tisk ]Pokus o životní dílo
Jestli jsou obrazy, grafiky, koláže a sošky, které zaplnily nevelký výstavní prostor GLF, díly skutečně životními, to ukáže čas. Umělci však pochopili, že synonymem motta Pokus o životní dílo je vydat ze sebe právě v době narozenin oblíbené galerie to nejlepší. „Musím říct, že tvoří s tímto záměrem téměř vždy a téměř všichni,“ chválí Mirek Lipina. „Na druhou stranu jsem jim chtěl práci trochu ulehčit. Konečně nebyli svázáni jedním tématem, mohli ztvárnit cokoli.“
Velká inspirace
Domácí úkol, jehož kvalitu můžete v Bílkově ulici „zkontrolovat“ osobně, je sedmadvacátý. První (Pocta jedné fotografii) byl vypsán v roce 2003. „Měl velký ohlas už díky tomu, že byl první. Zasloužený zájem tvůrců vzbudilo také téma Pocta Bohumilu Hrabalovi - ke stému výročí narození spisovatele (2014). Zasloužený úspěch měly Snídaně v trávě (2003), Mona Lisa k 500. výročí tohoto slavného obrazu (2005), Picassovy Avignonské slečny ke 100. výročí obrazu (2007) a před dvěma lety samozřejmě První republika ke 100. výročí Československa,“ rekapituluje galerista. Má velkou radost i z reakce umělců na zatím poslední téma a sám se zamýšlí nad tím, jak on vnímá své životní dílo. Jak se dalo čekat, souvisí s galerií.
„Fakt, že už jsme tady dvacet let, považuji za zázrak. Překonali jsme pár opravdu špatných období, hlavně povodně. A teď se ukáže, jestli přežijeme i koronu. Za skvělé považuji to, že moje pracovnice rády chodí do práce a že se sem klienti a návštěvníci stále vracejí. Že za těch 17 let, kdy organizujeme cesty do zahraničí a domácí úkoly, vznikly stovky výjimečných děl. Mnohé z nich se zhodnotily tak, že se za několikanásobné částky draží na aukcích, že se dílo Adolfa Borna dostalo do učebnic v Německu, že naše společné projekty inspirují nejen umělce, ale také návštěvníky galerie. Že si naše katalogy Domácích úkolů vyžádalo Metropolitní Muzeum v New Yorku nebo Brigitte Bardot. Nebo třeba Tomáš Hřivnáč a jeho výjimečná suchá jehla Flamenco I., která v roce 2008 vyhrála 1. cenu na bienále ve španělské Xátivě. Tato grafika vznikla během sympozia České umění v Andalusii ve stejném roce. Že jsme svou činností také pomohli mnohým nadacím. A že to všechno moje žena nejen zvládla na výbornou, ale stále je mojí velkou inspirací. 
Koneckonců, díky ní se také moje galerie jmenuje La Femme. Žena je totiž francouzštinářka a miluje Francii.“
Kdo bývá nejpilnější?
Stačí zajít na některou z výstav, kde se domácí úkoly prezentují, a bude vám to jasné. Mezi nejpilnější patří Boris Jirků, Milan Chabera, Jiří Mocek, Tomáš Hřivnáč, Josef Velčovský, kteří obeslali všechny domácí úkoly. „A ještě Antonín Sládek, než nás opustil,“ připomíná Mirek Lipina. „Vždycky trochu brblal, dělal si legraci, že jsem manipulátor, ale vím, že je rád dělal a s humorem jemu vlastním se vždy hned ptal na další téma.“
Galerista má o aktivitě spolupracovníků perfektní přehled, a tak hned ještě dodává, že většinu úkolů splnili také Jiří Anderle, Michael Rittstein, Miroslav Pošvic, Eva Mansfeldová, Roman Brichcín, Miroslav Jiránek, Jiří Slíva, František Hodonský, Pavel Holeka, Josef Mžyk, Bohumil Eliáš ml., Zdeněk Janda, Tylek a Tyleček, Jan Tichý, Václav Brunton, Radovan Pauch, Jitka Kopejtková, Josef Achrer, Richard Kočí, Ladislav Kuklík, Mirka Mádrová, Miroslav Hencl, Zdeněk Tománek, Bára Olmrová, Rudolf Augustin, Roman Brančovský a další.
„Některým umělcům tato motivace třeba nevyhovuje a úkolů se neúčastní. Mnozí počáteční odpůrci ale zjistili, že je to nakonec docela fajn a úkoly si oblíbili. Mladé autory inspiruje, že jejich obraz může viset vedle díla renomovaného tvůrce. Navzájem jsou i zvědaví, kdo co vytvořil.“
Dodejme, že díla musí být vytvořena přímo pro galerii a v roce zadání. „Občas se nám stalo, že některý vykutálený umělec přinesl dílo poněkud starší,“ prozrazuje galerista.
Sbíráme zkušenosti i zážitky
Při rekapitulaci dvacetileté činnosti je na místě zmínit se blíže také o zahraničních cestách. „Tuto tradici odstartovala náhoda. V roce 2003 nás oslovila Kryšpína Kotíková a zařídila nám sympozium v brazilských Lidicích. To byla ještě příznivá doba na sponzory, takže naše cesta byla zaplacená. Jinak to většinou funguje tak, že nás někdo pozve; náklady na bydlení jdou za ním a cesta se financuje z vlastních prostředků umělců a galerie. Byly to zajímavé destinace – Kanada, Ekvádor, Bretaň, Provence, Andalusie, Švýcarsko, Konstanz, Sicílie, Slovensko. Jezdíme však i do tuzemských destinací. Když je vůle, všechno jde.“
Mirek Lipina prozrazuje, že i cesty vlastně souvisí s Domácími úkoly. Prý jsou odměnou za aktivitu v jejich plnění. „Je taky důležité vytvořit na sympozium správnou partu, aby tam nic neskřípalo, vše do sebe zapadalo,“ dodává. „Za těch sedmnáct let už se nám parta vytříbila a více méně jezdí ti samí.“
Příjemná překvapení
Vraťme se však zase domů, k nejčerstvější výstavě. Pokusy o životní dílo jsou skutečně zajímavé. Které nejvíc oslovily pana galeristu? „Tentokrát mě osobně nejvíc nadchnul obraz Romana Brichcína V ateliéru, kde namaloval sebe, jak tvoří životní dílo. Moc příjemně mě překvapilo dílo Marie Ban (dcera Miroslava a Viktorie Jiránkových) s názvem Modrooký les. Skvěle své Pokusy o životní dílo zvládli také Bohouš Eliáš, Mirek Pošvic, Jan Tichý, Michael Rittstein, Zdeněk Janda, Boris Jirků a další.“
Příjemné překvapení nachystala Mirku Lipinovi také zaměstnankyně galerie Olga Václavková, když vytvořila vtipný jednostránkový komiks na téma 20 let GLF. A když byla galerie v karanténě, vytvořil i on koláž - Vzpomínka na moje galerijní úkoly.
Bez snů a plánů to nejde…
Při dvacátých narozeninách se ovšem nejen bilancuje, taky se kouká dopředu. „Bez snů a plánů bychom tady dávno nebyli. Proto jsme po celou dobu vládních opatření pracovali z domova u počítače, dodělávali další katalog Domácí úkoly a obrazy z cest – 20 let GLF a plánujeme další výstavy.
Z těch nejbližších to budou Jubilanti 2020 – Boris Jirků (65) a Bohumil Eliáš (40), výstava Rudolfa Brančovského a na léto jsme se čerstvě rozhodli pro výstavu, která má zatím pracovní název Cestování s galerií. Budou to jak díla vytvořená z našich zahraničních projektů, tak z individuálních cest umělců. K vidění tedy budou i grafiky Jiřího Slívy a Vladimíra Jiránka, obraz z Mexika od Michaela Rittsteina, z Provence od Josefa Mžyka, z Korziky od Tylečka a další samozřejmě od umělců, kteří s námi pravidelně cestují.
Obrazy z karantény
Na závěr jsem se šéfa jubilující galerie ptala, zda a jak se na jejich práci, eventuálně filozofii podepsal koronavirus? „Samozřejmě nás zasáhlo to, že jsme měli zavřeno. Ale zatím se z těch dvou měsíců nehroutíme, vše ukáže příští půlrok. Mnozí jsou na tom ještě hůř, třeba podnikatelé v cestovním ruchu. Věříme, že se do umění, do kvalitního umění, investuje v každé době. Naše klientela je z větší části tuzemská,“ hodnotí situaci Mirek Lipina.
„Také se chci pochlubit, že jsem vymyslel speciální akci – Obrazy z karantény. Je otevřena pro umělce – amatéry starší patnácti let, kteří mohou poslat dílo vytvořené v období karantény. Ta nejlepší pak vystavíme. Výtěžek z prodeje věnujeme nějakému zatím neurčenému subjektu, který vybereme podle toho, jakou částku získáme. Více informací uvedeme na našich stránkách www.glf.cz. Výstava proběhne během následujícího půlroku.“
Text: Marie Rubešová
Foto: Galerie La Femme
