tisk ]Jan Parkman - Hra světel a stínů
Stohy novin a časopisů a v regálech obálky s fotografiemi. Z nejspodnějšího regálu jsme společně vyndali několik čísel studentského časopisu Bakalář. Už v roce 1963 uspořádal tento časopis Janu Parkmanovi v aule pedagogické fakulty první samostatnou výstavu.
Poezie všedního dne
Autoři recenze tenkrát napsali: „Krásně propracované portréty, kapky deště na okenním skle, abstrakce stvořená z několika zrezivělých pružin, krajinářské záběry, žebroví stromů, několik špinavých ker na břehu potoka... A takových fotografií je tu mnoho. Ukazují věci, kolem nichž denně chodíme z úplně jiné strany a dokumentují fotografův vtip a fantazii. Jsou dokladem poezie všedního dne."
Mosty k láskám
Beru do ruky zajímavě graficky upravenou sbírku básní Zdeňka Slapničky Mosty k láskám. V tiráži je napsáno, že přebal a fotografické ilustrace jsou dílem Jana Parkmana. „Kampa rozehrála sp
inet strunami Sudkových alchymií, stříbrem obrazů kreslených sluncem a ostrými stíny jako život sám...", čteme v jedné z básní. A tak mne napadlo říci místo Sudkových, Parkmanových, protože nejsem sám, kdo se domnívá, že rukopisy obou fotografů jsou si velmi podobné. „Pokud jde o srovnání mé maličkosti s Josefem Sudkem, nebudu předstírat, že mne nepotěšilo. Sudkovu Prahu jsem obdivoval už od dětství."
Osudový motýl
A první fotografie? Byl to motýl. Krásný žluťásek se posadil vedle něho na lavičku. Opatrně se snažil vyndat fotoaparát z brašny. Ale motýl uletěl. Po čase se vrátil a sedl si na stejné místo jako předtím. Chvěly se mu ruce vzrušením, takže fotka za moc nestála, ale ten motýl se mu stal osudným. V jakém smyslu? Stále se k tomu detailu vrací. Vtiskl se mu do duše jako symbol. Symbol života spoutaného kuklou nevědomí, z níž lze vylétnout s poznáním a patřičným rozmachem. Motýli tvoří součást jeho aranžovaných zátiší, která na výstavách oslovují především mladé lidi. „Je to sen i skutečnost," zní jeden zápis v návštěvnické knize.
Česká krajina
V šedesátých letech figurovali před jeho objektivem básníci Bulat Okudžava, Andrej Vozněsenskij a Jevgenij Jevtušenko. Ve volné tvorbě směřoval k čistému surrealismu, šlo, jak sám říká, o jakýsi lehký melancholický surrealismus. Řada Parkmanových fotografií je umístěna v Nadaci Literárního fondu, další zkrášlují interiéry bankovních ústavů a význačných firem. Velký úspěch zaznamenal Jan Parkman na kolektivní výstavě Detail, která byla nainstalována v Národním technickém muzeu. V prostorách PEN klubu proběhla výstava jeho fotografií s názvem Česká krajina.
Otevř
ít dveře fantazii
Velký úspěch měl také cyklus Zátiší s hlavou, který byl tehdy představen na výstavě v ateliéru Jana Kristoforiho. V návštěvnické knize bylo napsáno toto: „Klasikové fotografie uměli vidět barevný svět černobíle. Je dobře, že i dnes jsou moderní fotografové, kteří to černobíle dovedou. Vaše lesní detaily a nálady jsou mistrné!" A co na to autor? "Příklon k černobílé fotografii je logickým důsledkem přebarveného světa. Už před studiem FAMU jsem pochopil, že černobílá fotografie má zcela jiné možnosti a dimenze. Skýtá ohromné šance využívat světla a stínu. Dovede navodit náladu, otevřít dveře fantazii. Přimět k zamyšlení. Poskytnout prožitek. Probudit cit.
Mistr aktu tvoří v krytu
Akty fotí Jan Parkman vedle svých jedinečných zátiší, portrétů a reportážních fotografií nejraději. Neboť, jak poznamenal při rozlévání vína, co může být na světě krásnějšího, než ženské tělo? A umí-li s ním tvůrce fotografie pracovat, nezáleží na věku, figuře a
ni váze modelky. Nejdůležitější je nápad, kompozice a hra světel a stínů. V neposlední řadě nutnost být jiný, než ostatní... Opravdu dá hodně práce a úsilí než vznikne dobrý fotoobraz, jak svá díla fotograf nazývá.
Krásný ostrov v Karibiku
Bar La Vega ₰ Cafe v Praze zval před časem milovníky fotografie na výstavu tří desítek snímků. Umělecké i dokumentární fotografie z krásné země v Karibiku vznikly v květnu loňského roku, kdy se v Havaně konal Veletrh turismu Kuba 2014. Mezinárodní akci pro 250 novinářů a fotoreportérů z celého světa pod názvem FIT CUBA 2014 zorganizovala a financovala kubánská strana, z České republiky se jí zúčastnil právě Jan Parkman a redaktor a f
otoreportér Raúl Sorrosa Arrata, žijící a tvořící v Praze. „Během týdne jsme měli možnost vidět nejenom starou i novou Havanu,“ vzpomíná umělec, „ale také spoustu dalších míst. Byli jsme v Santa Clare, Cienfuegose i na Cayo Santa Clare. Fotili jsme karneval i divadelní představení, běžné občany i dělníky na třtinových plantážích, upoutali nás nádherné přírodní scenérie."
Zachytit atmosféru
V jedněch francouzských novinách byl označen za mistra atmosféry, v dalších jej nazvali atmosféristou. A Jan Parkman k tomu dodává: „Uznání Francouzů mne pochopitelně naplňuje radostí. Jednoduše řečeno, vyhmátli mě. Atmosféra fotografie je právě oním aspektem, kterému přikládám největší význam."
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Jan 
Parkman - umělecký fotograf
Narodil se 9. září 1942 v Černčicích u Loun. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a posléze FAMU. Žije a tvoří v Praze. Spolupracuje s řadou časopisů a své bohaté zkušenosti předává mladším v rámci své pedagogické činnosti na Soukromé střední odborné škole umění a managementu. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například ve Švýcarsku, Belgii, Francii a USA.
