Nejčastější chyby a omyly při zateplování budov

Datum: 16.11.2020
obrázek
Šetřit na tloušťce izolace je jedna z největších chyb, kterých se investor může dopustit. Úspora z ceny materiálu je totiž z pohledu celkových nákladů tak zanedbatelná, že nemá smysl o ní vůbec uvažovat.

Už jste někdy slyšeli rady typu „neutrácej, izolace tlustá 10 centimetrů stačí“ či „nezatepluj, nebo budeš mít doma plíseň“? Pokud ano, tak jste slyšeli nejčastější omyly o zateplování, které kolují mezi laickou veřejností. Je jich ale mnohem více a investoři by si jich měli být vědomi, aby neudělali chybné rozhodnutí, které může být hodně drahé, či dokonce zmařit celou investici.

 

Šetřit na tloušťce izolace se nevyplatí. Úspora z ceny materiálu je z pohledu celkových nákladů zanedbatelná.

Omyl: Deset centimetrů izolace stačí

Stanovit něco jako paušální doporučenou šířku izolace nelze. Šířka se odvíjí hlavně podle druhu zdiva. Nicméně tradičních deset nebo dvanáct centimetrů je prakticky pokaždé málo! Tloušťka izolační vrstvy záleží na druhu zdiva, obecně však přesahuje 15 centimetrů.

Necháváme-li si zateplit dům, měli bychom mít na paměti, že největší část nákladů padne na lešení, pracovní sílu a povrchovou úpravu. Tlustší izolace už s rozpočtem příliš nepohne. Když si po několika letech uvědomíme, že platby za vytápění poskočily a silnější vrstva izolace by se přece jen hodila, máme smůlu. Dodatečně přidat pár centimetrů navíc prakticky nelze.

Normou požadované hodnoty představují minimální přípustnou kvalitu, při jejímž dosažení lze stavbu povolit a kolaudovat. V případě dodatečného zateplení obvodového pláště (dílčí renovace budovy), musí být zateplení navrženo na doporučené hodnoty, tedy musí mít lepší než požadované izolační vlastnosti. Uvažujeme-li v časovém horizontu životnosti stavby, pak se investice do pár centimetrů izolace navíc rozhodně vyplatí.

 

15 centimetrů a více je doporučovaná tloušťka tepelné izolace, uvažujeme-li v delším časovém horizontu, pak se vyplatí investice do pár centimetrů navíc.

Infobox:

Účty za energii v pasivním domě jsou tedy oproti běžné stavbě o 80–90 % nižší. Nízkoenergetické domy mají spotřebu 50 kWh/m2, a pasivní budovy dokonce maximálně 15 kWh/m2 ročně. Pro ilustraci: rok vytápění a ohřívání vody pro byt v pasivním domě vyžaduje pouze jeden až dva krychlové metry dřeva!

Omyl: Po zateplení začnou na vnitřních stěnách růst plísně

Plísně rostou na vlhkých stěnách bez ohledu na to, zda jsou zateplené či nikoli. Při správně navržené a instalované tepelné izolaci se vlhkost zdiva nezvýší. Projektant musí dbát na to, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry ve zdivu například vinou tepelných mostů.

Zajistit to lze dostatečnou tloušťkou izolačního materiálu tak, aby se zdivo neochladilo pod teplotu rosného bodu. Vhodnou tloušťku izolačního materiálu lze navrhnout prakticky pro všechny druhy zdiva.

Problém nastane při zateplení vlhké zdi. Před započetím prací je proto nutné vlhkost zdiva proměřit a odstranit příčinu vlhnutí, například nekvalitní hydroizolaci. V případě starších domů, kde často nelze zabránit přístupu vlhkosti do zateplované stěny ze základů, je vhodnějším materiálem minerální vlna, neboť má nižší difúzní odpor – lepší prodyšnost, lidově lépe „dýchá“ – než polystyren.

V případě plísní, které vznikají kvůli kombinaci vysoké interiérové vlhkosti a studených vnitřních stěn – například v důsledku instalace nových těsných oken – zateplení pláště budovy pomůže problém s vlhkostí naopak odstranit.

A konečně, po zateplení, stejně jako před ním, je třeba vlhkost vzduchu průběžně sledovat a dostatečně větrat. Při komplexních rekonstrukcích se pak doporučuje instalovat řízené větrání s rekuperací, kde míru vlhkosti hlídá čidlo.

 

Plísně jsou hlavně důsledek nekvalitní hydroizolace, nikoli zateplení. Při správně navržené a instalované tepelné izolaci se vlhkost zdiva nezvýší.

Omyl: V zateplených domech není čerstvý vzduch

Nepřesným lidovým výrazem, že dům „dýchá“, většinou míníme samovolné větrání při zavřených oknech. Zateplení vnějších stěn má na režim výměny vzduchu zanedbatelný vliv, ovšem nová okna s kvalitním těsněním snižují samovolné větrání na desetinu.

Vnitřní vlhkost zásadně ovlivňují dobře těsnící okna. V domech s novými okny je proto třeba častěji větrat. Užitečným pomocníkem je přitom vlhkoměr. Pokud nám v zimním období ukazuje více než 70 %, měli bychom do interiéru vpustit čerstvý vzduch. Plísně jsou hlavně důsledek nekvalitní hydroizolace. Při správně navržené a instalované tepelné izolaci se vlhkost zdiva nezvýší.

Druhou možností, jak ověřovat, zda máme správně vyvětráno, je měření koncentrace oxidu uhličitého – v místnosti by neměla překročit hodnotu 1500 ppm.

Pakliže to konstrukce domu umožňuje, nejlepší řešení se nabízí v instalaci nuceného větrání s rekuperací (tedy předáním tepla z vydýchaného teplého vzduchu čerstvému).

 

Vnitřní vlhkost zásadně ovlivňují dobře těsnící okna. V domech s novými okny je proto třeba častěji větrat.

Omyl: Zateplení zvyšuje riziko požáru

Pokud budovu zateplíte minerální izolací, žádné riziko požáru nehrozí, protože minerální vata je naprosto nehořlavá. Při výběru je nutné řídit se takzvanou třídou reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2, kam patří i minerální vlna.

Velmi žádoucí je aplikace minerálních izolací ve výškových budovách, a to i v případě dodatečného zateplování panelových domů. Vícepodlažní budovy (obvykle budovy nad sedm pater) musí mít celé zateplení povinně prováděno z minerální izolace.

 

Pro zateplení budov se vyplatí vybírat nehořlavé materiály třídy A1 a A2.

Autor: Jan Hlaváč, zástupce Asociace výrobců minerální izolace (AVMI)

 

 

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne