tisk ]Malta - srdce středomoří
Největší vliv na tvář Malty měli johanité. Téměř 300 let vládli tomuto ostrovu. Podařilo se jim obnovit život na ostrově, který se do té doby stával střídavě kořistí pirátů a chamtivých lenních pánů. Mohutné pevnosti, postavené během několika desetiletí, měly ochránit jak Maltu, tak i celou jižní Evropu před dalšími nájezdy Turků. V roce 1565 se podařilo maltézským rytířům odrazit nápor tureckého vojska. Rytíři se stali hrdiny a na Maltu začalo plynout bohatství z celé Evropy, které mělo sloužit k obnově a zabezpečení Malty před „bezvěrci.“
Město jako sen
Začal vzkvétat obchod, rozvíjelo se umění a literatura, vznikaly nádherné stavby, bylo postaveno hlavní město Valletta. „Toto nádherné město je jako sen,“ napsal kdysi Walter Scott. A spatříte-li Vallettu, ať už z výšky, od moře nebo v záři odpoledního slunce, budete s ním určitě souhlasit. Sluneční světlo dodává městským kamenným hradbám a budovám zlatavý nádech a vytváří tak dojem, že se město vznáší nad indigově modrým mořem.
Ohromí křesťana i ateistu
Příjemný pocit vyvolají toulky malebnými uličkami s barevnými balkony, obdiv vzbuzují domy a paláce z doby johanitů a vzpomínku na domov vyvolá chvíle, kdy v hlavní katedrále spatříte náhrobky mnoha českých šlechticů, členů řádu svatého Jana. Barokní zdobnost a silná atmosféra tohoto místa ohromí křesťana i ateistu. Za nejzářivější skvost katedrály se považuje Caravaggiův oltářní obraz Stětí Jana Křtitele z roku 1608, největší plátno na Maltě, které měří 361 x
Osm závazků
Malta je s křižáky v mnoha směrech spojena dodnes, a nejenom symbolicky. Rytíři svatého Jana přijali jako jeden ze svých symbolů osmiramenný kříž, který zdobil oděv všech členů řádu. Měli ho vyšitý na černém podkladě na levé straně oděvu, tedy na srdci. Ramena kříže symbolizovala osm závazků, které měl mít každý rytíř na paměti: žít v pravdě, neopustit víru, vystříhat se hříchu, milovat spravedlnost, být milosrdný a upřímný, přetrpět strasti v případě pronásledování a dávat důkazy lidskosti. A tak mne napadlo, že my bychom se asi stěží byli ochotni podrobit se životnímu stylu, ve kterém není ani zmínka o pohodlí, osobním růstu, lásce, rodině nebo štěstí.
Azurové okno
Na svých toulkách ostrovem nesmíte zapomenout navštívit dřívější hlavní město – Mdinu. Se svými mocnými zdmi a kopulemi katedrály svatého Pavla z roku 1230 trůní toto město na příkrém svahu uprostřed ostrova a kontroluje i nadále zemi. A co ještě navštívit? Třeba 5000 let staré megalitické chrámy v Hagar Qimu na jižním pobřeží, vesnici Marsaxlokk a její rybí trh, hradby v Senglei nebo Slienu. Teprve na Maltě zřejmě pochopíte, co znamená termín křižovatka kultur. Určitě musíte navštívit ostrov Gozo, kde siréna Kalypsó držela sedm let očarovaného Oddysea.
Mladší sestra Malty je pouze
Nejdřív dům a pak svatba
Všechny domy, ať už jsou postaveny kdekoliv na Maltě, jsou si podobné a jediné, co je odlišuje, je velikost a rozlehlost vnitřních dvorků a vybavení interiéru. Ve vnitřním uspořádání maltského domu a v jeho vybavení se důsledně odráží dlouhá maltská historie. V jeho útrobách naleznete neobvykle promíchané vzpomínky na předešlé generace stejně jako nejmodernější vymoženosti bytové kultury.
Malta je konzervativní, a tak tu téměř nenajdeme pár mladých lidí, kteří by spolu žili jen tak „na hromádce“. Zvykem je zasnoubit se. Mladým ženám je v době zásnub 22 až 26 let, mužům o něco více. Snoubenci žijí odděleně, každý u svých rodičů. To ale neznamená, že by do manželství vstupovali málo připraveni. To, co je pro mladé lidi u nás kamenem úrazu až po svatbě, mají už za sebou. Celé tři roky totiž oba pracují a všechny vydělané peníze investují do výstavby společného hnízda. Neshánějí byt, nezapisují se do pořadníků. Stavějí své domy.
Záleží na výši platu, zda se přestěhují do domku nebo vily, která připomíná palác, ale – bydlí všichni. Většinou si stihnou dům do svatby kompletně zařídit. Svatební dary jsou předem diktovány a i s nimi se počítá. „Neumíte si představit boje o kompromisní vyřešení podlah v našem domě, ale na druhé straně jsem pak věděla, koho si skutečně beru,“ prozradila nám mladá maminka, se kterou jsme zapředli v jednom z nádherných parků rozhovor o mladé generaci. Sdělila nám také, že maminky většinou nepracují. Jejich úkolem je starat se o děti do jejich nástupu do školy, což je na Maltě do pěti let. Hovořili jsme i o jiných věcech a dospěli jsme k tomu, že dodnes Maltu s křižáky a křesťanstvím spojuje i pupeční šňůra víry. Potraty a rozvody jsou zakázané, takže moderně smýšlející Malťanky, k nimž mladá maminka rozhodně patřila, to tu mají těžké.
Vzpomínky herečky
„Ten rok jsme se s Benem rozhodli, že si koupíme nějaký byt nebo malý domek někde na jihu Evropy,“ píše ve své vzpomínkové knize česká herečka Adina Mandlová. „A tak jsme začali hodně jezdit. Navštívili jsme Bejrút, jižní Francii, Itálii, Španělsko, ale všude to bylo drahé, až nám jedna přítelkyně navrhla, abychom se jeli podívat na Maltu. Zpočátku se nám tam vůbec nelíbilo a málem jsme odtamtud vypadli, aniž jsme něco koupili. Až jednoho dne jsme potkali nějakého agenta z Yorkshiru, který prohlásil, že má přesně to, co hledáme. Ukázal nám barák se zahradou uprostřed starobylé vesnice a hned na první pohled jsme se do toho domu zamilovali.
Slunce svítí, nebe je modré, v zahradě všechno kvete, a když se ráno probouzím, jsem zase jednou ráda na světě. Žijeme velmi skromně a většinu času trávíme tím, že zvelebujeme dům a zahradu. Máme krásný domov a velkou radost ze všeho, co jsme na zahradě zaseli nebo zasadili. Rostou nám tam fíky, pomeranče, grapefruity, olivy a víno, zelenina a jahody a spousta keřů a stromů, oleandr, ibišek, eukalyptus, všecko se vytáhlo z malých větviček do ohromné výšky, země je tady úrodná…“
Když jsem projížděli ostrovem, uvědomil jsem si, jak prostý, jednoduchý a přitom přesný je hereččin popis zdejšího kraje a podnebí. Na Maltě opravdu stále svítí slunce, nebe a moře je modré, všechno nádherně kvete a plodí i několikrát do roka. Co víc by si mohl člověk přát.
Text: Jan Chára
Foto: autor
