tisk ]Paneláky rozhodně nezatracuji
Náš časopis se specializuje na panelové domy. Jaký vztah k nim mají stavební spořitelny?
K panelovým domům máme velmi kladný vztah, protože stavební spoření je tady zejména od toho, aby financovalo modernizace a rekonstrukce bydlení. Také velmi rádi financujeme změny a úpravy bytu typu výměna jádra nebo výměna kuchyně. To jsou přesně úvěry, které patří stavebním spořitelnám a nikdo je neumí financovat lépe.
Jaký vztah máte osobně k panelákům vy? Bydlel jste v něm někdy?
Bydlel jsem v paneláku pár let. Bydlel jsem na sídlišti Dědina na Praze 6 blízko Ruzyně. Před tím jsme měli ještě menší byt v Řepích. Paneláky znám samozřejmě velmi dův
ěrně, protože řada mých spolužáků a známých v panelácích buďto bydlela nebo stále bydlí. Troufám si tvrdit, že paneláky znám velmi dobře.
Co se týče mojí osobní zkušenosti, tak zmíněné bydlení na Dědině bylo docela příjemné. Byla tam blízko škola, dětské hřiště, dalo se jít s dětmi ven. Jediné, co si dobře pamatuji jako nepříjemné, ale to šlo o specifikum toho konkrétního domu, kde byla řada nájemních bytů. Tuším, že tam bydleli snad vojáci a pracovníci ministerstva vnitra. Hodně se tam točili lidi. Tím pádem byl barák hodně anonymní a trošku tím trpěla hygiena toho domu. Řekl bych kulantně. Ale tuhle nevýhodu mají paneláky všechny, když jsou to ty baráky s dvanácti patry a deseti partajemi na každém patře. To pak ani nemáte šanci se navzájem znát. Tou anonymitou potom prostě paneláky trpí.
Myslíte si, že se do budoucna lidé budou z paneláků víc stěhovat pryč, nebo se naopak stěhovat do nich?
Myslím si, že se panelové domy budou postupně vylidňovat. Myslím si také, že patří k velkým městům a ještě dlouho, opravdu dlouho budou patřit. To je neoddiskutovatelné. Ale současně si myslím, že dlouhodobě budou lidi hledat menší domy – buďto rodinné domy nebo menší obytné domy. Umím si představit krásný panelák, a takové znám, které jsou třeba čtyřpatrové a na patře jsou tři až čtyři partaje. Všichni se navzájem znají. Dohromady je v tom paneláku 20 bytů. Takové bydlení si umím do budoucna představit bez potíží.
Co by měl podle vás udělat stát, aby se ze sídlišť buď stala, nebo naopak vůbec nestala ubytovna jedné sociální vrstvy? A co by třeba mohly udělat stavební spořitelny?
Částečně jsem to už říkal. Abych to rozdělil, co by mohl dělat stát? Stát pomáhá v programech, třeba zateplení, zelená úsporám. Jak mohou pomoct stavební spořitelny? My umíme profinancovat nákup i pořízení a ještě častěji, ba typičtěji, rekonstrukce a modernizace. To si myslím, že k panelákům patří jednoznačně, zejména díky jejich stáří a technickému stavu. Navíc umíme financovat nejen pořízení do osobního vlastnictví, ale i další formy, kde jsou problémy s dostatečným zajištěním, tedy zástavou. Typicky jde o družstevní vlastnictví.
Nevyplatilo by se stavební spořitelně připravit produkt šitý na míru panelákům?
Já nevím, v čem by měl být odlišný od bytů jako v „normálních“ bytových domech. Pro mě je to byt jako byt. Ani nevím, co bych vymyslel, mimo marketingového lákadla.
Jaká podle vás čeká na paneláky budoucnost?
Myslím, že dlouhodobě, mám na mysli hodně desítek let, podle mě zmizí. Rozhodně zmizí ty velké obludy, jako jsme bydleli na Dědině. Ale paneláky jako takové budou existovat dál. Jen budou mít lidštější rozměry a tváře.
V této souvislosti, myslíte si, že se budou do budoucna stavět paneláky, byť modernější technologií?
To jsem přesvědčen, že budou. Ale znovu zdůrazňuji, že ne v takovém rozměru jako v minulosti. Některé by se mohly postupem času přeměnit na sociální bydlení. I tak vnímám další velkou otázku, zda se vyplatí takto velké paneláky provozovat z hlediska hospodárnosti.
A co panelák a startovací bydlení? Jde to k sobě?
Budu se opět trochu opakovat. Umím si dobře představit panelák jako startovací bydlení pro mladé, proč ne. Každý jsme nějak začínali. Nemůžete chtít po dvou lidech, kteří skončí školu, případně si pořídí děti, aby hned měli na luxusní bydlení v nějaké rezidenci. To by ani nedávalo smysl, protože by náklady stejně neutáhli provozně. V tomto smyslu může v panelácích existovat startovací bydlení. Pak ty domy ale musí mít podle mě maximálně čtyři patra.
Na závěr ještě dvě otázky. Máte představu o tom, kolik je v ČR paneláků?
Dobrá otázka. Já zkusím odhad. Navíc jsem ovlivněn Prahou, kde je paneláků hodně. Odhadnu 10 tisíc.
Osmdesát tisíc.
Teda, to je velký trh.
A z trochu jiného soudku. Co pro vás znamená být předsedou AČSS?
Je to zodpovědnost, je to důvěra, kterou od kolegů vnímám. Baví mě to. Protože věřím, že stavební spoření je důležitý produkt na trhu. Velmi často mluvím s novináři a médii, jako teď s vámi. Vysvětluji, proč je stavební spoření důležité. Ne proto, že bych si to jen myslel, i když si to také myslím, ale proto, že je to prostě fakt. Stavební spoření pomáhá lidem odkládat část své spotřeby, spořit, což je celospolečensky dobrý jev. A krom toho je naše hlavní poslání financovat bydlení. Jak říká kolega Plíšek z prezidia asociace, umíme financovat lepší bydlení. A mně to krásně zapadá do toho, že si u nás lidé berou jak úvěry na pořízení, ale zejména pak na lepší bydlení. A to je hlavní poslání stavebního spoření.
Děkuji za rozhovor.
Ptal se: Martin Chára
Foto: archiv redakce
Vladimír Staňura
Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a na Rotterdam School of Management získal titul MBA. Působil v řadě rolí v domácím i zahraničním bankovnictví a v roce 1
991 se stal členem představenstva ČSOB, ve kterém zůstal až do roku 2003, kdy byl jmenován předsedou představenstva Českomoravské stavební spořitelny. Od února 2014 působí v roli předsedy Asociace českých stavebních spořitelen. Má rád cestování, hudbu, golf, víno a četbu dobré literatury. Hovoří plynně anglicky, německy, rusky a slovensky.
