tisk ]Radikální proměna panelového bytu
Oba rodiče však před časem umřeli. Věra zdědila byt, ve kterém je všechno tak, jako když tam žili její rodiče. Dcera Adéla se za to, jak bydlí, stydí a maminka by si pro ni přála dětský pokoj. Mamince Věře by zase proměna pomohla překonat nedávnou smrt rodičů. Na designové i životní proměny je tu pořad Jak se staví sen.
Ze svatby nakonec sešlo
Věra neměla štěstí na muže. Toužila však po dítěti, a tak si ho pořídila. Za partnera – otce dítěte – se chtěla dokonce provdat, ale ze svatby nakonec sešlo. Z partnera se totiž vyklubal hrubián. Při jedné návštěvě byl partner sprostý na Věrčiny rodiče a ji samotnou pak doma škrtil. Nešťastná se svěřila tatínkovi a svatbu zrušili. Když se jí pak narodila dcera, partnera ani nezapsala do rodného listu.
Obě bydlely v pronajatém bytě
Věra pracovala v bance, ale kvůli nemocným rodičům začala pracovat na finančním úřadě, kde jí vyšli vstříc s pracovní dobou. Nedávno zemřeli oba rodiče, rok po sobě. Věra teď vychovává Adélu sama. Dřív bydlely Věrka s Adélkou v pronajatém bytě. Až když rodiče potřebovali pomoc, tak se nastěhovaly obě k nim. Věra nemá jako matka samoživitelka peněz nazbyt. Má co dělat, aby všechno zaplatila, a nemůže Adéle dát všechno, co by si přála.
Adélka má ráda matematiku
Veškerý volný čas se snaží trávit s dcerou. Když ušetří nějaké peníze, jdou třeba do aquaparku. Adélka se dobře učí a ráda sportuje, má ráda matematiku (zřejmě geny po pradědečkovi, významném českém matematikovi), ale nebaví ji čeština. Adélka sice ví, kdo je její tatínek, ale nestýkají se. Věra a Adélka nikoho nemají. Jen Věrčinu sestřenici. Ta bere Věru jako sestru a pomáhá jim, proto je také do pořadu přihlásila.
Stará kuchyň i nábytek jsou původní
V bytě bydlela Věrka už jako dítě. Nedávno jí zemřeli oba rodiče a byt stále vypadá tak, jak se tam oni asi před 40 lety nastěhovali. Jsou tam ještě staré tapety, umakartové jádro, stará kuchyň i nábytek jsou původní. Věra je sama s malou dcerou a nezvládne finančně zrekonstruovat celý byt, který potřebuje velkou rekonstrukci. Hlavně nový dětský pokoj. Adéla se stydí za to, jaký mají byt. Adélce je už jedenáct let a potřebovala by pokoj, kde by se mohla v klidu připravovat do školy.
Křeslo po dědečkovi
Také by si přály novou koupelnu. Věra spí s dcerou na jedné rozkládací posteli, na které spala ještě ona sama, když byla malá. Postel v druhém pokoji koupila pro nemocnou maminku, která krátce nato zemřela. V obýváku je staré křeslo, na kterém vždycky sedával tatínek Věry.
Jedno velké retro
Celý byt je prostě jedno velké retro. Byt nikdy neprošel rekonstrukcí, a to ani během života rodičů. Jsou skromné a na ničem netrvají. Nejvíce by ale potřebovaly dětský pokoj a koupelnu s WC, které jsou v dezolátním stavu. Radost by jim udělaly kvalitní postel, stůl, nějaký úložný prostor na oblečení. Nemají žádnou zvláštní představu, jenom pro Adélku hezký holčičí pokoj. Určitě by to chtělo novou vanu, umyvadlo a záchodovou mísu. Tak jak se s retro bytem poperou designéři?
Jediným řešením byl radikální řez
„Proměna patří k těm nejnáročnějším, do kterých jsme se pustili. Od začátku nám bylo jasné, že tady je jediným řešením radikální řez, tedy začít kompletně znovu a jít do kompletní rekonstrukce. Spíš jsme hledali způsob, jak to uskutečnit během pouhých pěti dnů,“ poznamenávají architekti Andrea Hylmarová a Marek Povolný.
Byt trpěl všemi neduhy
„Byt byl ve zcela původním stavu, nikdy v něm žádná rekonstrukce vlastně neproběhla. Tedy trpěl všemi neduhy panelových domů – od staré elektroinstalace až po umakartové jádro. Dokonce i nábytek byl zcela původní, což na druhou stranu mělo své kouzlo,“ vysvětluje Andrea Hylmarová.
Nepřející sousedé
„Největší výzvou se nakonec stali nepřející sousedé. Takto rozsáhlá rekonstrukce s sebou nese samozřejmě spoustu hluku a prachu, na druhou stranu míra nepřejícnosti a obstrukcí ze strany některých obyvatel domu byla pro nás naprosto nevídaná. Brala nám radost z práce a připravovala nás o cenné hodiny, což nakonec vyústilo až v prodloužení doby proměny o jeden celý den,“ poznamenává smutně Marek Povolný.
Původní dýhovaná TV stěna
„O stylu jsme měli od počátku jasno. Chtěli jsme vytvořit moderní interiér s prvky retra. Velmi se nám líbila původní dýhovaná TV stěna, kterou jsme nakonec využili jako jeden ze stěžejních prvků. Ve stejném dekoru přírodního dubu jsme vybrali dveře a zbytek interiéru nechali v jednoduché, převážně černobílé kombinaci,“ vysvětlují architekti.
Pokoj pro školačku
V dětském pokoji je zajímavým prvkem i tapeta s výrazným geometrickým vzorem. A pro oživení jsme nakonec vybrali jemnou pudrově růžovou barvu na textilních dekoracích. Dispozičně jsme měnili pouze prostor mezi kuchyní a chodbou. Původní dveře jsme zastavěli a využili jako úložný prostor pro pračku se sušičkou, čímž se nám uvolnil kýžený prostor v koupelně,“ dodávají architekti Andrea Hylmarová a Marek Povolný.
Text: Filip Budák
Foto: Prima
Ing. Andrea Hylmarová
Andrea Hylmarová vystudovala mezinárodní obchod na VŠE. Poté, co propadla designu, absolvovala diplomové studium na pražské DesignŠkole. Při navrhování je pro ni velmi důležité poznání klienta jako člověka. Jeho emoce, osobnost a příběh jsou pro ni tím nejdůležit
jším zdrojem inspirace. Interiérovému designu se naplno věnuje od roku 2011.
Ing. Marek Povolný
Vystudoval ČVUT, Fakultu stavební, obor Pozemní stavby a architektura. Marek je velmi zkušený a uznávaný architekt. Své profesi se věnuje již 14 let. Má za sebou velké množství úspěšných realizací. Jeho přístup je moderní, ale musí vycházet z potřeb klienta a nesmí popírat jeho osobnost. Jeho motto zní: „Nedělit estetiku a funkčnost.“
původní vybavení bytu
byt po zdařilé rekonstrukci
