Jiří Šuhájek - Sklo je můj osud

Datum: 03.07.2009
obrázek
I když rád zve do svého žižkovského ateliéru, v tvůrčí dílnu už proměnil i dům, ve kterém bydlí se svou rodinou. Sklářský výtvarník Jiří Šuhájek je prostě workholik, kterému není pomoci. Pokud zrovna „nečaruje“ se sklem někde na huti, tak „alespoň“ maluje obrazy nebo kreslí. Umění je mu osudem, přestože ho na cestu k němu prý svedla vlastně náhoda.

„Z Pardubic, kde jsem se narodil, jsme se přestěhovali do České Lípy v době, kdy jsem končil základní školu. Původně jsem chtěl na strojárnu, která byla vedle našeho domu, ale tam mě nevzali. Tak jsem to zkusil na uměleckou průmyslovku v Kamenickém Šenově a dostal se ke sklu," říká. Následovalo studium na pražské VŠUP v ateliéru profesora Stanislava Libenského, výjimečné osobnosti, která byla v zahraničí oceňována už tehdy, kdy doma jeho existenci vnímalo jen pár zasvěcených. „Byl fantastický a z lidského hlediska doslova fenomenální," vzpomíná Jiří Šuhájek, „uměl lidi nadchnout, přitáhnout k práci. Jezdil jsem s ním později třeba i do USA, kde jsem ho poznal v jiném prostředí. Všichni se mu tam klaněli, ale on to bral úplně normálně, jako samozřejmost, choval se jako ´taťulda´."

V huti je jak doma

Také do Šuhájkova studia na vysoké škole zasáhla osudová náhoda: „Byl jsem v Anglii na prázdninách právě, když k nám v srpnu 1968 vjely ruské tanky. Všichni měli najednou rádi Čechy, a tak mi nabídli stipendium na londýnské Royal College of Art, kde jsem po třech letech získal magisterský diplom. Bylo to zajímavé po všech stránkách," vzpomíná. Zatímco v Čechách se kladl - a dodnes bohužel dál klade - důraz především na teorii a na uměleckou kresbu a malbu, v Londýně šlo především o praxi. U sklářské pece v ateliéru skla lorda Qweensberyho ho zaujala „horká" technologie hutně tvarovaného skla natolik, že od ní už nikdy neupustil. Jako jeden z mála výtvarníků tak umí skvěle zacházet se sklářskou píšťalou a v huti je jak doma: „Foukání mě baví, mám pocit, jako by bylo určeno přímo pro mne," říká. A určitě je i pro diváky, protože sledovat Šuhájka při práci, třeba když fouká své proslulé ženské figury se sexy dlouhýma nohama, je obrovský zážitek. Přitom je jedno, jestli zrovna pracuje na něčem velkém do architektury, nebo naopak na něčem „malém" do interiéru či dokonce do zahrady.

Květy, které nevadnou

Tu svou má posázenou obřími skleněnými koulemi, jejichž modrá barva skvěle kontrastuje travnaté zeleni, z níž tu a tam vystupují shluky neobvyklých skleněných květin. Vysoké, různě pokroucené rostlinné stvoly v sytě rudých tónech tady připomínají i jednu z jeho nejznámějších realizací do supermoderního hotelu Westing v čínské Šanghaji. Dva a půl metru vysoká plastika Hořící keř je inspirována biblickým motivem zjevení Boha Mojžíšovi. Jak dodává výtvarník: „Jde o jakousi metaforu člověka očištěného a zároveň i zoceleného ohněm, která je srozumitelná po celém světě." Do barev oceánů pak ladil neméně krásný Korálový strom, který nedávno obdivoval třeba i sám bahrajnský premiér. Škoda jen, že nic z toho není k vidění u nás a i další monumentální Šuhájkovy plastiky, třeba 3,5 metru vysoké figury z cyklu symbolizujícího Čtyři roční období, bývají prezentovány jen na jeho výstavách. Tím, co je z jeho díla k vidění už naštěstí mnohem častěji, i když poslední dobou po výtce jen v exkluzivních autorských kolekcích, je výtvarníkův design.

Nejsou malé a velké úkoly

„U nás bere design spousta výtvarníků jako degradaci, já to nerozlišuji. Pěkná skleněná plastika mně udělá stejnou radost jako dobrý návrh pro sériovou výrobu," říká Jiří Šuhájek. Od doby, co ukončil školu, jich tak realizoval už hezkou řadu, z nichž mnohé získaly i nejvyšší mezinárodní ocenění. Protože vznikaly podle objednávek téměř ze všech slavných českých skláren - od Mosera až po Crystalex, z odlišností jejich produkce vychází i obdivuhodná šíře této části umělcovy tvorby. Jiné jsou jeho nápojové soubory a kolekce váz pro sklárnu Moser, které padnou do oka vznešenou elegancí tvaru a unikátností barevných kombinací, jiné byly třeba jeho barevně i tvarově už mnohem volnější návrhy číší, dóz, váz i svícnů pro tradicí nijak nezatíženou vsetínskou sklárnu B.A.G., v níž působil jako umělecký ředitel. „Škoda, že ji italští majitelé zrušili. Asi nepotřebovali konkurenci," vysvětluje výtvarník, který své originální, barvou i tvarem nezřídka vtipně pointované nápojové sklo navrhuje v současnosti třeba pro sklárnu Květná, nebo pro firmu Grafický ateliér Černý. „Jestliže mohu se sklem experimentovat, je to báseň. Jsem až hravý, pokud je mi to povoleno," dodává. „Když sklo teče, je jako med. Jenže ovládat tuto materii, která má pracovní teplotu tisíc stupňů, není vůbec žádná legrace. Sklo nečeká, má svůj čas. A ten je v řádech sekund, maximálně minut. Všechno musíte mít promyšlené."

Jedno se proměňuje v druhé

O tom, že Jiří Šuhájek pracuje s jasným záměrem, svědčí i jeho úctyhodná kresebná příprava. Je vynikající kreslíř, což dokazuje mj. i ve svém, zdá se že nekonečném cyklu „jednotažníků", aneb kreseb zhotovených jediným nepřerušovaným tahem pera. A je také skvělý malíř, jehož jemně strukturální a v poslední době především zlaté nebo stříbrné obrazy jsou ovšem barevně mnohem klidnější než sklo. To, co určitě vystupuje ze všech oblastí jeho tvorby, je chuť k experimentu, v níž nechybí smysl pro humor, dynamika a životní optimismus. Jak v kresbě a malbě, tak i ve volné sklářské tvorbě a designu mu jde o stejný prožitek. „Všechno patří do stejné kategorie, která si tu a tam vyžaduje někde více přesnosti nebo je třeba více omezená technologií a továrními možnostmi, jinde zase prostorem - ale ve své podstatě musí rezonovat s prvotním impulsem. Pokud se to někde zabrzdí, je konec a musí se tomu dodat nová energie, materiál nebo nápad. Každý druh tvorby má svoje zásady, ale názor musí být jen jeden," tvrdí. I proto si Šuhájka nikdy nespletete - ať už vidíte jeho dílo v Praze, New Yorku nebo třeba i v Moskvě, kde ho nedávno jmenovali čestným členem Ruské akademie umění. Co bude dál? „Mám spoustu velkých snů, ale jsou tajné. Ovšem pozvolna se realizují! Člověk ve sny musí věřit, ale nesmí jít přes mrtvoly. Je třeba mít v sobě neustále určitou míru a pokoru."

Text: Eva Kúnová

Foto: archiv autorky

Jiří Šuhájek se narodil 14. dubna 1943 v Pardubicích. Žije a pracuje v Praze. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze absolvoval v roce 1971 v ateliéru profesora Stanislava Libenského. Šuhájkova volná tvorba a design jsou doma i ve světě vysoce uznávány, což dokládají jak ocenění z prestižních akcí v zahraničí, tak i třeba úctyhodná řada hlavních cen za design od Ministerstva průmyslu i Design centra ČR. Má za sebou bezpočet výstav a svým dílem je zastoupený v uměleckých sbírkách významných galerií a muzeí od Anglie přes USA až třeba po Japonsko. Od 70. let přednáší ve všech důležitých centrech sklářského dění a u nás je mimo jiné i profesorem SUPŠS ve Valašském Meziříčí.

 

 

Hledání v obsahu

Počasí

Soutěž

Napište nám

Partneři

Anketa

Jaký rozměr má váš byt?
 
42%
 
17%
 
21%
 
10%
 
5%
 
4%

Diskuze

Ke stažení

Nejčtenější články

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne