Procházka kladskými lázněmi

Datum: 18.12.2019
obrázek
O prázdninách a dovolených vyrážejí mnozí do exotických krajů a za krásou přírody, měst i lázní cestují hodiny letadlem i autokary. Přitom řetězec pěkných lázeňských městeček s léčivou vodou mají jen několik kilometrů za severovýchodní hranicí Česka.

Jde o území, které od 11. století patřilo k Zemím Koruny české. V roce 1742 bylo od Čech odtrženo a přičleněno spolu s velkou částí Slezska k Prusku. A v roce 1958 se stalo Kladsko (polsky Klodsko) s konečnou platností součástí Polska.

Pohraniční hory od Žitavy až prakticky po hranici se Slovenskem několik staletí obývali Češi a postavili tam řadu měst a tisíce vesnic. Patří k nim i lázně Kudowa Zdrój, Duszniki Zdrój, Polanica Zdrój, Ladek Zdrój a o něco severněji Jedlina Zdrój, Szczawno Zdrój a Długopole Zdrój. Do tohoto pruhu měst, kde vyvěrají léčivé prameny, patří několik dalších i na české straně (Běloves, Hronov, Police nad Metují a další). Minerální prameny jsou v tomto kraji po obou stranách hranice všude, stačí se zavrtat, a už vám teče minerálka.

Omlazuje tělo a mysl

Jako první pili tyto minerální prameny Slavníkovci, jejichž hlavním sídlem na tomto území bylo právě Klodzko. Podle spisovatele historických románů P. Řezníčka nechal sv. Vojtěch, nejslavnější Slavníkovec, nad léčivými prameny v Kudowě, Duzsnikách a Polanici postavit dřevěné kapličky, kde se lidé modlili, křtily se děti a nemocní si tam omývali rány. Prameny hlídali ozbrojenci, aby si léčivé vody neužívali nepovolaní a cizáci.

Voda nebyla zadarmo a nemohl si ji dovolit každý. Svatý Vojtěch ji ovšem používal nejen při církevních obřadech, ale i pro svou vlastní potřebu. Dokonce se v ní koupal, neb tvrdil, že omlazuje tělo i mysl. Dával přednost vodě z Polanice a Duszniků. Díky zázračným pramenům Slavníkovci bohatli. Vědělo se o nich brzy široko daleko a lidé se sjížděli do slavníkovské říše dokonce až od moře. Zvlášť, když vešlo ve známost, jaké zázraky minerálky způsobily. Lidem se vrátil zrak, hluchoněmí začali slyšet i mluvit, a ti, co nemohli chodit, po koupeli křepčili.

Byla to nekalá církevní propaganda, nicméně fungovala báječně, zvlášť v době, kdy křesťané bojovali o převzetí moci nad slovanskými a germánskými bohy. Uzdravující voda likvidovala nejen neduhy, ale i planoucí ohně pohanských bohů.

Do hrdla i do kvásku

Dnešní Kladsko (polsky Kłodzko, německy Glatz) je hlavním okresním městem hornatého Dolnoslezského vojvodství. A právě do Klodzka jezdila z České Skalice babička Boženy Němcové prodávat na trh své zboží a jiné věci tam zase nakoupit. Cestou domů se zastavovala v lázních Kudowa Zdrój, kde se napila zdravé vody a máčela si v ní nohy, aby nabrala sil ke zbývající cestě domů. Vodu vzala i do demižónu opleteného vrbovým proutím, aby se jejím perlivým šmakem potěšili i ostatní členové rodiny. Tak to aspoň napsal ve vzpomínkách manžel spisovatelky.

Do lázní se pochopitelně sjížděli i další zajímaví návštěvníci. Vedle babičky Boženy Němcové to byli například rodiče Aloise Jiráska, ti se zde léčili a minerálkou si pak doma zadělávali chleba, proto byl prý moc chutný. V Kudowě Zdrój rády trávily čas i spisovatelky Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská, která zde začala psát Svéhlavičku. Se svou chotí sem jezdíval také český ministr financí Alois Rašín. A ze zahraniční klientely připomeňme Johanna Wolfganga Goetha a Winstona Churchilla.

Takže jsme se dostali k prvním z proslulých klodských lázní. Připomeňme si také, co byste při jejich návštěvě neměli vynechat. Pak vás ještě pozveme do Duszniků Zdrój, další lázně si vzhledem k rozsahu musíme nechat někdy na příště.

Na úpatí Góry Parkowe

Kudowa Zdrój patří k nejstarším a největším lázním v Polsku. Leží poblíž fantastických Stolových hor, česky zvaných Hejšovina. Srdcem městečka a místem s největší koncentrací lázeňských budov je park rozkládající na úpatí kopce zvaného Góra Parkowa. Do centra lázní vstoupíte krytou kovovou promenádou, která upoutá nejen svou secesní výzdobou, ale i tyrkysovou barvou. V altánu na jednom jejím konci je původní místo, kde se pila léčivá voda.

Dnes se minerální léčivé prameny popíjejí v hlavním pavilonu z roku 1853. Jde o nejkrásnější a největší lázeňskou stavbu tohoto typu v Dolním Slezsku. Má tvar polokruhové rotundy s velkými obloukovitými okny. Je do něj přivedena voda ze tří pramenů, jejichž léčivé účinky jsou známy od roku 1580. Interiér zdobí obrovské palmy a obrazy profesora Arpada von Molnara z vídeňské akademie výtvarných umění.

Přímo naproti pavilonu najdete sanatorium Zameczek s mansardovou střechou – charakteristickým prvkem původních dolnoslezských staveb. Tady, mezi palmami a u fontány, nasajete atmosféru francouzských a italských lázeňských měst. Zaslouženou pozornost poutá i sanatorium Polonia, v němž je mimo jiné umístěno lázeňské divadlo.

Pro léčení tu dnes využívají pět z devíti pramenů a na ozdravné kúry sem jezdí hlavně pacienti se srdečními, oběhovými či neurotickými onemocněními či poruchami funkce štítné žlázy. V pijárně vod je můžete ochutnat za mírný poplatek. Ale ohromně silný pramen je zdarma uprostřed korza, které vede parkem podél Kudowského potoka k lázeňskému rybníku, v němž lze obdivovat ostrůvek pro vodní ptactvo a koberečky leknínů, mezi kterými plavou stovky různobarevných rybiček.

Kudowske atrakce

Severně od centra lázní kousek za rybníkem je vesnička Czermna, která je vlastně součástí Kudowy. Vedle kostela sv. Bartoloměje apoštola stojí kostnice (Kaplica Czasek), první tamní atrakce. Byla zbudována v roce 1776 místním farářem, Čechem Václavem Tomáškem, který se spolupracovníky sesbíral kosti z masových hrobů obětí třicetileté války, slezských válek a také epidemií cholery, a přemístil je do malé kaple. Zdi kaple jsou pokryty třemi tisícovkami lidských lebek a kostí, kosti dalších 21 tisíc lidí jsou v základech. Lebky tvůrců tohoto poněkud morbidního skvostu můžeme vidět díky jejich přání na oltáři kaple.

Druhým lákadlem této vesničky je hospodářství, které je vlastně skanzenem a muzeem a názornou ukázkou života na statku na přelomu 19. a 20. století. Můžete zde ochutnat jídla, která se v té době jedla, například půlmetrový krajíc domácího chleba se škvarkovým sádlem. Nedaleko je ve stráni velký skanzen s větrným mlýnem. Ale pozor, kromě návštěvníků mají toto místo rády také zmije!

V Kudowě jsou dvě muzea, která bychom rozhodně měli navštívit. V centru lázní je to největší muzeum hraček v Polsku, které je v takové podobě jediné na světě. Najdeme tu hračky vytvořené v pradávných dobách až po ty z konce dvacátého století. Je mezi nimi i spousta hraček vyrobených v Čechách, což v té konkurenci potěší. Exponátů je několik tisíc, takže se skutečně máte čím kochat. Vrátíte se tu do dětských let.

Další ojedinělý zážitek nabízí Muzeum žáby, kde uvidíte absolutně všechny varianty zpodobnění těchto bezocasých obojživelníků. Jsou malované, tištěné a vyrobené z nejrůznějších materiálů. Dozvíte se vše o žábách a něco i z hlediska ekologie a ochrany přírody. Takových expozic skutečně po světě moc není.

Do Kudowy Zdrój, která je půl hodinky pěší chůze od Náchoda, se chodí a jezdí nakupovat do Biedronky (Berušky) a dalších polských multiplexů. Je tady též obrovská tržnice, kam se pořádají už roky nákupní zájezdy z celých Čech. A Poláci vyrážejí za nákupy zase opačným směrem. Je to zvláštní jev, protože ceny jsou dnes už téměř srovnatelné.

Klima jako v podhůří Alp

Duszniki za svou dobrou pověst vděčí nejen výskytu léčivých a minerálních pramenů, ale i výjimečnému horskému klimatu, stejnému jako v podhůří Alp. Do lyžařského a horského střediska Zieleniec - Duszniky vás z lázní vyveze každou hodinu oblíbený Dušnický expres, rekreační vláček na kolech. A hned z parkoviště vláčku v Zielenci jezdí lanovka na vrchol Šerlichu s oblíbeným cílem turistů z obou zemí, Masarykovou chatou, druhdy Hitlerovou.

Ozdravné účinky zdejších pramenů byly známy již na počátku 15. století. Průvodce dokonce českým skupinkám vypráví, že zde na svých cestách využili léčivou vodu i Jan Žižka, když se vracel z bitvy u Grunwaldu, a otec národů Jan Ámos Komenský, když si v Žacléři nabral do kapsy českou zem a navždy ji opustil.

Lázeňské objekty leží v pečlivě udržovaném nádherném parku se zpívající fontánou, která stříká do výše přes 50 metrů, což je evropský rekord. Park je spojen s centrem města zhruba kilometr dlouhou Chopinovou alejí, na které máme možnost ochutnat na dvou místech prameny různých chutí.

V Chopinově objetí

V Dusznikách Zdróji je pět podzemních pramenů, díky kterým se zde léčí nemoci trávicího, oběhového a respiračního systému. Uprostřed lázeňského parku se nachází architektonická památka – Dworek Chopina, dům, kde v roce 1826 Fryderyk Chopin koncertoval. Během jeho léčebného pobytu se totiž stala v lázních smutná věc. Zemřel jeden z pacientů a zůstaly po něm čtyři děti. Město uspořádalo charitativní koncert ve prospěch sirotků a můžeme konstatovat, že šlo o první Chopinův mezinárodní recitál. Ostatně po tomto polském skladateli, do kterého se bezhlavě zamilovala francouzská bohémka a spisovatelka George Sandová, je pojmenováno kdeco.

V Dusznikách najdeme kromě Chopinovy aleje i Chopinovo divadlo, sochy Chopina a jeden z léčivých pramenů byl pokřtěn Chopinovou Pieniawou. V lázeňském domě je turistické informační středisko, kde se konají koncerty a, jak jinak, také celosvětově proslulý Chopinův festival, na kterém hrají nejlepší pianisté z celého světa. Pořádá se každoročně už od roku 1946! Navštívili jej Charles Aznavour, Gilbert Bécaud (ubytoval se pod vlastním jménem Francois Gilbert Silly, aby měl soukromí), či Yves Montand.

U Chopinovy sochy nedaleko Dworku Chopina se všichni nechávají fotit. Byla vyrobena na objednávku Poláků žijících v Británii, ale nakonec byla odhalena právě tady, a to je dobře. Sochu vytvořil polský umělec Jan Kucz a rozhodně je nejhezčí sochou Chopina, jaká kdy byla vytvořena.

Červený baron i papež

Dalším výjimečným skladatelem, který navštívil tyto lázně, byl mladý Jakob Ludwig Felix Mendelssohn Bartholdy, přezdívaný Mozartem 19. století (je dnes nejznámější díky složení svatebního pochodu). Také on zde charitativně koncertoval - pro invalidní veterány z napoleonských válek. A složil tady předehru k Shakespearově hře „Sen noci svatojánské“.

Skutečnou hvězdou, která pobývala v Dusznikách v roce 1914, je Manfred von Richthoffen - známý pod přezdívkou Červený Baron. Toto největší letecké eso první světové války nad Dusznikami létalo a předvádělo své neuvěřitelné kousky. Jinak šlo údajně o arogantního a domýšlivého člověka, kterého kolegové zrovna nemilovali, nicméně jeho úspěchy všichni respektovali a obdivovali.

Mezi osobnostmi, které navštívily Duszniki nebo se v nich léčily, byl i papež Jan Pavel II. Karol Wojtyła, známý svým obdivem k horám. Navštívil lázně v roce 1950, když byl ještě krakovským akademickým knězem. Na památku jeho putování vznikla papežská cesta, a Duszniki se staly jednou ze zastávek.

Když lázně navštívíte, nezapomeňte si prohlédnout také okouzlující dřevěnou stavbu bývalého mlýna, kde se vyráběl ruční papír už v roce 1561. Je v něm pochopitelně muzeum výroby ručního papíru. Uvnitř budovy si budete připadat jako v pohádce a můžete si papír sami také udělat.

Text a foto: Jiří Zeman a Marie Rubešová

 

 

Hledání v obsahu

Počasí

Soutěž

Napište nám

Partneři

Anketa

Jaký rozměr má váš byt?
 
42%
 
17%
 
21%
 
10%
 
5%
 
4%

Diskuze

Ke stažení

Nejčtenější články

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne