Ladislav Kuklík - Chvála ženy

Datum: 15.08.2008
obrázek
Na zdi visí krajina v tlumených barvách, vedle ní zarámované kresby. Horní deska skříňky je „obsazena“ karafami z hladkého skla. Nad stolem visí lustr z papíru.

Paní domu, Michaela, výtvarníkova celoživotní inspirace, přináší sklenky a rozlévá z džbánku burčák, který přivezla spolu s manželem z Moravy. Řeč se stočí i na syna, který nedávno „naťuknul“ otcovo auto, připomínáme si vítězství našich fotbalistů a jejich postup na mistrovství Evropy. Venku drobně poprchává ...

„Když na něj přijde splín, poslouchá Pavarottiho nebo Chopinovy klavírní koncerty, miluje jazz, z našich interpretů dává přednost zpívajícím mužům“, poznamenává Michaela. „Petr Novák, Petr Hapka a Michael Kocáb“, dodává Ladislav Kuklík na tušenou otázku a doplňuje, že mezi jeho oblíbence z cizích luhů a hájů patří především John Lennon a Bob Dylan.
Pevné základy pro svou tvorbu získal především na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde směl být žákem Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře. „Osobně mě nejvíce ovlivnil a podpořil svou osobností profesor Jiří Trnka. Možnost čerpat z jeho umění a životních zkušeností bohužel trvala jenom rok. Po něm převzal ateliér profesor Zdeněk Sklenář, který nám byl velkou oporou, často vzpomínám na jeho přátelský vztah k nám, studentům. Nemalou zásluhu na našem uměleckém rozvoji měl i jeho tehdejší asistent Jiří Anderle, který nás dokonale naučil základům grafického řemesla.“
Ladislav Kuklík začal představovat svou tvorbu veřejnosti od roku 1976. Od této doby uspořádal několik desítek samostatných výstav, zúčastnil se řady kolektivních, získal mnohá ocenění a uznání, uveřejnil nespočet ilustrací v knihách, novinách a časopisech. „Věčnou inspirací je pro mne ženské tělo a jeho křivky. Nádherný pocit napětí mi poskytuje hra s jemnými tóny tužky na bílém papíře. Kresba je pro mne autorskou zpovědí bez dalších korekcí,“ poznamenává autor stovek kreseb, barevných leptů a pastelů, kombinovaných technik a ilustrací. „Vystavoval jsem barevné pastely v Galerii Břehová v Praze a podobnou kolekci jsem představil v Belgii. Také na poděbradské kolonádě se uskutečnila vernisáž mých kreseb a pastelů,“ dodává Ladislav Kuklík.
Samozřejmé a suverénní ovládání používaných grafických technik je pro Ladislava Kuklíka příznačné a základní. Vyplývá jak z velké dávky talentu, tak z nesmírné píle. Výsledek působící samozřejmou lehkostí, není dosahován naráz, ale skrývají se za ním dlouhé hodiny namáhavé dřiny, v nichž jsou první náznakové rozběhy, různá řešení a zběžné skici dováděny pomalu, za současného krystalizování a zrání myšlenky, ke konečné vybroušené realizaci. Vysoké mistrovství, zdůrazněné umělectví (ve smyslu „uměti“) není samoúčelnou exhibicí, ale slouží plnějšímu sdělení. Perfektní práce ruky, snaha o co nejvěrnější zachycení podoby předmětu, užití fotografií jako předloh, zdůraznění detailů, často okem nepostřehnutelných, umožňují znásobenou působivost díla.
V roce 1997 vydalo nakladatelství Slovart opravdu nádhernou publikaci Kuklíkových kreseb s názvem shodným s titulkem tohoto článku. Předmluvu napsal umělcův dlouholetý přítel Zdeněk Svěrák, který ve Zprávě o ženě poznamenal: „Závidím předkům ženu – tajemství. Závidím jim okamžiky, kdy v lemu dlouhých šatů na zlomek vteřiny zazářil dámský kotník jako meteorit. Závidím jim, že minisukně nebyla ještě vynalezena. A že nezažívali skličující úžas z krásy dlouhých dívčích nohou jen tak na chodníku a desetkrát denně, ale byli jím zasaženi za těžkými závěsy spoře osvětleného budoáru pouze vzácně, zato však přímo na komoru. Také jim závidím, že nebylo nudapláží, kde je nahoty tolik, až nudí.
Může se zdát divné, že takto píšu do knížky, kde je na sto a jeden způsob vzývána křivka ženského těla. Ta pradávná křivka, která dala tvar váze i džbánu, jak hrnčíř, roztáčeje za jitra svůj kruh s hlínou, měl ještě v prstech noční milostnou vzpomínku. Ale není to divné. Pánbůh nebo kdo dal nám mužům dar: tyto křivky, člověče, tě nikdy neomrzí. Až do posledního dechu, i jako nemohoucí budeš o nich snít. A ten dar nebyl po mém soudu darován za účelem rozmnožování. Stvořitel byl velkorysejší: Chtěl nás obšťastnit také něhou, tajemstvím, neřestí, rozkoší i vděkem. Ladislav Kuklík to asi ví. Proto zachází s tím darem tak a ne jinak.“

Text: Jan Chára
Foto: Martin Mašín

Ladislav Kuklík

* 1. 8. 1947 V Praze.
Po studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole absolvoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru ilustrace a grafiky u profesorů Jiřího Trnky a Zdeňka Sklenáře. Žije a tvoří v Praze. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Německu, Polsku, Holandsku, Belgii, Švýcarsku a Rakousku.

 

 

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne