tisk ]Třikrát Šavel v Galerii PRE
Je nepochybné, že pro všechny tři členy malířské dynastie Šavlů byla společným východiskem syntetická fáze kubismu a některé vystavené práce to zcela jasně dokazují. Průřez dílem jednotlivých vystavujících umělců poskytuje zajímavou konfrontaci uměleckých rukopisů a dává nahlédnout do nejtajnějších koutů umělcovy duše.
Akademický malíř a grafik Vladimír Šavel
Prvním z vystavujících je akademický malíř a grafik Vladimír Šavel, který se narodil 14. listopadu 1921 v Kopistech u Mostu. Svým základním uměleckým školením byl Vladimír Šavel grafik. Po studiu na Státní keramické škole v Praze byl jako sedmnáctiletý pro mimořádný talent přijat bez maturity na Akademii výtvarných umění v Praze do grafické speciálky profesora T. F. Šimona (1938 - 1939). Studia pak mohl dokončit až po skončení okupace v ateliéru profesora Vladimíra Silovského (1947).
Svou životní dráhu zahájil Vladimír Šavel v roce 1947 jako výtvarný pedagog na gymnáziích v Litvínově a v Teplicích, kde později učil až do roku 1955 na Odborné škole keramické a na Průmyslové škole sklářské. Nelze přejít ani malířovu účast v uměleckých organizacích. Autorovi se dostalo řady krajských i celostátních cen. Jeho tvorba se definitivně uzavřela 4. srpna 2006, jeho odkaz však žije v jeho obrazech a grafikách ve sbírkách mnoha jeho přátel a příznivců doma i v cizině.
Vladimír Šavel může být pro svou příkladnou píli a hluboký zájem o výtvarné umění nazýván „dělníkem umění“. Dal mu vše. Den bez „čárky“ byl pro něj dnem ztraceným. Denně chodil do ateliéru v šest hodin ráno. Ověřoval si zde na velkých cyklech nosnost svých uměleckých nápadů.
Jako rodák ze severočeských Kopist si odtud odnesl trvalý vztah ke zdejší důlní a průmyslové krajině. Jeho dílo je ale tematicky daleko širší. Svými nesčetnými grafickými listy a obrazy vzdával celá desetiletí hold městu Teplice, kde žil od roku 1947. Měl ale rád i drsnou krajinu Krušnohoří, malebné Středohoří, zajížděl do jižních Čech a na Šumavu. Celý život ho pak provázela malba zátiší, ve které se mohl malířsky a barevně nejvíce uvolnit.
Hlavním předmětem jeho uměleckého zájmu byla krajina měnící svou tvář v současném bouřlivém vývoji severočeského regionu, krajina ovládaná a exploatovaná technikou, ale i krajina intimní pohody, poezie a tichého zamyšlení. Zachycuje postupnou devastaci severočeské krajiny, jejíž minulé malebnosti byl pamětníkem.
Protipólem tohoto lidského běsnění jsou malebná intimní zátiší složená s citem jemu vlastním z nádherných starožitných solitérů. A hlavně květiny, kterých namaloval a nakreslil bezpočet. V obrazech květin, ovoce, nahodile seskupených i záměrně aranžovaných předmětů se zrcadlí Šavlův umělecký vývoj, protože na zátiších si nejčastěji ověřoval možnosti osobitého přetlumočení skutečnosti a jednotlivé tvůrčí postupy. V Šavlových dílech není obsažen jen autorův vztah k tématům, ale i všechny jeho zkušenosti nasbírané za život, a také znalost tradice moderní malby.
Malíř, grafik a pedagog Vladimír Šavel junior
Dalším vystavujícím je malíř, grafik a pedagog Vladimír Šavel junior, který se narodil 8. listopadu 1949 v Ervěnicích. Vystudoval obor monumentální malby na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1969). Dále studoval na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem (1973), na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na katedře dějin a teorie výtvarného umění Filozofické fakulty UK.
V roce 1989 se habilitoval v oboru malířství na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Je docentem a vedoucím katedry výchov uměním na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a přednáší na katedře primárního vzdělávání Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci.
Jeho umělecké zájmy jsou velmi široké a pestré. Doménou jeho tvorby byla a stále je krajina a zajímavá zákoutí měst, ale i zátiší složená z ušlechtilých předmětů a květin. V posledních několika letech se jeho okouzlení krajinou projevilo i v tvorbě děl s krajinou nejtajemnější a nejvíc obdivovanou, kterou je ženské tělo... Z grafických technik je mu nejbližší litografie, neboť vychází vstříc kresebné povaze jeho výtvarného názoru, který se projevuje zejména v jeho užité grafice a v ex libris.
Narůstající tušení podzimu života, jakoby v umělci vyvolalo touhu dotýkat se prostředky výtvarné obraznosti fenoménu ženskosti – jednoho z klíčových témat, co dějiny umění vůbec znají. Když se jeho „alegoricky“ pojaté zjevy žen objevily poprvé, byly překvapením, protože až dosud se Vladimír Šavel sám označoval za krajináře a malíře zátiší, převážně květinových. Jejich expresivní náboj se opíral o předchozí experimenty z konce šedesátých let, kdy se spolu s bratrem, malířem Iljou, pokoušeli malovat ve stylu strukturální abstrakce a učili se zacházet s netradičními materiály (malbu syntetickými laky si pak Vladimír přisvojil natrvalo).
Je nepochybné, že pro všechny tři členy malířské dynastie Šavlů byla společným východiskem syntetická fáze kubismu. Nicméně Vladimír Šavel junior ze všech tří nejvíce prosazoval princip provázané geometrické konstrukce. Vždy cítil potřebu zapojit do výtvarné hry světlo. Za prvé jako prvek modelace, kterou ale jen zřídka uplatňuje v celém obrazovém poli. Užívá ji k rafinovanému zvýraznění pečlivě zvolených a umístěných detailů. Za druhé, což je zásadní, světlo mu slouží k navození imaginární atmosféry.
Prozařováním ostře lámaných ploch světlem, dopadajícím ze všech stran a svobodně proudícím skrz nehybné předměty, vždy vyvolává pocit zvláštní drahocennosti. Kolem roku 2000 vznikají dva souběžně rozvíjené cykly; Hřbitovy a sled obrazů žen, které bychom mohli označit souslovím bílí andělé. V první fázi vzniku obrazu používá umělec další nový postup – přímý otisk ženského těla na obrazovou plochu. Vzápětí však, jakoby se malíř zalekl syrové autenticity otisku, začne přes něho vrstvit barevné struktury, někde zcela abstraktní, hned vedle však maluje různé zcela konkrétní detaily, například fragmenty drapérií, křídel, někde i miniaturní symboly, jejichž smysl spíše jen tušíme. Obrazy žen znamenají v Šavlově tvorbě vyvrcholení koloristické stránky jeho malby. U většiny z nich opustil léta používaný temnosvit a naopak celou plochu obrazů nechá prosvítit světelným fluidem, z něhož vystupuje barva ženských vlasů.
Akademický malíř a grafik Ilja Šavel
Akademický malíř a grafik Ilja Šavel se narodil 9. února 1951 v Ervěnicích. Vystudoval obor monumentální malby v architektuře na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v letech 1966 - 1971. Dále studoval v letech 1974 - 1980 Akademii výtvarných umění v Praze v přípravce u doc. Oldřicha Oplta a v malířském ateliéru prof. Františka Jiroudka.
Malířský projev Ilji Šavla je spontánní, dramatický, s přesně vyváženou funkcí barvy, malířského rukopisu, názoru na prostor, osvětlení a vůbec celkové uspořádání obrazu. Kompozice jeho děl je sevřená, vyvážená, založená na přesně vymezených prostorových vztazích a charakteru proporcí.
Jeho doménou je krajina a zátiší. Po dokončení studií byla pro jeho tvorbu severočeských důlních motivů příznačná potemnělá hnědavá barevnost, jakoby revolta proti barevné prozářenosti krajin jeho profesora na akademii. V pozdější době nastupuje pro něj na dlouhá léta zcela příznačná barevná skladba, ono až agresivní vybělení a prosvětlení plochy a zvláštní pocit, spočívající v tom, že předměty jsou sice vystavěny ve svých objemech a hmotách v architektonické skladebnosti, ale ve svých vzájemných vztazích i ve vztahu ke své základně a vůbec k veškerému okolí jsou labilní, jako by se vznášely prostorem. Tento imaginativní prvek, který nechává tušit hlubší zdroje, je typický i pro jeho grafickou tvorbu, kterou celou prostupují motivy vesnic, vedut a květin. Inspirativním zdrojem se pro něj stala i tvorba manželů Linky a Antonína Procházkových, svým zájmem o pastóznost a plasticitu malby a až antikizující fenomén.
Velkým objevem pro něj bylo sběratelství starých dobových pohlednic s motivy Teplic a míst zmizelých z mapy světa díky dolování. Objevil zde i staré svatební fotografie, které volně přetvořil v monumentální plátna, se kterými slavil úspěchy v západní Evropě. Dokladem zájmu o jeho tvorbu je i zlatá medaile z Veletrhu umění v Paříži.
Pod vlivem nepřízně osudu se mění i jeho tvorba, do níž se pohroužil, a která jej zcela pohltila a dala zčásti zapomenout. Kompozičně se zpevňuje, lineární výstavba se zaostřuje a od až agresivní vybělenosti se jeho plátna dramaticky probarvují. Nesou i jisté znaky dekorativního opakování a tvůrčího schematismu. To vše jakoby pod vlivem znovuobjevení art deca.
Text: Jan Chára
Foto: Vladimír Šavel nejmladší
