Světlo jako pohodový kamarád
Na milánském Euroluce 2015 snad nechybělo nic. Byly tam romantické zdobné lustry z benátského skla s diodami, křehké foukané figurky, které bodový světelný zdroj prosvítil a ony tak druhotně vytvářely příjemnou světelnou hladinu v policích, vitrínách, na stole. Jednoduché účelové lampy, většinou z kovu, svítidla s vysokou užitnou hodnotou i designem, hříčky z papíru i plastu, realistické výtvory v podobě zvířat či předmětů denní potřeby. I romantika v podobě krásných stínů, vrhaných lampami na stropy i stěny či ve filigránském zpracování stínidla.
Barvy, barvy a barvy jako protipól minimalistickým tvarům. Už jsme tu párkrát opakovali, že bydlení dneška je příjemné, pohodlné a platí to i o osvětlení.
Tajemství toho libého pocitu, který se vás zmocní, když se mezi nábytkem a svítidly procházíte, je právě v té výše vyjmenované mnohotvárnosti. Všechno je tu, nic není diktát. Jedním slovem? Svoboda.
Nebrat nic smrtelně vážně
Ano, zmocní se vás pocit volnosti, nemusíte se už stydět, že máte nad stolem stahovačku po babičce, protože jí máte rádi, ani za to, že používáte na lampu stínidlo, které vyrobilo vaše dítě na výtvarném kroužku. A klidně vedle ní postavte tu designovou mísu, s láskou pomalovaná čtvrtka to trochu shodí a o tom dnešní bydlení (i svícení) je: Nebrat nic smrtelně vážně. Copak to jde se svítící buřinkou v předsíni a sovičkou v ložnici?
Text: Vladimíra Storchová
Foto: Euroluce a archiv autorky