tisk ]Jaroslav Chudomel - Okno do krajiny
Stěny ateliéru zdobí pastely a několik dřevořezů a drobných olejových maleb. Bílé skříňky skrývají další výtvarné poklady. Velké okno, zabírající jednu stěnu, zprostředkovává každodenní kontakt s přírodou.
„Hostivař v dobách mého dětství byla vesnicí. Lidé, zvířata, příroda, staré stromy a všude živo. Tam, kde dnes začíná Průmyslová ulice, byla kvetoucí louka, uprostřed tekl potůček, v němž jsem chytal s kamarády slunky. Zážitky z dětství měly velký vliv na můj další život i na mou pozdější výtvarnou činnost. Hluboký vztah k přírodě a láska ke zvířatům mne neopustily dodnes," poznamenává umělec. Jeho slova potvrzuje i pečlivě upravená zahrada kolem domku, která vyniká unikátními zakrslými dřevinami a vzácnými bonsajemi.
Pastel jako technika učaroval Jaroslavu Chudomelovi už od chvíle, kdy si jako student AVU prohlížel u profesora Vlastimila Rady monografie Edgara Degase. Podněcovala jej možnost „kreslit" barvou a pak i bezprostřednost provedení, umožňující zachytit okamžik, který tvůrce právě zaujal. Už od padesátých let minulého století rozvíjí vedle grafiky právě tuto tvorbu a kdykoliv se setkáváme na výstavách autorských nebo kolektivních s kolekcemi jeho prací, jsou to právě pastely, které přitahují pozornost diváků.
Už v mládí objevil pro sebe Jaroslav Chudomel trvalý inspirační zdroj - rodnou Hostivař. Svět křivolakých uliček v zátiší velkoměsta, ostrovy zeleně uprostřed zástavby, zahrady rodinných domků i zbytky polí a luk s pozůstatky někdejšího lesa a háje nabídly a stále nabízejí malebné náměty, které umělec vstřebává vrchovatou měrou a přetavuje v ryzí tvary svých kreseb uhlem, barevnými křídami a pastely. Znovu a znovu podstupuje ten urputný zápas o vystižení vnímaného motivu, otvírá dokořán pomyslné okno do krajiny, která jej neustále okouzluje, dráždí jeho smysly, uniká mu a zase se přibližuje. Ze sváru barevných linií a hebkých ploch s nedotčenou plochou papíru vznikají díla, která dokáží vykouzlit iluzi hloubky a prostoru a zároveň ponechávají dostatek místa pro fantazii. Není to však nikdy samoúčelná hra, ruka umělce je vedena myšlenkou.
„Někdy mi stačí půlhodinka posezení v ateliéru, abych se znovu pustil do ,boje΄ s bílou plochou podkladu. Nesnažím se pokreslit celou plochu od A do Z, právě ona bílá místa mi vyhovují, provokují fantazii a dávají prostor k vyniknutí kresby. Každý tah rozčeří hladinu bílého podkladu a stává se osou výtvarné kompozice. Proto tak rád pracuji s pastelovými křídami, nebo tvořím barevné litografie, hodně mi při tvorbě pomáhá tvorba našich mistrů, zvláště Antonína Dvořáka."
V poslední době podniká umělec výpravy za hranice velkoměsta. Svou další krajinu srdce nalézá v okolí Zálesí na Benešovsku. Kopcovitá krajina s oky rybníků, nádhernými alejemi kolem cest, kamenitými lukami a pastvisky se zarostlými krátery po granátech láká vnímavého pozorovatele ke krajinným portrétům, ve kterých se snoubí původní scenérie s proměnami současnosti. Umělec vytváří celé cykly malebných skic, na kterých se objevují masivy vesnic zasazených do romantických údolí, nízko letící mraky na průzračné obloze a odvěký symbol života - slunce. Formování lidského chování a konání se časem mění, avšak kontinuita starých a nových generací trvá. Výjevy, v nichž si podává minulost ruku s přítomností, odevzdává umělec budoucnosti jako své svědectví o světě, krajině, kterou si zamiloval, o sobě i o nás.
V nejnovějších opusech se realita vyjevuje s větším tajemstvím, nedopovězeností, s poetickým náznakem. Na bílých podkladech se objevují nostalgické, ale nesentimentální prvky, například garáže, zchátralé ploty a zábradlí nebo osamocený chodec. Pastely mají svou dynamiku, je z nich cítit napětí. Z jednoplánových realistických námětů se stávají obrazy s emotivní silou. Přes stoupající věk neustupuje u Jaroslava Chudomela tvůrčí vitalita ani nevzniká nebezpečí vyprázdněné inspirace nekonečným námětovým opakováním. Naopak. Jaroslav Chudomel právě tvoří své nejlepší práce.
Text: Jan Chára
Foto: Martin Mašín a archiv autora
Jaroslav Chudomel
Narozen 7. února 1929 v Praze. Vystudoval Státní grafickou školu u profesora Karla Müllera a v letech 1950 - 1955 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Vlastimila Rady a Vladimíra Silovského. Žije a tvoří v Praze - Hostivaři. Umělec uspořádal 40 samostatných a zúčastnil se 130 kolektivních výstav. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v Rakousku, Belgii, Německu, Itálii, Francii, Rusku, Polsku a Finsku.
Okno do krajiny - foto
