Měděná linka celé rekonstrukce

Datum: 4.11.2020
obrázek
Lucie by si přála proměnu bytu pro svoji mámu. Kvůli úzkostem, které má, je její maminka vězněm ve svém bytě a téměř nevychází. Život neměla nikdy lehký. Vyrůstala bez matky, brzy otěhotněla a život strávila po boku člověka, který byl závislý na automatech a na drogách.

Byl několikrát zavřený, a tak výchova a starost o děti byly jen na ní. Přesto dokázala svým dětem vytvořit domov, dát jim bezmeznou lásku a péči. Lucie jí to teď oplácí a ráda by mamince dopřála, aby žila v hezkém prostředí. Jako matka samoživitelka jí sama pomoci nezvládne, a proto maminku tajně přihlásila do pořadu Jak se staví sen.

Neradostný příběh

Až když bylo Lucii 15 let, tak jí maminka teprve celý příběh o otci vyprávěla. Lucka si to ale taky pamatuje. Táta začal brát drogy, když chodila do první třídy. Zpočátku to maskoval. Musely několikrát na tátu volat policii. A pamatuje si, jak ji jako dítě držel za nohu z balkonu. Otec teď žije někde v Praze, před dvěma roky vyšel po osmi letech z vězení.

Manželství nebylo jednoduché

Lucčině mamince Monice umřela její vlastní máma, když měla jeden rok, pak měla macechu. V 15 letech se seznámila s Lucčiným otcem. V osmnácti se vdala, měla dvě děti, ale Moničino manželství nebylo jednoduché. Kromě drog hrál manžel automaty, kradl a maminku bil. Byl několikrát ve vězení. Monika až po letech našla sílu a požádala o rozvod.

Lucka si jí váží a obdivuje ji

Pak každý večer bušil na dveře, vyhrožoval, ale rodina to ustála a neotevřeli mu. Potom to však na maminku všechno zřejmě dolehlo a v práci zkolabovala. Lékař říkal, že ji stres paradoxně držel pohromadě. Má strach z lidí a cizího prostředí. Společnost jí dělá jen kamarádka – sousedka. Sama sice nikdy nezažila, jaké to je mít lásku a rodinu, ale přesto to dokázala svým dětem dopřát. Lucce poskytla útočiště, když ji těhotnou přítel opustil. A za to všechno si jí Lucka váží a obdivuje ji. Jenže zrovna, když Monika našla odvahu to všechno ukončit a začít žít znovu a jinak, tak se zhroutila.

Hlavně kuchyň

Pojďme se podívat na jejich byt. Lucie se zde narodila a žila tu celý život. Byt je psaný na maminku. Monika to vždycky chtěla mít hezké. Podle Lucie je však vězněm ve svém bytě. Říká, že to doma mají hrozné. Přála by si pro maminku hlavně kuchyň, pak chodbu a koupelnu. Lucie sama nedokáže mamince a synovi dopřát nové věci, ale všichni se mají moc rádi.

Udělá jim dvojice designérů radost?

Místnosti neprošly rekonstrukcí více než 26 let, co zde bydlí. Lucka s maminkou se sice snaží byt udržovat, ale bohužel většinou je vše řešeno jen provizorně podle momentálních možností. Doma tak všechno opravují většinou lepicí páskou. V bytě navíc nemá nikdo z nich žádné soukromí. Maminka o Lucčině přihlášce vůbec nevěděla, ale Lucka je přesvědčená, že maminka bude šťastná. Udělá jí Iva Kubelková a dvojice designérů radost? A co se jim povede za pět dnů změnit?

Doslova vydupaná ze země

„Proměna byla totální, doslova vydupaná ze země. Tady jsme cítili opravdové vítězství nad hmotou. Zároveň upřímnost a reakce rodiny byly neuvěřitelné a odzbrojující. Měli jsme dojem, že to tak všechno do sebe zapadlo, a mělo to tak být,“ poznamenává architekt František Kobližka.

Měděná linka celé proměny

„První intuitivní nápad byl daný vlastně tím, co nebylo možno z bytu odstranit, a to byly trubky od topení, které byly vedeny v úrovni těsně nade dveřmi. Ty se vlastně staly určitou měděnou linkou celé proměny. Tím byla víceméně dána barevná škála, jaké barvy a materiály zkombinovat. Museli jsme také zohlednit praktické věci, otevřít a provzdušnit předsíň, vytvořit větší kuchyni a najít místo pro společné stolování a setkávání rodiny. Také bylo potřeba myslet i na soukromí každého člena a zvětšit kapacitu úložných prostor,“ vysvětluje architektka Kamila Douděrová.

Tíživá atmosféra bytu

Největším problémem byl byt sám o sobě. Byl zanedbaný a také byla cítit jakási tíživá atmosféra. Bylo znát, že se v něm léta nic nerekonstruovalo. Drobné opravy byly poslepovány lepicí páskou a všechno drželo pohromadě silou vůle. Těch překážek bylo opravdu hodně. Připadalo nám to, jako by proměna povstala z popela.

Elektroinstalace v katastrofálním stavu

„Na každém kroku na nás vyskakoval kostlivec, který nám házel klacky pod nohy. Nejvíc nám dala zabrat elektroinstalace, která byla v katastrofálním stavu! Téměř vše bylo napojeno pomocí prodlužováků na jedinou funkční zásuvku na chodbě! Něco takového jsme ještě neviděli. Vypadalo to, že ten byt jako by bytostně vzdoroval, nechtěl se poddat a bránil se, abychom do něj zasahovali a cokoli měnili“, podotýká architekt František Kobližka.

Lidská výzva

„Největší výzva byla ta lidská. Výzva se semknout a být jako jeden tým, který to nevzdá. Nikdy předtím jsme to tak intenzivně nepocítili. Tady jsme si sáhli skoro na dno, tady bylo jednoduše všechno špatně! Museli jsme veškeré malby oškrabat na jádro, znovu vyštukovat a vymalovat. Ze stropů jsme strhali dekorativní kazety. Stropy se však loupaly a musely se přestěrkovat. Pro komplet novou elektroinstalaci bylo třeba vysekat desítky metrů nových drážek a natahat přes sto metrů kabelů. To vše v rekordním čase a s maximálním nasazením,“ přibližuje atmosféru rekonstrukce architektka Kamila Douděrová.

Vlastně kouzlo nechtěného

Proměna je pojatá moderně, a díky přiznaným kovovým trubkám od topení má industriální nádech. Je vlastně jedinečně originální, i když to bylo kouzlo nechtěného, které jim pomohlo formulovat směr, styl, a jak proměnu uchopit. Ale takové věci se stávají, a když jste vnímaví, můžete je využít. Natřeli je měděnou barvou a dali proměně jasnou designovou linku.

Bílé a světlé odstíny

Mědi se architekti drželi a rádi s ní pracovali. Kombinovali barvu na trubkách s barvou na textiliích, skle, keramice, kuchyňských dvířkách, svítidlech, dekoracích. Pro doplnění a dotvoření použili bílé a světlé odstíny, jemný dřevodekor podlahy, šedou sedačku a dveře, lávové závěsy s onyxovou kresbou v šedobéžových variacích. Barvy a styl doplňků, dekorace a konečné aranžování architekti zvolili v barvách s ohledem na přání rodiny.

„Původní nábytek jsme z interiéru odstranili. Chtěli jsme byt vyčistit a pustit sem světlo a svěží vzduch. Pracovali jsme také s dispozicemi. Příčku mezi původním obývacím pokojem a kuchyní jsme zbourali, a tím byt získal nový centrální prostor pro většinu společných rodinných aktivit. Zredukovali jsme počet dveří. Nedostatek světla a příliš velkou hloubku dětského pokoje jsme zkrátili vložením malé útulné šatny. V předsíni jsme nenechali kámen na kameni. Starou skříň jsme vybourali a místo ní navrhli designové věšáky a čalouněnou lavici. Byt dostal i nové osvětlení, praktické vinylové podlahy v jedné úrovni, kuchyň, ve které je radost vařit, a hlavně naději, že se zde bude rodině do budoucna lépe žít,“ poznamenávají architekti Kamila Douděrová a František Kobližka.

Text: Filip Budák, foto: PRIMA



Ing. arch. Kamila Douděrová

Kamila je absolventkou Fakulty architektury na pražském ČVUT, zkušenosti získala také během stáže ve Francii na École d´architecture de Nantes. U svých návrhů se snaží spojit funkčnost, nápadité barvy a hlavně naslouchá požadavkům klientů. Miluje kubismus, obdivuje gotiku. Od roku 2010 má vlastní architektonické studio Kamidesign. A je jedinou designérkou, která se objevuje v pořadu nepřetržitě od začátku vysílání.

Ing. František Kobližka

Charismatický František absolvoval Vysokou školu pozemního stavitelství a architektury. V nitru se necítí být ani architektem, ani designérem, ale vlastně poradcem, psychologem, obchodníkem, návrhářem, rétorem, průvodcem i dělníkem. Františkovým krédem je spokojenost zákazníka. Jeho specializací posledních let jsou interiéry koupelen.


 

 

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne