tisk ]Ladislav Kuklík - Zachytit ten okamžik
Malíř přiznává, že zvláštní, nejistý a vzrušující pocit zažívá již ve chvíli, kdy usedá nad čistý arch papíru. Podaří se mu objevit v kresbě něco nového, něco, co ho uspokojí? Pokud se z jemných čar rodí těla zvířat uhánějících buší či savanou, tančí tužka po ploše volněji, Ladislav povoluje uzdu fantazii, aby vznikaly příběhy nádherné nespoutanosti. Zjeví-li se na ní důvěrně známá křivka ženského těla, začíná utrpení snahy nalézt na něm detaily, které předtím neviděl, a které to nádherné svědectví umocní.
Spojení dvou lásek
Kreslení se Ladislav věnoval odmalička a rodiče ho v tom podporovali. Byl schopen ztvárnit cokoli, ale postupně se jeho zájem soustředil na zvířata. Snažil se zachytit je v akci, v pohybu. Při rozhodování, zda studovat zoologii nebo jít na střední uměleckoprůmyslovou školu, mu tatínek, který o víkendech sám rád maloval, poradil dobře: spojit obě lásky dohromady.
Léta dozrávání
Čtyři roky na žižkovské škole, kde se pod vedením profesora Richarda Pípala věnoval propagační grafice a ilustraci, utekly jako voda a Ladislav směřoval dál, na UMPRUM. Napoprvé nebyl přijat, a tak následovaly dva roky vojny. Ani tam nezahálel. Nechával se budit v pět ráno a maloval spící vojáky. A dřina se vyplatila. V roce 1968, po návratu z vojny, mohl zahájit řádná studia na vytoužené Alma Mater na Starém městě pražském.
Štěstí na profesory
„Měl jsem velké štěstí na profesory. Nejvíc mě ovlivnil a podpořil svou osobností Jiří Trnka. Možnost čerpat z jeho umění a životních zkušeností však trvala jenom rok. Po něm převzal ateliér volné grafiky a ilustrace profesor Zdeněk Sklenář, laskavý guru, který nám nechával v uměleckém vyjádření volnou ruku. Zásluhu na našem rozvoji měl i jeho tehdejší asistent Jiří Anderle. Ten nás dokonale naučil základům grafického řemesla,“ vzpomíná malíř.
Osudové setkání
Se svou celoživotní partnerkou a Múzou se Ladislav Kuklík setkal v roce 1972 v Liberci, kde oba pracovali jako brigádníci na výstavních trzích. Michaele tenkrát chybělo pár týdnů do osmnáctých narozenin, pětadvacetiletý Ladislav měl před sebou poslední dva roky na vysoké škole. Velmi jí imponoval. Na přání rodičů se sice připravovala na studia architektury, aby měla nějakou „normální“ profesi, ale srdce ji táhlo k malování. Svatba se konala 11. září 1976 v kostele svaté Markéty na pražském Břevnově. Právě v tom roce začal umělec také vystavovat. Jeho kresby, akvarely i grafiky už mnozí milovníci umění znali. Profesor Zdeněk Sklenář totiž doporučil práce nadaného studenta do Díla, tehdy prakticky monopolní prodejní galerie.
Věčná inspirace
Od té doby uplynulo více než čtyřicet let plných práce i soukromých radostí. Ladislav zplodil syna a dceru. Uspořádal několik desítek samostatných výstav doma i v zahraničí a zúčastnil se řady výstav kolektivních. Na té zatím poslední se koncem loňského roku v galerii La Femme snoubil jeho úžasný svět zvířat s originálními plastikami ohrožených živočichů Mony Lipi. V centru umělcovy pozornosti však je stále jeho Múza, ženské tělo zůstává jeho věčnou inspirací.
"Výlety" do buše a savany
Manželé Kuklíkovi dnes žijí v útulném domě pod Strahovem. Michaela má ateliér v nejvyšším patře s výhledem na město. Tady maluje svoje svítivé fantazijní krajiny podle fotografií z cest. Fotografie a filmy jsou inspirací i pro Ladislavovy „výlety“ do buše a savany. Díky svému pozorovacímu talentu a schopnosti vcítit se do daného okamžiku dovede zprostředkovat pocit, že byl úprku zeber a divokých koní, nerovnému běhu antilopy o život před gepardem nebo rodinné chvilce krále zvířat osobně přítomen.
Lovy beze zbraní
Stejně autenticky působí malířovy akty. Přitom i ony vznikají podle soukromých fotografií umělcovy ženy. Výsledek těchto okamžiků, které prý občas skutečně připomínají lovy beze zbraní, pak sama zhodnotí a bez milosti maže vše, s čím není spokojena. Štěstěna je této hře nakloněna, protože silueta je stále krásná, štíhlá a jemné nitky stříbra v Michaelině tmavé hlavě jsou sotva postřehnutelné.
Dokonalost partnerské zpovědi
Myslím však, že až se časem objeví na té důvěrně známé předloze nějaká ta vráska, umělcova duše ji přijme radostně jako nový krásný, dosud neobjevený detail, který zazní v jeho kresbě nebo pastelu. Možná bude ten nový tón vnímat jen on a my budeme žasnout jako doposud nad dokonalostí té partnerské zpovědi.
Text: Marie Rubešová a Jan Chára
Foto: archiv autora
Ladislav Kuklík
Akademický malíř Ladislav Kuklík se narodil 1. srpna. 1947 v Praze. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1962–1966) a v letech 1968–1974 pražskou Vyso
kou školu uměleckoprůmyslovou. Ve své tvorbě se zabývá kresbou, pastely, volnou grafikou a ilustracemi. Vytváří také návrhy známek, především se sportovní a přírodní tematikou. Uspořádal přes 90 samostatných a zúčastnil se více než 200 kolektivních výstav doma i v zahraničí. Vystavoval také na mnoha bienále a výstavách s mezinárodní účastí. Získal domácí i zahraniční ocenění a svými díly je zastoupen v mnoha galeriích a soukromých sbírkách. Od roku 1990 je členem grafického spolku Hollar. Jeho celoživotním tématem je především žena. V poslední době se věnuje také pastelům a kresbám se zvířecími motivy.
