Oldřich Kulhánek - Napětí nových spojení

Datum: 20.5.2010
obrázek
Před více jak třiceti lety ho zavřeli a snažili se mu dokázat, že svými grafikami hanobil představitele spřátelené země. Dnes to působí směšně. Stejně směšně jako citáty z protokolů tehdejšího vyšetřovatele, které Oldřich Kulhánek použil v jedné sérii svých polistopadových litografií. Tentokrát jsme jeho ateliér navštívili s kyticí v ruce. Nedávno oslavil sedmdesátku.

Tento umělec patří k nepřehlédnutelným osobnostem domácí i světové výtvarné scény. Nejmenší a nejoblíbenější díla Oldřicha Kulhánka vlastní každý z nás – výtvarník je totiž autorem kompletní série českých bankovek.

„Když dostanete za úkol udělat bankovky, dobře víte, že budou na světle božím dost dlouho. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že bych dokázal stvořit, co by se líbilo každému. Tehdy jsem si hlavně přál, abych se na ně mohl podívat i za rok a nemusel chodit kanály. Opravdu jsem po ukončení soutěže nevychutnával vítězství. Jsem absolutně nesportovní typ, takže podobných pocitů jsem dalek. Skoro mi připadají směšné. Ambice samozřejmě mám, ale vyplývají z toho, že něco dělám, a ne z faktu, že jsem jednou měl úspěch. Pokud cokoli umíte, chcete ve svém oboru něco znamenat. To platí pro soustružníka, inženýra i pro malíře.“

Jak to začalo

Rozhlíželi jsme se po prostorném ateliéru. Za jeho okny plynul všední život pražského Žižkova. Na lodžii protějšího paneláku věšela mladá žena prádlo. V mlžném oparu se v dáli rýsovalo panorama Hradčan. A jak to všechno začalo? „Tatínek byl nadšený, že kreslím, a mé kresby už od mých tří let ukládal do zvláštních alb. Ale to jsem zjistil až v dospělosti. Když se mě ptali, čím budu, od malička jsem říkal, že malířem. Bydleli jsme na Letné, kde proti škole bylo papírnictví – nejkrásnější obchod mého života. Hodiny jsem vydržel stát před výkladní skříní a koukat se na pastelky s obrázkem papouška. Vždycky jsem rychle kreslil, aby mě máma koupila další, s jiným papouškem. Dodnes, když někde v cizině jdu kolem kšeftu s výtvarnými potřebami, jsem ztracený – jdu do obchodu, a kdybych si měl koupit jenom tužku, koupím ji.

Ženy na bankovkách

V poličce u okna jsme zahlédli CD Emy Destinnové. S jejím portrétem na dvoutisícovce se Oldřich Kulhánek trápil téměř celý rok. A jak se ženy dostaly na bankovky? Rychlý rozpad republiky donutil malíře k přepracování tří bankovek (místo slovenských osobností české) – a tak dostaly prostor tři zástupkyně českých žen. Na padesátikoruně je Svatá Anežka, mnohokrát prodiskutovaná s antropologem profesorem Vlčkem, líc pětistovky zdobí spisovatelka Božena Němcová. Mezi lidmi se říká, že Anežka jako žena na bankovce moc hezká není – a jestli on ten pan Kulhánek má vlastně ženy rád.

„Žena je pro mne věčná inspirace, i když je to s ní někdy problematické. Ženy jsou báječné, bez nich by byla nuda. Někdy vidím jít po ulici hezky upravenou ženu, je na ní vidět, že si na sobě dala záležet, že jí to stálo čas a peníze. A vedle ní jde její neupravený muž v sešlapaných adidaskách a vytahané ušmudlané bundě. To vidím nerad. To tu ženskou přímo deklasuje.“

Jeho domovem je ateliér

Většinu času tráví výtvarník ve svém ateliéru na Žižkově. Tady spatřily světlo světa jeho otevřené cykly kreseb a litografií, ilustrace mnoha knih, drobná grafika. „Obrazně řečeno mým domovem je ateliér, je dostatečně prostorný, takže tu nejen pracuji, ale mohu tu, stručně řečeno odpočívat, jíst a pít, takže pole působnosti téměř neomezené. A pak tu mám knihovnu, jednu z nejdůležitějších částí mého bydlení i života. Můj „občankový“ domov je v Dejvicích – družstevní byt, půdní vestavba. Ten je ušitý podle mých představ. Nejkrásnější na něm je neobvyklý pohled na chrám svatého Víta ze severní strany. A výtvarná díla v něm? Velmi rád se znovu a znovu dívám na litografie Jiřího Balcara nebo nádherná díla Albína Brunovského.

Osobní zážitek i kolektivní zkušenost

Oldřich Kulhánek odmítá pojetí umění jako „krásné lži“, bere skutečnost vážně a v ní hledá a nachází výrazy své řeči, jíž sděluje osobní zážitek i kolektivní zkušenost světa dnešní doby. Kdo by očekával od jeho tvorby odpočinek po denním shonu, pouze vybraný estetický zážitek, byl by asi zklamán. Naopak, právě onen shon se nakonec jeví ve srovnání s Kulhánkovým dílem, jako rozptýlení a útěk od nepříjemných otázek. Dovede nás postavit před zrcadlo otřesně upřímné. Místo myšlenky, že za všechno mohou ti druzí, nás pojednou napadne, že kus viny je i v nás samých.

Precizní zvládnutí plochy

Oldřich Kulhánek nemlčel a v každé době nastavoval ono pověstné zrcadlo jednotlivci i společnosti a hledal nezkreslenou pravdu. Otevřenost nebyla jen odvahou, ale i nutností. Kulhánkovy grafické listy jsou reálné a jejich motivy naprosto výmluvné. A tak nedávno minulá doba dala podnět i k dílům nazvaným Portrét mého fízla, Výslech, Ruzyně a Soud. Kulhánkův projev vychází z kresby, která je základem celého jeho díla. Je to kresba důmyslná, propracovaná do nejmenších podrobností, svědčící o důkladné znalosti lidského těla, a pečlivém komponování každého motivu. Umělec doslova čaruje při zaznamenávání složitých myšlenek, které zachycuje na papír, odkud ty nejvýmluvnější přenáší na kovové desky technikou barevného leptu – připomeňme alespoň tak zvaný Rudolfinský cyklus, který ohromuje mimo jiné i precizním zvládnutím velké plochy. Další díla jsou zpracována technikou litografie.

Být dole není nic příjemného

„Život se mi prolíná s kumštem“, poznamenává výtvarník. „Měl jsem šťastná údobí, kdy se mi vedlo v kumštu i v životě, ale byly doby, kdy jsem byl v krizi a z ní jsem se dostával právě přes kumšt. Těžko ty věci mohu oddělovat. Samozřejmě přicházejí i šťastné okamžiky jako u každého, běžné radosti srozumitelné všem – oženíte se, máte děti. Na druhé straně odejde vám otec, matka, rozvedete se. Právě neúspěch ve vztahu bolí vždycky, v šestnácti i v šedesáti. Zažil jsem údobí, kdy mně leccos sedělo v lebce. Být dole není nic příjemného. A člověk je v tom vždycky sám, i když má sourozence, rodinu, přátele. Někdy se s problémem svěřím, leckdy to i pomůže. Ale nechodím a nefňukám každému na rameni. Jsou věci, které bych neřekl ani nejlepšímu příteli, ani bráchovi.“

Fantazie je doslova nevyčerpatelná

Jen několika umělcům se podařilo, aby jejich díla doslova zlidověla. Oldřich Kulhánek k nim patří. Snad není v naší zemi člověka, který by neznal například jeho Anežku Českou, Karla IV. nebo Františka Palackého a T. G. Masaryka. Zatímco velké grafické listy tvoří otevřené cykly, drobná grafika se vyznačuje značnou námětovou pestrostí, bohatým dějem a dokazuje, že umělcova fantazie je doslova nevyčerpatelná.

Svou tvorbou klade Oldřich Kulhánek sobě i každému z nás otázku: „Jaký je tvůj podíl?“ Snaží se, jak sám řekl, „vyprovokovat přihlížejícího k dialogu, porušit konvenční vztahy a v napětí nových spojení hledat výpověď o minulosti i dnešku.“

Text: Jan Chára

Foto: Martin Mašín a archiv autora

Oldřich Kulhánek

narodil se 26. února 1940 v Praze. Studoval Střední výtvarnou školu a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Karla Svolinského. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Kanadě, SRN, Itálii a Japonsku.

 

 

Hledání v obsahu

Počasí

Soutěž

Napište nám

Partneři

Anketa

Jaký rozměr má váš byt?
 
42%
 
17%
 
21%
 
10%
 
5%
 
4%

Diskuze

Ke stažení

Nejčtenější články

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne