Kefalonie a Mandolína kapitána Corelliho

Kefalonie je největší z Jónských ostrovů a šestý největší ostrov Řecka. Její břehy jsou omývány čistým a barevným mořem. Bujná lesní vegetace s jedinečnou jedlí kefalonskou vystupuje údolími až vysoko k vrcholům pohoří Aenos, jehož nejvyšším vrcholem je hora Mega Soros s výškou 1628 metrů.
Výjimečné víno Robola
Na svazích se pěstuje jedinečná vinná réva, z níž se vyrábí výjimečné víno Robola známé po celém světě. Krajina ostrova je velmi rozmanitá. Západní pobřeží je lemováno příkrými útesy a půvabnými oblázkovými plážemi, z nichž zcela jedinečné jsou pláže Mirtos a Petani. Naopak jih ostrova vám bude připomínat stále kvetoucí zahradu s květy ibišků, oleandrů, pivoněk, muškátů a dalších teplomilných keřů a rostlin.
Magický ostrov
Pláže se zlatistým pískem a oblázky jsou ideálním místem pro odpočinek. Na ostrově jsou vzácné krápníkové jeskyně, tiché kláštery dosud obývané mnichy, zbytky benátských hradů a mnoho dalších neuvěřitelných přírodních úkazů, pro které je ostrov nazýván ostrovem magickým.
Žil a tvořil tu lord Byron
Ne náhodou si lord Byron, velký básník romantismu, zvolil tento čarovný ostrov za místo svého pobytu. Žil a tvořil ve vesnici Metaxata v letech 1823 a 1824. Ostrov má co nabídnout nejen milovníkům přírody, ale i těm, které zajímají památky a historie. Podle básníka Homéra měla Kefalonie patřit spolu s nedalekou Itakou k Odysseovu království. V průběhu historie obývalo ostrov mnoho národů, včetně Byzantinců, Franků, Otomanů či Benátčanů. Později opanovali ostrov Francouzi pod vedením Napoleona a Britové. Za druhé světové války se Kefalonie ocitla pod nadvládou Němců a Italů. Kapitulace Itálie pak vedla k masakru 5000 italských vojáků. Tato událost se stala předlohou ke knize a později filmu Mandolína kapitána Corelliho.
Lepeda, Apolafsi, Lixouri
Osada Lepeda vznikla okolo krásné pláže stejného jména. Naleznete zde soukromé vilky, malé chatky, restauraci Bali s vynikající kuchyní a kiosek na pláži s občerstvením. Lepeda byla první pláží na Kefalonii, která získala modrou vlajku Evropské unie. Vede k ní cesta lemovaná opunciemi, agáve, oleandry a ibišky. Pláž s červeným saharským pískem a tyrkysově modré moře vytvářejí neopakovatelný obraz.
Na půli cesty z Lepedy do Lixouri najdeme rekreační komplex Apolafsi, známý vynikající restaurací, kterou oceňují nejen zahraniční návštěvníci, ale i místní obyvatelé. Během našeho pobytu se tu uskutečnilo několik slavností, včetně křtin. Pracovníci komplexu s domáckou noblesou se svých úkolů zhostili opravdu výtečně.
Lixouri je po hlavním městě Argostoli druhé největší město ostrova a leží na jednom z jeho poloostrovů zvaném Paliki. Naleznete zde spleť ulic a uliček s romantickými zákoutími plnými květin, s množstvím obchodů a obchůdků, které k čile pulsujícímu městečku patří. V centru města je prostorné čtvercové náměstí lemované platany. Kavárny, cukrárny a taverny lákají k posezení a široká třída vedoucí podél nábřeží naopak k podvečerním procházkám.
Trajektem do hlavniho města
Velmi příjemná jsou četná lodní spojení s hlavním městem Argostoli (plavba trvá 20-30 minut). Můžete tak snadno navštívit další velmi zajímavé město a prohlédnout si jeho přístav s tržištěm i řadu kostelů s pozoruhodnými muzejními sbírkami. Když jsme procházeli živými ulicemi Argostoli, hlavního města pyšnícího se oslnivě bílými domy, malebnými uličkami a palmami lemovanou přístavní promenádou, ani se nám nechtělo věřit, že ostrov v roce 1953 přežil ničivou živelnou pohromu. Jak obrovskou katastrofou zemětřesení bylo, jsme viděli sice v malém, ale na unikátní exponáty bohatém Muzeu historie a etnografie v centru města. Archeologické muzeum se zase pyšní pozoruhodnými nálezy z pradávné mykénské kultury, řeckého a římské období.
Navečer, když slunce zapadá do poklidných vln argostolského zálivu, je kouzelným zážitkem výlet k nedalekému majáku Ayii Theodori. V modravém pološeru se na druhém břehu zálivu rozsvítí světla Lixouri. A ještě jedno místo je unikátní. Poblíž majáku, v krasovém podzemí se najednou propadá mořská voda, aby vyšla po dlouhém a tajemném putování na druhé straně ostrova v jeskyni Melissani u Karavomilosu.
V jeho plné kráse
V roce 2000 vojska znovu „přepadla“ Kefalonii. Tentokrát naštěstí jenom v rámci natáčení filmového projektu na motivy knihy Louise de Berniera Mandolína Kapitána Corelliho. Tato kniha byla poprvé publikována v roce 1995 a od té doby si získala zaslouženou čtenářskou pozornost. Mnozí měli pocit, že kniha ukazuje okupaci ve velmi romantickém pohledu, a proto filmaři započali s hledáním detailů a skutečností z okupace. S pomocí pamětníků se jim podařilo vytvořit skutečný obraz toho, co se tenkrát na Kefalonii odehrávalo a mohli proto zasadit příběh do skutečného prostředí. V srpnu roku 1953 postihla Kefalonii série nejkrutějších zemětřesení se sílou 7,3 Richterovy stupnice a i toto zemětřesení bylo v této knize zachyceno. A tak filmaři stáli před rozhodnutím, jestli bude lepší umístit filmování na Korfu, do Turecka nebo do Albánie, kde je dostatek budov v benátském stylu – v architektuře, která byla kdysi pro Kefalonii charakteristická, nebo vytvořit kulisy přímo na Kefalonii. Nakonec se rozhodli pro druhou možnost. Pro vybudování kulis bylo vybráno městečko Sami. Filmovým architektům se za pomoci místních řemeslníků podařilo vytvořit to, co si všichni mohli pouze představovat – hlavní město Argostoli v jeho plné kráse, kterou před zemětřesením okouzlovalo své návštěvníky. A filmování mohlo začít! Hlavního hrdinu filmu Mandolína kapitána Corelliho italského důstojníka ztvárnil Nicholas Cage, jeho lásku Pelagiu představuje španělská herečka Penelope Cruz a jejího otce doktora Iannise si ve filmu zahrál Angličan John Hurt. Režisérem projektu byl John Madden.
Putováni ostrovem
Na rozdíl od jiných zemí obdařených mořem má Kefalonie pláže menší, komornější. Jsou jich desítky, hlavně kolem Argostoli, Skaly, Porosu, Asosu, Lixouri a Sami. Zvlášť ceněné jsou ty kolem Fiskarda, malebné rybářské vesničky v nejsevernějším cípu ostrova. Ta je unikátní v tom, že jako jediná přežila všechna zemětřesení. Přesto za nejkrásnější považují Kefaloňané pláž Mirtos. Má oslnivě bílý písek a tyrkysově modrou vodu, fantastickou kulisu tu tvoří vápencové útesy. Zvláště krásná je za soumraku, když do vln Jónského moře zapadá rudý disk slunce. V největší vesnici Paliki, která se jmenuje Chavdata můžete navštívit starý kostel svatých Apoštolů a podívat se na krásný pozlacený oltář. Další zastávkou může být klášter Kipurion, kde můžete spatřit vzácné byzatské obrazy a náboženské památky. Odtud je také vidět prý nejkrásnější západ slunce.
Další přírodní zajímavostí Kefalonie je tak zvané bezedné jezero Avythos (též Akoli). Nachází se nedaleko vesnice Agios Nikolaos. Unaví-li vás cestování, máte tady skvělou příležitost „ponořit“ se do nitra země a obdivovat v Dračí jeskyni nádherné stalagmity a stalaktity. Akustika je tu skvělá, osobně jsme ji vyzkoušeli. Další zajímavou jeskyní je Melissani u vesnice Karavomilos. Byla objevena až v roce 1953, protože během zemětřesení se zřítila její klenba. Vydat se do jeskyně na loďce je opravdu zážitek. Pronikající sluneční paprsky vytvářejí na hladině neopakovatelnou hru barev.
„Cizinci, kteří na ostrově přistanou, chodí dva dny jako slepí. Denní světlo jim připadá, jako by ani neprošlo vzduchem nebo stratosférou. Je naprosto panenské, umožňuje nevídanou ostrost obrazu, má obrovskou sílu i zář. Ukazuje barvy tak, jak původně vypadaly, než byl člověk vyhnán z ráje, kdy pořád ještě věřil, že všechno je dobré,“ píše Louis de Berniéres ve své slavné Mandolíně kapitána Corelliho.
Text: Jan Chára
Foto: autor