Nezapře exotický původ

Bromélie rostou v tropech Střední a Jižní Ameriky. V krajině, která oplývá sluncem a vodou, obsadily nehostinná místa jako například skály, koruny stromů, ale také je najdeme v okapech nebo na telegrafních sloupech.
Dělení bromélií
Podle místa výskytu dělíme bromélie na pozemní, tedy testerické, stromové, latinsky epifytické a skalní. Právě odrůdy dvou posledních skupin se nejčastěji pěstují v domácím prostředí. Patří k nim echmea, vrísea a tinlandie.
Jiný způsob výživy
V korunách mohutných stromů a na skalách chybí půda, proto musely bromélie najít jiný způsob, jak získat živiny. Listy stromových bromélií tvoří pevnou růžici, v jejímž středu vzniká hluboká nádržka, ve které se shromažďuje dešťová voda. Ale nejen ona. Najdeme tu i mnoho drobných živočichů. Jejich těla, zbytky potravy, ale i padající listí dodávají rostlině tolik potřebné živiny.
Jen jednou za život
Na snímcích je echmea svazčitá (Aechmea fasciata), která je dobrře známá a snadno dostupná v našich květinářstvích nebo specializovaných obchodních domech. Naskýtá se otázka, kdy echmea znovu pokvete. A odpověď? Už nikdy. Kvete jenom jednou za svůj život. Po odkvětu se okolo hlavní růžice vytvoří odnože, tak zvané dceřiné rostliny. Ty můžete přesadit do nových květináčů a ony se vám za vaši snahu odmění nádherným květem. V přírodě trvá několik let, než echmea vykvete. V domácím prostředí ji můžete “vyprovokovat” ke kvetení trochu dříve. Základem je vyvážená zálivka a hnojení spolu s dobrými světelnými a tepelnými podmínkami. K rychlejšímu nasazení květu může pomoci také to, když zálivku obohatíte malým množstvím síranu hořečnatého. A ještě jedna rada. Rychlejšímu nasazení květu může pomoci také etylen. Tento plyn se uvolňuje například ze zrajících jablek. Echmeu “zavřete” spolu s několika plody do průhledného plastového sáčku a brzy poznáte, zda se vám podařilo přírodu ošálit.
Text: (ch)
Foto: Jan Chára