Gabriel Vach - ruce plné úsměvů

Pocit kouzel nás v keramice provází dodnes, i když už dávno byly vyměněny tajuplné znaky alchymistů za přehledné chemické vzorce nebo za tovární značky hotových glazur.
Tam v té knize všechno je
Výtvarník Gabriel Vach ve svém ateliéru v Netvořicích na Benešovsku jen tak mimochodem poznamenává: „Taky se mi někdy stane, že desítky hodin práce přijdou nazmar. Keramika prostě chce své.“ Při naší rozmluvě se rodí část nové keramické plastiky. Kolik už jich bylo? To se dá opravdu těžko spočítat. Mnohé z nich zdobí příbytky nejen u nás, ale i v zahraničí. A všude rozdávají radost a dobrou pohodu. „Tam v té knize, tam to všechno je,“ ozývá se znovu Gabriel Vach. Pomalu listuji velkou a značně objemnou knihou. Jsou v ní zápisky, fotografická dokumentace, náčrty nových plastik, ale také novinové a časopisecké výstřižky s recenzemi, katalogy výstav. Mezi fotografiemi nadutých generálů s holubičkami, vodníků, šibalských čertíků a mnoha dalších pohádkových i nepohádkových postav jsem objevil zažloutlý novinový výstřižek. „Talent keramika Gabriela Vacha se rozvíjel už na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni, kde studoval obor výtvarného zpracování keramiky. V Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře důkladně poznal technologii výroby a různé způsoby glazování a vypalování keramiky. Po zaměstnání se věnoval vlastní tvůrčí práci. Vytvářel na hrnčířském kruhu kromě užitkové keramiky osobitých tvarů také keramiku figurální, k níž čerpal náměty z českých a světových pohádek a pověstí.“
První úspěchy
Tehdy mu bylo třiadvacet. A úspěch první samostatné výstavy v Jílovém u Prahy „přivolal“ výstavu další. Jeho roztomilé figurky se přestěhovaly do Prahy. Dočasným domovem se jim stal tehdejší Dům dětské knihy na Národní třídě. Mladý výtvarník, ač byl spjat s hlínou a hrnčířským kruhem, získával v té době zkušenosti i v dalších výtvarných disciplínách. V Jílovém u Prahy a v Praze představil veřejnosti nejen své keramické plastiky, ale také ilustrace k pohádkám a říkadlům. V keramických plastikách se nejvýrazněji projevil autorův talent a jeho neobyčejná fantazie. Na rozdíl od ostatních keramiků, kteří se zabývají obdobnou tematikou, vycházel a dodnes vychází Gabriel Vach při tvorbě svých výtvorů z podstaty materiálu a především z tlumené barevnosti glazur, tvořené různými odstíny hnědi, kombinovaných s šedou barvou neglazovaného střepu.
Až v dalekém Texasu
A přišly i úspěchy zahraniční. Gabriel Vach se zúčastňuje výstav v Kostnici, Frankfurtu, Norimberku, Vídni a Oslu a také v holandských městech Zupthen a Erpe. Jeho keramiku obdivovali i ve Spojených arabských emirátech, Spojených státech amerických a dalších zemích. Téměř každý rok vystavuje na Mezinárodních keramických dnech v rakouském Klagenfurtu a na Mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově. „A co je tohle za fotografii?“ ptám se se zaujetím. „To mi poslala jedna z obdivovatelek mých figurek až z dalekého Texasu. Jak je vidět český Honza našel uplatnění i v amerických domácnostech.“
Listy svérázné kroniky
Josuovi a Kalébovi – biblickým nosičům vína, přibyly ruce. Rozhlížím se po ateliéru. Na dotvoření v peci ohnivé čekají další varianty Adama a Evy, svatého Floriána, ale také drobné zahradní plastiky a ptačí pítka. Kruh se znovu roztočil. A ruce keramika – ruce plné úsměvů – dávají beztvaré hmotě dokonalý tvar. Umělcova fantazie dostává konkrétní podobu. Zvolna obracím další listy svérázné kroniky a čtu: „Hlína přeměněná vůlí a umem v trvalý tvar, vyzdobena, vypálena a zařazena do provozu života v podobě předmětu sloužícího běžné praxi i schopného sdělovat myšlenku, stává se druhem lidského bytí, svědectvím lidského rodu.“
Keramiku tvoří celá rodina
V keramickém ateliéru, si také „občas“, jak poznamenává Gabriel Vach senior, realizují svou keramiku členové rodiny – manželka Mgr. Marie Vachová, syn MgA Gabriel Vach junior a dcera Mgr. Michaela Vachová. Každý z nich užívá vlastní signaturu. Vachovy nové práce navazují na jeho dřívější tvorbu, některé motivy se opakují, ale v náročnějších variacích, na kvalitativně vyšší úrovni. Jejich síla je ve výtvarném nápadu i v soustředění všech prostředků formy, aby byla vtipně sdělena vážná myšlenka, jíž žije přítomnost. Svou pohádkovou encyklopedii obohacuje výtvarník o další motivy a inspiraci mu poskytuje i mytologie.
Svébytná užitková keramika
Ve Vachově keramické dílně vzniká také řada artefaktů takzvané užitkové keramiky. Odlivky, džbány, popelníky, vázy, dózy, kávové a čajové soupravy jsou toho nesporným důkazem. A další stránka kroniky. Náčrty dalších keramických plastik a také slova básníka Františka Hrubína: „Všichni se z něčeho radujeme, všechny nás občas něco zarmoutí, ale radost a smutek mají tisíce podob, jako louka má tisíce barev a vůní. To je život. To je řeka, která se nezastaví a pořád se žene dopředu. Radost přejde, ale také přejde žal. Žijeme dál. Kdyby se řeka zastavila, nebyla by řekou, kdyby se zastavil život i v té nejkrásnější chvíli by se stal mrtvou tůní.“
Rozdává radost
„Ten, kdo žije v Netvořicích,“ poznamenává Gabriel Vach, „a ještě mezi kostelem a hřbitovem a na obě místa má coby kamenem dohodil, tak ten chápe život úplně jinak než ten, co bydlí na náměstí proti bance. Kdyby si každý člověk uvědomil nepoměr toho, jak dlouho je živ k tomu, jak dlouho bude mrtev, jistě by se na světě žilo mnohem líp.“ Kruh se dotočil. Josue a Kaléb, bibličtí nosiči vína jsou dotvořeni. Ruce keramika vtiskly prastaré hmotě, s níž jsou spojeny všechny kroky člověka, úsměv. „Chci přinášet lidem radost,“ poznamenává Gabriel Vach. Pohled na všechna hotová dílka i na ta, která ještě čekají na konečnou podobu vypálením v kaselské peci se zvratným plamenem, jasně přesvědčuje, že se to Gabrielu Vachovi opravdu daří. Radost prostřednictvím svých děl skutečně umí rozdávat. A to měrou vrchovatou.
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Gabriel Vach
Narodil se 15. března 1950 v Benešově u Prahy. Je absolventem Střední průmyslové školy keramické v Bechyni, kde studoval v letech 1965 až 1969, kde jeho profesory byli akademičtí sochaři Bohumil Dobiáš a Leopold Christ a akademický malíř Miloslav Turek. V roce 1983 mu ministerstvem kultury byl přiznán titul mistr umělecké a řemeslné práce. Žije a tvoří v Netvořicích na Benešovsku. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v Německu, Norsku, Japonsku, Spojených státech amerických a v Austrálii.