tisk ]Aleš Lamr - Symfonie barev
Na stojanu uprostřed ateliéru se střídají obrazy, na nichž můžeme pozorovat autorovo virtuózní podání jakéhosi evangelia, tedy radostné zprávy. Sledovat zjemnělé barevné tóny, nebo se nechat unášet prudkými a nekompromisními ataky barevného spektra.
Výstava v Mánesu
Jako v jiném světě jste si mohli připadat, pokud jste v březnových dnech zavítali do pražského Mánesa. Vystavoval tam právě Aleš Lamr, který je proslulý svou fantaskní tvorbou. Výstava nesla název Vsobě. „Ten název, to byla jen taková básnická licence, mělo to být samozřejmě v sobě, ale snad si to mohu dovolit, nebo snad ne?“ obhajuje se smíchem Aleš Lamr onu gramatickou chybu v názvu své výstavy a pokračuje: „Vystavovat v Mánesu, to je sen. Je to obrovský a velmi čistý prostor. A člověk k tomu přistupuje s respektem. Je to genius loci a tím nelze pohrdat.“
Škála zářících barev
Aleš Lamr patří do výrazné generace, která na českou výtvarnou scénu vstupovala v polovině šedesátých let. Dotkla se ho inspirace pop artem, zabrousil i do land artu a akčního umění, naprosto originálním způsobem využil podnětů zvláštní větve nové figurace - figurace narativní, vyprávěcí a vytvořil báječný svět fantazijně groteskních příběhů podávaný divákovi prostřednictvím oproštěných tvarů a duhové škály zářících barev. Od ironické grotesky doby normalizace dospěla Lamrova tvorba v devadesátých letech do polohy duchovně orientované metafory, často s biblickou tematikou a ke kosmogonickým abstraktním vizím.
Brány otevírají svá tajemství
Na rozhraní osmdesátých a devadesátých let se Lamrovo tvarosloví mění, zvětšuje se míra abstrakce, ubývá tvarových mnohostí. Námětem obrazů se stává často jen jediný, zato symbolikou naplněný tvar - v obrazech se procházejí hvězdy, za světlem putují spirály, brány otvírají svá tajemství. Pro malby z tohoto období jsou typické duchovní obsahy, niterné záležitosti víry, nadčasové zákonitosti světa. Také barevnost získává jiný rozměr, z temně modrých odstínů září barvy duhy jako biblický symbol.
Zastavení v čase
Zuzana Škvrnová v recenzi Lamrovy výstavy mimo jiné napsala: “S novým tisíciletím se v tvorbě Aleše Lamra objevuje více linií a jednoduchých geometrických i volných tvarů - jakoby stavebních prvků univerza. Z převážně velmi tmavých pozadí obrazů monumentálních rozměrů září nenapodobitelně výrazné barvy shluků čar, mřížoví či bran do mikrosvětů i makrosvětů, které nás obklopují. Magii barev, pozitivní energii, kosmické dění, zastavení v čase - to vše bohatě poskytuje aktuální Lamrova tvorba.”
Lamrovo jméno najdeme i u četných realizací u nás i v zahraničí, připomeňme například výzdobu brněnského Divadla na Provázku nebo německého Schlossau. Další Lamrovy výtvarné počiny se dokonce skrývají i na Pražském hradě, neboť patřil k oblíbeným autorům bývalého prezidenta Václava Havla. Dnes už jsou tyto malby překryty. Škoda.
V průběhu své celoživotní tvorby Lamr přecházel, alespoň jak vyznívá z jeho děl, od stavů vnitřní revolty a touhy po jistém útěku z reality až po dnešní uklidnění, obratu k duchovnu a vnitřní vyrovnanosti. Autor nemohl po dlouhou dobu vystavovat, nenechal se však odradit a vystavoval tajně, třeba i na otevřené louce nebo v protiatomovém krytu.
Úžasný fenomén
Každá Lamrova výstava je symfonií fantaskních barev a tvarů a více než statickou expozici připomíná spíše dětské hřiště, které vábí k úniku ze šedého světa. Ale i když se může zdát, že tu je zastoupena snad celá chromatická škála, opak je – alespoň podle Lamra – pravdou. „Ty barvy už mi nestačí, už bych chtěl zas nějaké další,“ poznamenává s úsměvem na rtech výtvarník a pokračuje: „Barva, to je pro mne úžasný fenomén. Přišel jsem k ní vlastně přes tvorbu plakátů, kterou jsem se v prvním období živil. Vedle obrazů vznikaly také plastiky z nejrůznějších materiálů. Trojrozměrnost jsem znal už z keramického prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. A najednou se stalo, že mi obraz nestačil a cítil jsem potřebu dostat barvu ven z obrazu, do prostoru, tedy na plastiku.“
Dráty nebo liany?
Retrospektivní výstava VSOBĚ představovala vedle Lamrových starších prací také mnoho jeho nejnovějších děl. Inspiraci pro jednu z jeho zatím posledních tematických sérií obrazů přivodila náhoda. Byla jí spleť tlustých železných drátů. Lamr dráty vzal, nabarvil „po svém“ a tento původně neestetický objekt, který by každý přešel bez povšimnutí, se objevil na několika Lamrových obrazech a stal se dokonce ústředním exponátem celého výstavního sálu.
Jistoty a optimismus
Kde se vzal v malířově tvorbě onen přerod z ponuré zasněnosti v rozjásaný optimismus? Shodou okolností se tak stalo v době, kdy nebylo mnoho důvodů k optimismu a kdy jsme opravdu neprožívali zrovna nejsvětlejší chvíle dějin. Aleš Lamr se otevřeně vyznává, že jistoty a optimismus čerpá z víry. Je to tak jasné a prosté, že nelze pochybovat o samozřejmosti a upřímnosti takového vyznání. Ostatně montáž ze starších malířových prací těsně u vchodu do Mánesa, obsahující také jeho nejstarší autoportrét, byla komponována do tvaru tušeného kříže.
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Aleš Lamr
Narodil se 12. června 1943 v Olomouci. Pochází z rodu litovelských kamnářů a keramiků, kteří jsou v tomto oboru činní dodnes. V letech 1960 – 64 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kde byl jeho profesorem J. A. Šálek. V letech 1964-66 pracoval, i v době vojenské služby, jako výtvarník. Krátce působil také na Barrandově jako asistent režie. Od roku 1968 byl registrován v tehdejším SČVU, nyní v Unii výtvarných umělců jako volný výtvarník. Je činný jako malíř, grafik, sochař a keramik a realizoval řadu významných prací v architektuře. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v Německu, USA, Japonsku, Švédsku, Itálii, Francii a Holandsku.
Symfonie barev - foto
