tisk ]Soňa Lebedová - Svět pocitů
“Malířka patří mezi ty tvůrce, jež charakterem svého výtvarného projevu zůstávají věrni jednou nastoupené linii, jejíž variabilita probíhá spíše rozhojněním námětových okruhů a duchovním prohloubením, než častou obměnou forem. Její tvorbu je možno zjednodušeně označit etiketou magický symbolismus,” napsal v katalogu její nedávné úspěšné výstavy v Galerii Karlov v Benešově u Prahy PhDr. Milan Morávek.
Na stojanu uprostřed ateliéru se střídají obrazy, na nichž můžeme pozorovat autorčinu virtuózní modelaci lidské fyziognomie, sledovat zjemnělé barevné tóny nanášené v tenkých transparentních vrstvách. Nechat se opájet malířčinými charakteristickými závoji světelného oparu, které sjednocují kolorit jednotlivých obrazů k výslednému harmonickému účinu a také zesilují atmosféru nostalgického snění a emotivní křehkosti.
Velké desky obsahují desítky grafických listů. Prohlížím si je. Defilují na nich ženy, které nejsou sice otevřeně erotické, ale jsou pointovány jakousi lačnou zvědavostí ke světu utkvělých představ a snů, vyvinutého z našeho podvědomí, vždy jakoby náhle zastavených vyšším zákonem nedotknutelnosti.
„Litografie jsou, do jisté míry, omezeny technikou zpracování, proto bývají realističtější než oleje nebo kombinované techniky, ale i u nich balancuji na tenké hranici mezi skutečností a snem, v poloze, kde se vzájemně prostupuje smutek, melancholie a něha. I při jejich tvorbě používám prvky odvozené z pohybů vln, z letu ptáků, z rozpuštěných vlasů nebo z vlnivých pohybů vlajícího šatu, nebo hebkosti motýlích křídel. Nevyhýbám se žádné zkušenosti, možná bych někdy chtěla ilustrovat nějakou knížku poezie, povídky nebo román. Přiznám se, že miluji detektivky, fascinuje mne divadlo. Zážitky z některých inscenací se zprostředkovaně objevují i v mých dílech.
Velmi ráda cestuji, toulání po Paříži je úžasné, miluji také jižní Itálii. Teplo pak proniká do mých obrazů. Slunce žhne, na plážích se ženy choulí pod slunečníky, vítr si pohrává s jejich vlasy. Není to ale jenom teplo a světlo, je to pro mne záležitost imaginativní, inspirační, protože bez slunce není života. Když nevidím slunce, tak můj energetický náboj klesá, s tím souvisí i moje zranitelnost. Potřebnou vnitřní energii jsem schopna načerpat v přírodě. Ta žije svým životem a my do ní zasahujeme mnohdy velmi necitelně, porušujeme její zákonitosti. Pro mne je pobyt v přírodě očistná lázeň, díky které se mohu uklidnit, setřást ze sebe strach a načerpat novou energii, kterou nutně potřebuji ke své tvorbě,“ podotýká Soňa Lebedová.
V jejím současném usilování je vidět snaha po integraci a syntéze myšlenkových a malířských složek jejího vzácně soustředěného a v podstatě monotematického zaujetí. Je nutno ocenit její vůli směřující ke sdělnosti imaginace, stejně tak i snahu po sjednocení motivistických a ikonografických souvislostí významového rejstříku. Výsledkem kompozičního úsilí je pak spontánnost tvarové i barevné skladby, působící dojmem lehkosti záznamu prvotní dokonalé vize. Její díla jsou, obrazně řečeno, odeslanými dopisy v nichž si každý vyčte příběhy lidí tohoto rozporuplného světa, kde ale stále ještě existují blahodárné sluneční paprsky, kde bělostné šíje dívek touží po pečeti milencových úst, kde stále ještě existuje okouzlení, krása či dokonce uhrančivost. A tyto dopisy jsou určeny těm, kteří chtějí vnímat a pochopit.
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Soňa Lebedová
Narozena 28. 5. 1959 v Příbrami. V letech 1974 – 1978 studovala na SPgŠ v Berouně. Od roku 1990 do roku 2001 byla členkou Sdružení výtvarníků ČR. V roce 1994 se stala členkou Unie výtvarných umělců České republiky. Věnuje se malbě, kresbě a grafice. Žije a tvoří v Příbrami. Její díla jsou zastoupena v galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v Německu, Rakousku a Polsku.
Svět pocitů - foto
