tisk ]Panel 2013+ rekonstruuje domy v Přerově
Nejinak je tomu v Přerově, městě s dvaadvaceti tisíci obyvatel, které letos oslavilo 760leté výročí povýšení na město Přemyslem Otakarem II.
Největší částka
Během trvání programu Panel 2013+ společenství vlastníků a bytová družstva v Přerově zatím podepsala se Státním fondem rozvoje bydlení smlouvy na poskytnutí úvěrů ve výši přes 41,6 milionu korun. Největší částka z tohoto objemu investovaná do rekonstrukce jednoho domu připadá na Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 2600, 2601, 2602, 2603, Jižní čtvrť II/1, 2, 3, 4 v Přerově.
Dům s šedesátiletou historií
Celkově zanedbaný dům s 32 byty a šedesátiletou historií už po opravách doslova volal. Konstrukce byly na hranici životnosti, za celou dobu existence domu se udělaly pouze dvě opravy. V roce 2008 se opravily koupelny, předtím plyn – plynové potrubí bylo zabudováno ve zdi, podle nových norem však bylo třeba trubky vytáhnout na povrch. Proč se tak dlouho s opravami otálelo?
S rekonstrukcí museli počkat
Byty v padesátých letech postavila Strojní traktorová stanice, která je pak předala Domovní správě města Přerova. Rekonstrukce se stále odkládala, protože se čekalo na převod bytů do osobního vlastnictví, k němuž došlo až v roce 2012, kdy město byty prodalo dnešním vlastníkům. V té době ale společenství vlastníků nemělo dost peněz ve fondu oprav, a tak se muselo s rekonstrukcí ještě nějaký čas počkat.
V domě dnes bydlí převážně starší lidé, věkový průměr kolem šedesáti let odpovídá stáří stavby. V devíti bytech dodnes žijí původní obyvatelé. Jednu bytovou jednotku obývá mladá rodina s malým dítětem, ale ta je mezi staršími lidmi výjimkou. Předseda výboru SVJ Bohumír Spáčil, který letos oslavil devadesáté narozeniny, patří k starousedlíkům. Vzhledem k pokročilému věku většiny obyvatel v domě se tedy přímo nabízí otázka, jak se zohlední potřeby starých lidí při rekonstrukci.
Nevyřešené majetkové vztahy
„Od té doby, co dům stojí, se na nic ani nesáhlo“, říká Marta Rýznarová, členka výboru SVJ. Celková investice do rekonstrukce ve výši téměř 13 milionů korun je tedy skutečně potřebná. „Kromě výměny oken, zateplení pláště domu a vybraných vnitřních konstrukcí, výměny střešní krytiny včetně částečné opravy krovů, jsou také kompletně vyměněny domovní rozvody, opravena bytová jádra a podlahy ve společných prostorách domu,“ vysvětluje paní Rýznarová a dodává: „Na nějaké opravy, které by nám starým usnadnily život, jsme však museli zapomenout.“ To neznamená, že by o ně lidé neměli zájem. Na vině jsou nevyřešené majetkové vztahy k pozemkům kolem domu.
Situace se řeší
„Například výtah. Dovnitř domu se nevejde a zvenku ho k domu přistavět nemůžeme právě kvůli nedořešenosti vlastnictví okolních pozemků,“ doplňuje pan Spáčil slova své sousedky. „Pozemky pod domem samotným jsou součástí podílového vlastnictví SVJ, okolní plochy však nejsou ničí, protože pozemky patří organizaci, která už dnes neexistuje, a tak jsme neměli s kým jednat o povolení. Město přilehlé okolí domu udržuje v přijatelném stavu, tzn. seče trávu, ale neprovádí údržbu ani renovaci zarostlého chodníku, laviček, venkovních sušáků na prádlo či blízkého pískoviště. Situace se řeší, ale může to trvat ještě několik let.“
Protože je schodiště v domě poměrně úzké, není při dodržení všech bezpečnostních opatření a protipožárních směrnic na něj možné umístit ani posuvnou plošinu pro vozíčkáře, která by výtah aspoň částečně suplovala. Jediné zlepšení, které mohli v tomto směru v domě udělat, bylo přidání madel a oprava zábradlí.
Existuje nějaké jablko sváru?
Jak se tedy SVJ připravovalo na rekonstrukci, neobjevilo se mezi lidmi nějaké zásadní „jablko sváru“? „S odsouhlasením revitalizace nebyly žádné velké problémy, vlastníci se na jejím rozsahu víceméně shodli,“ vypráví předseda výboru SVJ Lubomír Spáčil. „Diskutovalo se o zrušení karem a jejich nahrazení boilery, ale nechali jsme si udělat propočet a přišli na to, že karmy vyjdou levněji. Staré karmy jsme ale nahradili novými, které odpovídají současné normě, tzn. mají nezávislý přívod vzduchu, a ten zabraňuje otravám plynem. V souvislosti s výměnou bylo nutno vyřešit, jak dodržet technické limity nových karem tak, aby jejich instalace a fungování bylo bezpečné. K tomu se nám hodily komíny, které máme v domě, ale nikdy nesloužily svému primárnímu účelu.“
Sousedské vztahy s rorýsy
Načasování prací se muselo přizpůsobit nejen potřebám lidí, ale i ptáků. V Jižní čtvrti v Přerově se vyskytuje rozsáhlá kolonie rorýse obecného, a tak se se stavebními pracemi muselo počkat, až skončí jeho hnízdicí období. Ve správný čas zmonitoroval situaci ornitolog a vydal rozhodnutí, kdy se s rekonstrukcí může začít. Dobrým sousedským vztahům s rorýsy obecnými v domě vyšli vstříc také vytvořením 20 vletových otvorů pro jeho hnízdění.
Namalovaný dravec musí mít oko
V této souvislosti se firma provádějící rekonstrukci zajímala nejen o ochranu ptactva, ale i o to, jak ochránit nové omítky. O konzultaci požádali odborníky ornitology. Pokud ptáci poškozují omítky a zateplení domů, jsou to většinou datlové, kteří poklepem na domech hledají dutinu. Některé domy jako ochranu používají namalované ptáky – dravce, ale tato ochrana nebývá účinná, pokud jsou namalovány jen siluety bez oka. Aby to fungovalo, musí mít dravec namalované také oko, jinak ho ptáci nerozeznají.
Dům se stavěl v padesátých letech, deset let po válce, kdy se možnost vojenského konfliktu nevylučovala, a tak se tato potenciální hrozba zohledňovala i při stavbě budov. Obzvlášť v Přerově, kde bylo vojenské letiště, v současné době využívané jako civilní. Proto v domě najdeme také jednu zvláštnost, a to kryt civilní obrany s umývárnou, toaletami i únikovým východem mimo objekt domu. Ten naštěstí nikdy nemusel být použit a dnes už je zcela nefunkční. Prostory krytu patří městu, ale to je nijak nevyužívá, ani to neplánuje, proto také do jejich rekonstrukce neinvestovalo.
Text: Marie Lukáčová, SFRB
Foto: Archiv SFRB
