tisk ]Alena Kojdlová - Fantazie (nejen) pastelová
Alena Kojdlová se narodila v Praze, ale již ve svých pěti letech přesídlila s rodiči do Brna, které se jí stalo na dlouhá léta domovem. Touha projevovat se výtvarně se v ní probudila ještě dřív, než vzala poprvé do ruky pastelku. Alenina maminka totiž krásně malovala, hlavně portréty, ale její studia na umělecké škole přetrhla válka. Byla šťastná, že její nadaná dcera Střední umělecko-průmyslovou školu absolvovala.
Kouzla s jemnou kůží
Po maturitě chtěla Alena pokračovat ve vysokoškolském studiu v Praze. Přišla však jiná „vysoká“ – mateřství. Místo získávání zkušeností ve školních ateliérech začala doma rozvíjet svou řemeslnou zručnost, pracovat s různými materiály. Zvítězila jemná tvárná useň. Proč?
„Mým inspirátorem byla opět maminka. Tvořila z kožených ústřižků prostírání, podložky pod skleničky a podobné věci. Já jsem zkoušela leccos s kůží už jako malá holka a o něco později, asi jako šestnáctiletá, jsem ze zbytků kozinky podzimních barev vystříhala javorové listy a ušila jsem si z nich dlouhý kabát,“ vzpomíná Alena.
Pořídila si také ševcovské kopyto a šila boty, protože nabídka v obchodech byla tenkrát chudičká. „Jsem zkrátka soběstačná,“ usmívá se výtvarnice, která si stejně jako se šicím strojem nebo s jehlou a dratví poradí s řezbářskými nástroji, s jemným drátem a kleštěmi všeho druhu. Škála její tvorby je skutečně široká.
Nevšední cit pro barvy
V domácí dílně v Brně začaly už tehdy, před třiceti lety, vznikat také šperky: náhrdelníky, náramky či šatové pásky, které Alena tvarovala do zvrásněného koženého reliéfu kombinovaného s drobnými detaily z jiných hmot. To vše v jemných i výrazných barevných tónech a polotónech. Není divu, že 
tyto doplňky vzbuzovaly při prezentacích veliký zájem.
„Kůže je nádherný materiál. Měkký, ohebný, dobře barvitelný, člověk může využít jeho lesk i mat. Jemná kůže má zkrátka všechny vlastnosti, nezbytné pro funkčnost módního doplňku,“ připomíná výtvarnice.
Cit pro barvy se samozřejmě projevoval i na Aleniných plátnech. Místo portrétů a něžných kytic dětství se na nich začaly objevovat abstraktnější motivy, v nichž nám autorka nechává nahlédnout do světa své fantazie.
V říši divů
S pozitivní energií, s jakou se Alena Kojdlová věnuje výtvarné tvorbě, vrhá se i do kultivace prostředí, v němž žije. Z bytu, kde bydlela s rodiči, se přesunula do vily v Jiráskově čtvrti, kde měla i prostorný ateliér. Jakmile však tamní pobyt začaly narušovat sousedské vztahy, odstěhovala se na chalupu na úpatí Drahanské vrchoviny. Postupně upravuje budovy venkovské usedlosti a prostorný dvůr uprostřed proměnila doslova v nádhernou zahradu.
„Tam čerpám energii. Svět rostlin, které žijí svým úžasným životem a každým dnem se proměňují, je samozřejmě zdrojem mé radosti a inspirace,“ přiznává. Při těch slovech si člověk maně vzpomene na Carrollovu knížku, v níž malá Alenka objevila za zrcadlem kouzelné mluvící květiny…
Ve své „říši divů“ má Alena spoustu květin. Miluje luční kvítí, zvláště kopretiny a všechny popínavky, jejichž liány se na snově pastelových obrazech často objevují. Samostatnou kapitolou pak jsou bylinky. Lásku k nim prý zdědila výtvarnice také po mamince.
Jak dá pánbůh inspiraci
„Utrhnu pár lístků kopřivy, pampelišky, jahodníku, meduňky – a s trochou vody si umixuji zelený koktejl. Tak začíná od jara do podzimu můj den,“ líčí náš dnešní host. „Pak posnídám u stolku na zápraží a říkám si, co budu dělat. Nemám ráda velké plánování. Zahradničím, dělám kabelky, batůžky, šperky nebo drobné užitkové předměty a maluju, vše za pochodu, jak mě to zrovna napadne. A jak dá pánbůh inspiraci,“ říká se sluníčkovým úsměvem.
Miluje všechna zákoutí své zahrady i venkovského obydlí, v němž nedávno ožila stará stodola. Je šťastná, když si může víkend užívat s vnučkou, ale když se neděle nachýlí k západu, už se těší, až vezme do ruky štětec, nebo ucítí v prstech hebkou tvárnou kůži…
Text: Marie Rubešová a Věra Rasochová
Foto: autorka
Alena Kojdlová
Narodila se 7. března 1956 v Praze. Ve svých pěti letech se s rodiči přestěhovala do Brna. V letech 1978-1983 absolvovala Střední umělecko-průmyslovou školu, obor propagační grafika.
Ve své 
profesionální výtvarné činnosti se však věnuje kresbě, malbě a tvorbě uměleckých i užitkových předmětů z kůže, někdy i v kombinaci se dřevem. V poslední době i keramice. Autorčiny práce jsou ve sbírkách Moravské galerie, Muzea města Brna a v soukromých sbírkách. Má za sebou více než 50 samostatných výstav v České republice i v zahraničí a řadu módních přehlídek.
