Jan Dvořák - Krajiny mého srdce

Datum: 15.08.2008
obrázek
Bylo to začátkem června, stáli jsme s Janem Dvořákem na okraji Benešova u Prahy. Před námi defilovaly povlovné chlumy, slunce se sklánělo k obzoru a město, choulící se v přítmí, bylo pozlaceno posledními slunečními paprsky. Akáty voněly a někde na jihu, snad právě tam, kde se Jan Dvořák narodil, pomalu doznívala bouřka. V malých zahrádkách jsme obdivovali nádherné tvary květin, které se tak často stávají námětem jeho obrazů.

Žaluzie dodávaly prostorám ateliéru, kam jsme se vrátili, zvláštní nafialovělý nádech. U krbu „hlídá“ socha nazvaná Hudba – dílo malířova jmenovce akademického sochaře Karla Dvořáka. Na polici jsou vystavena další sochařská díla – Lidického Početí, Bendova Hlava ženy a také Výzva hamburského sochaře Detlefa Luberta. Řeč se točila kolem studií a prvních úspěchů. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, jak sám skromně říká, směl být žákem Cyrila Boudy, Karla Lidického, Květoslava Endrýse, Martina Salcmana, Karla Šmída a Ladislava Leitgeba. Ti rozvíjeli jeho lásku k výtvarnému umění, která se započala již v dětství. Už jako malý chlapec chodil „na rady“ k Otovi Bubeníčkovi, někdejšímu žáku Julia Mařáka. Také středoškolský profesor kreslení Jaroslav Václavíček často navštěvoval Mladou Vožici, kde budoucí malíř bydlel. „Pana Václavíčka nebo Otu Bubeníčka jsem vždy pozoroval z uctivé vzdálenosti a nemohl se nabažit pohledu na to, jak prohánějí štětec po paletě. Vůně terpentýnu a oleje mne fascinovala. A což teprve, když z vrstvení barev povstal strom nebo selské stavení. Zdálo se, že to nic není, ale… Když jsem přišel domů, tak jsem to vodovkami také zkoušel, ale výsledky byly žalostné.“

V našem rozhovoru jsme nevynechali ani první výstavu, kterou uspořádal ještě v době vysokoškolských studií. Tou začala dlouhá šňůra přehlídek jeho tvorby nejen u nás, ale i v zahraničí. Každá z nich byla krůčkem k vydobytí vytyčené mety, která svědčila o charakteristickém rysu jeho osobnosti – rozkoši z malování.

Další dva fochy bytelné ateliérové police zabírají objemné náčrtníky plné kreseb, kterým Jan Dvořák říká „záznamy z cest“. „Jsou to svým způsobem deníky, které mi umožňují vybavit si určitou situaci, vjem, který mne okouzlil,“ poznamenává umělec. Stovky kreseb z mnoha zahraničních cest dokumentují nesmírnou píli malíře, mnohé zůstávají nevyužity, ale některé tvoří základ postupně vznikajících obrazů nebo alespoň inspiraci pro jejich vznik. Studijní pobyty v Dánsku, Belgii a Francii ovlivnily další malířovu tvorbu, jejíž část je možno označit za meditativní. Symboly kamenů, mizející čas, poselství dávných věků, tak nějak by bylo možno označit obrazy, které odkrývají umělcovo nitro. Trvalá touha po kráse provází lidský rod od nepaměti. Člověku je zřejmě dána jako protipól všednosti a dramatičnosti jeho existence, která, jak nás učí dějiny i současnost, nebyla nikdy procházkou růžovým sadem. A tu uprostřed nejrůznějších událostí namaluje malíř obraz, sochař vytvoří sochu, keramik vytočí na hrnčířském kruhu charakteristický tvar šálku. A pak následuje katarze - očištění. Člověk má pocit rozechvění, zvláštní citové nálady, dráždivosti a nepopsatelných dojmů. V každém z nás je něco podobného skryto, i když třeba jen neuvědoměle. Ale všichni se občas dočkáme onoho zázračného okamžiku, kdy přeskočí jiskra a jsme přímo uchváceni krásou. A onen zázračný okamžik můžete prožít i vy při pohledu na díla malíře a grafika Jana Dvořáka.

Například některé obrazy z cyklu Pěšáci jsou charakteristickou ukázkou výtvarné zkratky. Postavy rybářů jsou jenom nahozeny a hlavní účin je přenechán barevnému ladění přírodního motivu, které vychází jenom z několika barev. Převládají odstíny žlutí, modří a hnědí. Intimnější prostředí je dotvrzováno kovovou šedí. Malby nepůsobí kulisovitě, je v nich patrné napětí, působivě zachycující zásah člověka do přírody a jeho zápas s ní.

Malíř především vnáší nový pohled na místa v naší republice důvěrně již poznaná a mnohokrát spatřená, pro něž však dovede najít nekonvenční zorný úhel, v pravém i přeneseném smyslu slova Hlavními výrazovými prostředky autorových maleb je barva a osobitý způsob přednesu. S nervní citlivostí a s uvážlivým využitím malířské zkratky vystihuje základní rysy zpodobňovaného námětu. Vyjadřuje náladu, která jej naplňuje a která k povaze zvoleného místa nezbytně náleží.

„Každý nový obraz je znovuobjevováním malby. Nechci nikoho ohromit, ale usilovně sleduji svou představu, která je někdy na pomezí reality a snu, mezi skutečností a vzpomínkou na ni, ale přitom o nic méně pravdivá než skutečnost sama. Mé „vzpomínkové“ obrazy vycházejí z touhy výtvarně vyjádřit a znovu prožívat intenzitu uplynulých chvil, zmocnit se jich v prchavém letu vědomím, vypořádat se s jejich naléhavostí,“ podotýká umělec.

Pro svou malířskou tvorbu čerpá Jan Dvořák náměty především v krajině kde žije. Střední Čechy ve své rozmanitosti jsou zachyceny na mnoha jeho obrazech, ať už pocházejí z okolí Bystřice, Jiřína nebo z České Sibiře. Řada námětů pochází z Podblanicka, kde na mnoha obrazech je dominantou bájný Blaník. Druhou malířovou velkou láskou jsou jeho rodné jižní Čechy. Tamní selské baroko zobrazené na jeho dílech je oproštěno od popisnosti, hmota budov je vyjádřena jenom v barvě. A právě barevné skvrny v krajinných motivech jsou novým a určujícím prvkem v jeho dosavadní tvorbě. Jihočeská náves v Němčicích s lidovými barokními stavbami je zachycena v celé své nádheře, přesto však prostě. Malba je uvolněná a vzdušná, světlo v jemných pastelových valérech prozařuje celý námět a přitahuje pozornost. V typických horizontálních krajinách dosáhl Jan Dvořák výrazných úspěchů. Zpodobňuje na nich ta místa, která je nejvíc „zasáhla.“

Jsou to krajiny obydlené člověkem, s domy, sloupy, cestami a zoranými poli, krajiny, kde voní a zpívá zem, ornice, brázda, kde cítíme vůni sena a zralých klasů, kde zaslechneme písně skřivana a kde na podzim nad hnědí sklizených polí krákají vrány. Jsou to krajiny jeho srdce s táhlými kopci a rozsochatými stromy, bájným Blaníkem a milovanými jihočeskými rybníky. Každý máme svou krajinu, svůj kousek země, kam se uchylujeme, kde nacházíme svůj klid. Je to krajina - útočiště, krajina - zákoutí, krajina - záliv, kde v stříbřitých hladinách vod a modrojasu oblohy čerpáme novou sílu, nové povzbuzení. Čím je náš život uspěchanější, čím více nás stravuje, tím toužebněji myslíme na tuto krajinu - krajinu srdce.

Jsou samozřejmě i jiné krajiny, které umělci přirostly k srdci a kde nachází inspiraci pro svá nová díla. Upoutaly ho šumavské hvozdy, kde se s úspěchem pokouší zachytit tekoucí vodu, její pohyb. Otevřená šumavská krajina s členěnými horizonty dostává malíře zpět do reálu, který je obohacen prolínáním jednotlivých barevných ploch. Mysl rozjasní Kytice slunečnic, Kytice s čekankou, Kytice s přáním i Kytice pivoněk. I u těchto obrazů lze ocenit razantní tahy štětce a kontrasty barevných akcentů.

A co zdůraznit na závěr? Malíř stojí před světem plaše a v pokoře, ale s vřelou touhou proniknout k podstatě a svými osobitými prostředky intonovat neobyčejné písně k chvále přírody a života. Obrazy Jana Dvořáka měly a mají schopnost vyjádřit význam ticha, ale i ozvěnu úzkostného výkřiku v liduprázdném mlčení. A jsou schopny předat tento dar i nám, jsme-li schopni a ochotni pokorně naslouchat "tajné duši věcí." Mají tuto schopnost snad právě proto, že jejich tvůrce si dokázal uchovat svůj pocit odpovědnosti a nechal vyzrát své umění v napětí mezi tichem a promluvou, mezi skutečností a snem i mezi hmotným a duchovním. S bytostným vztahem k transformované, a přece bezprostřední životní zkušenosti kořenů, z nichž s chvěním vyrůstá vše, co je pevné a svébytné.

Jan Chára
Foto:archiv autora
www.dvorakjan.cz

Jan Dvořák se narodil 18. prosince 1942 v Táboře. Studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Žije a pracuje v Benešově u Prahy. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v Rakousku, Austrálii, Japonsku, USA a Německu. Od roku 1971 je členem Svazu výtvarných umělců V roce 1990 byl přijat do Unie výtvarných umělců - středočeské sdružení. V roce 1990 se stal členem sdružení Kollegium 90 se sídlem v Hamburku.

 

 

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne