomu, že je pokoj plošně dostatečně velký. Vstupní chodba je skromná, možnost odložení kabátů poskytuje jen komora – šatna. Byt nemá v základní výbavě žádnou zabudovanou skříň.

Snad bez komentáře by zapůsobil i příklad půdorysu F. Po vstupu do předsíně nás čeká překvapení – dostaneme se z ní jen na WC a do rohu obývacího pokoje s kuchyňským koutem. Ten je průchozí do další „místnosti“ (spíše chodby s oknem) o ploše 8,26 m² se třemi dveřmi, a to do koupelny, ložnice a samozřejmě obývacího pokoje. Co zde zbývá pro bydlení, odmyslíme-li nutný průchod? Snad jen místo pro pracovní stůl se židlí, ale klid zde uživatel najde jen tehdy, bydlí-li v bytě sám.

V ložnici jsem se pokusila rozumně rozmístit dvojlůžko – ne nouzově přiražené v rohu, ale tak, aby z obou stran měli uživatelé přístup ke své části lůžka, jak by mělo být samozřejmostí v komfortním bytě. Je to ale nemožné, protože 50 cm pro uličku mezi zdí a lůžkem rozhodně nestačí. Půdorysná nika vybízí, aby se zde zabudovala šatní skříň, protože byt žádné zabudované úložné prostory nemá. Obtížně se zde zařizuje také obývací pokoj, kde po ponechání nutné uličky pro průchod k velké části bytu a východu do přilehlé zahrádky zbývá jen málo pro sedací, stolový a úložný nábytek. Hloubka této hlavní obytné místnosti ve větší části neodpovídá normou stanovenému minimu.

Oba byty mají zahrádky, které však díky celkovému dispozičnímu řešení objektu jsou zbytečně vystaveny pohledům ze sousedních bytů (problém se násobí i v patrech, kde nahlížení do sousedních oken nebo teras není uspokojivě vyřešeno).

Smyslem mého příspěvku je především upozornit investory, zamýšlející pořídit si nový byt, aby při hodnocení výhod a nevýhod nabízeného bytu zvažovali nejen jeho cenu, lokalitu, exteriér a velikost, ale i jeho dispoziční řešení. Právě uvnitř bytu se totiž odehrává rodinný život a zde se plní veškeré potřeby rodiny, a proto by byt se správnou dispozicí měl každodenní život co nejvíce zpříjemňovat a nikoli ho omezovat.

Závěrem lze skončit obligátním doporučením, že je nepochybně dobrou investicí, pokud se investoři o charakteru dispozice bytu, který zamýšlejí koupit, či pronajmout, poradí s architektem, který je jim z titulu své praxe a erudice schopen dobře poradit.

Text a návrhy řešení: Akad. arch. Helena Šimůnková

Akad. arch. Helena Šimůnková

Po absolutoriu atelieru architektury prof. Pavla Smetany na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze působila ve Sdružení projektových atelierů, později v Projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy v Atelieru ETA a Atelieru vývoje a typizace. Zúčastnila se mnoha architektonických soutěží – například na administrativní budovu Bohnice (2. cena spolu s M. Sojkou) a dispoziční řešení bytů v KS Larsen–Nielsen (1. a 3. cena spolu s J. Králem a V. Žákem). V samostatném architektonickém atelieru pracuje od roku 1989. Od té doby má za sebou množství projektů a realizací bytových a občanských staveb včetně interiérů.