tisk ]Vlasta Baránková - Obrazy s tajemstvím
Usedám k půvabnému hrníčku s kávou, a beru do rukou knížku. Jednu z mnoha, které kresbou a malbou s vytříbeným výtvarným citem provází brněnská malířka a ilustrátorka Vlasta Baránková. Špalíček pohádek, říkadel, hádanek a písniček, od spisovatelky Milady Motlové. Tentokrát však nečtu, ale nechávám na sebe působit atmosféru obrázků: harmonii barev, tónů a tvarů, bohatství výrazů, vlídnost a úsměvnost, emoce okamžiků – to vše umí ilustrátorka mistrně vetknout do tváří a očí svých pohádkových postaviček.
Kolik práce a času si vyžádá jeden takový obrázek – počínaje nápadem – než se definitivně „uvelebí“ na stránce knížky? „Na to je nesnadné odpovědět. Některé obrázky mám brzy hotové a není k nim příliš mnoho kreseb. Na jiných pracuji dlouho a ke konečnému výsledku se dostávám přes pěknou hromádku skic,“ odpovídá mi Vlasta Baránková. „Rozdíl je mezi malými obrázky, které doplňují text, a mezi velkými, dvoustránkovými, na kterých pracuji velice ráda, ačkoliv jsou pro mne takřka tak náročné, jako byly třeba mé obrazy. Knížky si sama typograficky upravuji - na počítači připravím maketu, do které umístím obrázky tak, jak už bych je chtěla v knížce mít. S maketou pak grafickému studiu předávám i originály ilustrací, kde je podle mých pokynů skenují a zmenšují na potřebnou velikost. Na celkovém obraze knížky se už zpravidla nic nemění.“ Takže co knížka, to desítky, možná stovky obrázků – originálů, několikanásobné počty skic… Jen Špalíček má na tři sta stran!
Vzpomínky, které nelze pominout
Není jistě překvapující, že umělecky nadané dítě ovládá tužku a pastelky od útlého věku. Vzpomínka na dvojtřídku základní školy v Mokré u Brna však stojí za zaznamenání… Touhou malovat byla totiž Vlasta Baránková posedlá natolik, že si kreslila i ve vyučování. „Panu řídícímu to
pochopitelně neušlo, a když jsem pak ke každé knížce půjčené ze školní knihovny začala malovat své vlastní obrázky, byl jimi tak nadšený, že mi dovolil malovat i v jeho hodinách počtů. Byly to vlastně moje první neumělé ilustrace.“ Později, ačkoliv si to rodiče nepřáli, rozhodla se pro studium na umělecké průmyslovce v Brně. Zvláště vzpomíná na pana profesora Langra, který po studentech vyžadoval každodenní kresby pohlednicového formátu, které pravidelně hodnotil. „Já jich nosila stále víc a díky jeho kritice jsem se rychle zlepšovala. Pan profesor mi pak dokonce v posledním ročníku přenechal svoji malou zakázku – práci na ilustraci dětského leporela, které jsem si díky výuce u knihaře Jindřicha Svobody také sama svázala. Bylo to vlastně mé první ilustrační dílo.“
Hříčky s abecedou
Dnes má Vlasta Baránková za sebou takřka stovku knižních titulů – především knížek pro děti, z nichž asi čtvrtina byla vydána v zahraničí v jazykových mutacích. Jen namátkou: Cibulovy Francouzské pohádky, zmíněný Špalíček a Národní pohádky Milady Motlové, pohádky Bratří Grimmů, básničky pro děti Jana Skácela, příběh o vešce a blešce Jana Wericha, seriál příběhů v knihách a animovaných večerníčcích o Lískulce Ireny Gálové, série knih pro dvojici známých autorů Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, knížky pro děti Jiřího Žáčka, Broučci Jana Karafiáta… A mohu pokračovat výčtem nakladatelství: Jisté prvenství má brněnský Blok, pro které ilustrovala své první knížky, bratislavské nakladatelství Mladé letá, Albatros, G plus G, Akcent, Aventinum, Atlantis, Buvik, Fragment, Euromedia, Knižní klub, Alter, Grada a další.
Vlastní cestu a nové výtvarné postupy našla Vlasta Baránková také v práci s písmem. A to nejen přímo při typografickém řešení každé knihy. Jak sama říká: „Žiji s každou knížkou dostatečně dlouho na to, abych měla představu o jejím charakteru, abych věděla, co jí bude slušet. Mám ráda pohádkové příběhy, které nechávají prostor pro moji fantazii i dětskou představivost. Ráda pracuji s malovaným písmem jako s rovnocennou protiváhou obrázků.“ Vytvořila řadu obrázkových abeced, které nazvala Rozpustilá písmenka a Hříčky s abecedou, její byly i titulky k animovaným večerníčkům, na kterých se podílela jako výtvarník, také vytvořila cyklus malovaných číslic, které si u ní objednal tehdejší Ústav pro informace a vzdělávání.
Poselství obrázků
Určitým zlomem v její práci na knížkách byl rok 1986, kdy se zúčastnila výstavy českých ilustrátorů v St. Gallenu. O její obrázky projevilo tehdy zájem švýcarské nakladatelství Bohem press. Následovala víceméně tajná spolupráce na dálku, jejímž výsledkem byly ilustrace pro řadu obrázkových knih v kvalitě, tehdy u nás technicky nedosažitelné, a především možnost účasti na mnoha zahraničních výstavách.
Martin Reissner ve své monografii ILUSTRACE označuje spolupráci Vlasty Baránkové s curyšským nakladatelstvím za velmi významnou etapu její knižní tvorby, ba za jeden z vrcholů ilustrátorské práce. Tak se stala před rokem 1989 mnohem známější ve světě nežli u nás. V českém kontextu literatury pro děti je tato ilustrátorka ctěna jako řemeslně brilantní, rukopisem tradiční a invencí výbušná umělkyně, jež pracuje s neobyčejným citem pro dětské vnímání a prostřednictvím ilustrací děti nenásilně kultivuje. Významnou hodnotou zůstává též pozitivní poselství jejích obrázků, souznění ilustrací s částí literární, kdy obě složky srůstají do podoby mimořádného estetického díla.
Malířka nebo ilustrátorka?
„Nemohu říci, co je pro mne významnější, zda volná tvorba, nebo ilustrování. Pravda je, že se u mne tyto dvě oblasti střídají s jistou pravidelností,“ vyznala se Vlasta Baránková v době, kdy se ještě věnovala oběma uměleckým směrům. „Ve volné tvorbě inklinuji k velkým formátům, hutné malbě a závažným tématům, často upadám do stresu nespokojena sama se sebou a se světem vůbec. Po takovém období nastává ten správný okamžik pro práci na knížce. S radostí se pak nořím do světa dětské fantazie…“
V publikaci Přesahy výtvarného Brna (1999) hodnotí Bronislava Gabrielová dílo Vlasty Ba
ránkové jako velice rozsáhlé a kvalitativně vyvážené, s množstvím pozoruhodných představ a metafor, s neotřelou poetičností tvarosloví a syntaxe. Vlasta Baránková je malířka a ilustrátorka. I když se na první pohled zdá, že jde o dva naprosto odlišné tvůrčí přístupy, při bližším poznání jsou některé principy shodné: úsilí o tvůrčí svébytnost, široká škála inspiračních podnětů, uvolněnost fantazie, výrazný podíl imaginace.
A Martin Reissner: Pro další vývoj díla Vlasty Baránkové je důležitý zejména imaginativní princip navazující na surrealismus, avšak popírající jeho ortodoxnost. V cyklech Ptáci a Kam kráčíš, realizovaných technikou monotypů a suchou jehlou, Baránková předznamenala své životní i tvůrčí krédo: etickou zodpovědnost, nekompromisní odhalování společenských nešvarů, úzkost z ohroženého lidství na postupující devastaci přírody, strach, že svět – jako její monstrózní ptáci – je vystaven nebezpečí vážného deformování. To se viditelně měnilo po listopadu 1989, kdy se její tvorba postupně projasňovala a byla z ní cítit pohoda a radost.
Svůj obdiv k obrazům Vlasty Baránkové vyjádřil i Ludvík Kundera: Dlouho jsem postával nad obrazy Atlantis, Jehla a zvláště Tajemství. Nezvažoval jsem bláhové funkce, účel viditelných předmětů, boj jakýchsi rádoby dřevěných zábran, smysl osy, navíc v hmotnosti zcela neabstraktní, rozpoznával jsem hlavy a postavy, ale i jejich mizení – zbytek stále zůstával zbytkem. Jsou to totiž obrazy s tajemstvím. To je jejich zvláštnost, v tom je jejich kouzlo.
Volba srdcem i rozumem
Ilustrační tvorba Vlasty Baránkové však stále více převládala nad malířstvím, jako by jí v dětství byla předurčena. „Zlom nastal požárem ateliéru v roce dva tisíce, kdy mi shořela větší část archivu. Od té doby se věnuji výhradně ilustracím.“
K tomu Martin Reissner píše: Někdejší oscilace mezi malbou a ilustrací je nyní, zdá se, zastavena. Přestože napětí mezi oběma směřováními představovalo dlouho základní charakterizační prvek autorky – umělkyně, bohatost úvah, přístupů, přemýšlivé hledání výrazu, formy odpovídající tématu – to vše v jejím díle zůstává i v časnosti. Ač se jedná již výhradně o tvorbu ilustrační, nelze v žádné z dimenzí hovořit o tvůrčím, výrazovém či ideovém ochuzení. Jeden typus vyjádření nahradila druhým, přesněji jeden utlumila a všechno své bystré hledačství vetkla do druhého. Je štěstím pro svět dětské literatury, že onou volbou srdcem i rozumem se Vlastě Baránkové stala právě ilustrace.
Text: Věra Rasochová
Foto: archiv autorky
Vlasta Baránková
Narozena 4. listopadu 1943 v Mokré u Brna. V roce 1961 absolvovala SUPŠ v Brně. Zpočátku byla zaměstnána jako výtvarník ve vývoji hraček, později v brněnském loutkovém divadle. V roce 1969 odchází definitivně do svobodného povolání. Stává se členkou brněnské skupiny mladých umělců 7, se kterou poprvé vystavuje svoji volnou tvorbu. Malbou se začíná vážně zabývat až v roce 1983.
V roce 1973 ilustruje svoji první knížku pro brněnské nakladatelství Blok v Brn
ě, v průběhu dalších let pak spolupracuje s dalšími nakladatelstvími v Praze, Bratislavě, Zürichu, v Ostravě aj. Doposud ilustrovala takřka 100 knižních titulů, z nichž asi čtvrtina byla vydána v zahraničí. Svoji tvorbu prezentovala na desítkách výstav u nás i v zahraničí, například ve Francii, Japonsku, Itálii. Získala několik ocenění a její práce jsou zastoupeny v mnoha galerijních i soukromých sbírkách.
V roce 1986 začíná spolupracovat s Filmovými ateliéry Zlín na animovaném seriálu pro Bratislavskou televizi, v roce 1993 výtvarně zpracovává seriál večerníčků pro Anifilm Rychecký a Via Lucis v Praze a v roce 1996 se výtvarně podílí při tvorbě kresleného seriálu večerníčků O Lískulce pro českou televizi (Studio Bratři v triku Barrandov), který je v roce 1998 oceněn cenou Febiofestu. V roce 1999 - 2000 spolupracuje se studiem Avantgarde Praha v oblasti počítačové grafiky na CD ROMU - prvním dětském editoru, který byl inspirován třemi díly Tajného deníku, jehož je autorkou. Na přelomu let 1989/90 je jedním ze zakládajících členů sdružení výtvarných umělců a teoretiků TT klub Brno. Má dva syny, žije a pracuje v Brně.
