tisk ]Rosení oken
Jak to funguje
Vzduch dokáže při určité teplotě absorbovat pouze určité množství vody - teplý vzduch více, studený méně. Vzduch nad touto hranicí není schopný přijmout více vody, což způsobí, že se voda vysráží na nejchladnějších plochách. Toho si můžeme všimnout každý den v koupelně při sprchování - chladné obklady ochladí teplý vzduch ze sprchy a ten už není schopen udržet přebytečnou vodní páru. Obklady se orosí a my vidíme stékající kapky vody.
Jak je to s intenzivním větráním
V zimním období je venkovní vzduch poměrně více nasycený vodní párou. Z důvodu jeho nižší teploty však obsahuje podstatně menší absolutní množství vodní páry než teplý vzduch v místnosti, který je zpravidla méně nasycen (to je i příčinou subjektivního, ale nesprávného názoru uživatelů oken, že intenzivním větráním si „vpouští" do místnosti vlhký venkovní vzduch a „vypouští" ven teplý suchý vzduch - ve skutečnosti se intenzivním větráním vnitřní vlhkost snižuje).
Hygienické problémy
Čím je nižší výměna vzduchu v místnosti, tím je vyšší relativní vlhkost vnitřního vzduchu právě v zimním období! Čím je menší objem místnosti, tím je vyšší relativní vlhkost vzduchu, což vysvětluje častější výskyt hygienických problémů (plísní) v menších bytech proti větším bytům. V menším dětském pokoji vznikne hygienický problém dříve než ve větším obývacím pokoji. V ložnici zpravidla spí dva lidé, ti v noci vydechují více vodních par než jeden člověk například v dětském pokoji. V okrajových částech zasklení potom dochází vlivem vyšší tepelné vodivosti distančního profilu k zvýšení tepelného toku a poklesu vnitřní povrchové teploty v porovnání s ostatní plochou zasklení. Když tato teplota klesne pod teplotu rosného bodu, dochází ke kondenzaci vodní páry.
Jednou z příčin vzniku problémů může být i vysoká hodnota součinitele přechodu tepla izolačního dvojskla Ug > 1,8 W/(m2.K) - naši zpracovatelé standardně používají skla s Ug = 1,1 W/(m2.K).
Řešení existuje
Ochlazování povrchů vnitřních špalet a rámů oken je možno zabránit zaizolováním venkovní špalety aspoň 30 mm tepelné izolace po osazení nových oken a izolováním spáry mezi oknem a špaletou speciálními páskami či foliemi. Když se celá obvodová zeď staršího domu vyznačuje velmi nízkou tepelně-izolační schopností (plná pálená cihla, škvárobetonové tvárnice apod.), je nutné myslet na zaizolování celé fasády. Jinak se na chladných vnitřních špaletách vysráží vodní pára, do zdí se vlhkost vsákne a provlhlá zeď se stává ideálním místem pro tvorbu plísní. Ke kondenzaci přispívá i montáž interiérových žaluzií, které omezují proudění vzduchu u skla. Použití vnitřních žaluzií, nesprávné umístění těžkých závěsů, záclon a přerušovaný způsob vytápění může tuto poruchu zvýrazňovat, stejně tak neprodyšné laminátové podlahy a nátěry stěn barvami se zvýšeným obsahem latexu. Často se setkáváme s tím, že na radiátorech pod okny jsou odpařovače, na vnitřních parapetech jsou květiny, respektive v místnosti probíhaly úpravy s mokrými procesy (stěrky, malby a podobně).
Z naší denní praxe můžeme konstatovat, že vysvětlování a zjišťování příčin nadměrného rosení oken přímo u zákazníků je velmi citlivá záležitost. Panuje názor, že větráním se zbytečně vypouští teplo, cena tepelné energie neustále stoupá. Pravda je, že otevření tzv. „ventilačky", tj. otevření okenního křídla do vyklopené polohy je v zimním období nejhorší způsob větrání. Výměna vzduchu probíhá pomalu a okno musí být otevřené poměrně dlouhou dobu. Teplo z místnosti uniká poměrně déle než při intenzivním větrání, stěny místnosti se ochlazují a čerstvý vzduch v místnosti se jen pomalu ohřívá. O mnoho účinnější a úspornější je intenzivní větrání dokořán otevřeným okenním křídlem na 5 - 10 minut. Toto je třeba udělat několikrát za den, zvláště před spaním. Čerstvý sušší vzduch se nahrne do místnosti za pár minut (5 - 10), velmi rychle se ohřeje od zdí, které jsou naakumulované teplem a za krátký čas větrání nestihly vychladnout. Zpravidla po 5 - 10 minutách po zavření okna je čerstvý vzduch ohřátý. Uživatel bytu tímto získá vzduch bohatý na kyslík a udělá první, ale důležitý krok k tomu, aby eliminoval rosení oken. V drtivé většině případů, kdy uživatelé kvalitních oken poukazovali na jejich „nekvalitu" z důvodu nadměrné kondenzace, stačilo upravit režim větrání (hlavně dokonale vyvětrat před spaním) a problémy zmizely.
Přiměřeného řešení požadované výměny vzduchu je možné dosáhnout prostřednictvím speciálních větracích systémů (klapek, provětrávačů, větracích mřížek). Řešení také často nabízí samotný výrobce kování. Jedna z možností celoobvodového variabilního systému okenního kování pro otvíravě-sklopná okna je doplnění tohoto kování prvkem, známým pod mnoha názvy jako např. mikroventilace, štěrbinové větrání či tzv. čtvrtá poloha kliky. Cenově a funkčně vyšší možností větrání proti maximálně sklopené poloze okna je použití vícepolohového větrání. Prvky kování pro takovéto větrání jsou umístěny vždy v závislosti s konkrétním rozměrem okna a možností buď na svislé části okenního křídla na převodové liště nebo na vrchní vodorovné části křídlového kování. Pokud jde o větrací klapky, zabudovávají se buď nad okno do rozšiřovacího profilu nebo jako samostatná nadstavba k rámu - do samotného rámu okna, do izolačního skla nebo mezi rám a křídlo okna.
Větrací systémy
Jako nadstavba k rámu, samostatně nebo do rozšiřovacích profilů, mají větrací systémy prostorovou výhodu, čímž do nich můžeme umístit i různé pylové filtry. Jejich nevýhodou je však právě jejich rozměr a viditelnost, tedy i zhoršené estetické stránky okna, vyšší náročnost při montáži a odpadá možnost jejich dodatečného namontování, případně odstranění. V případě, že takovéto větrací systémy neumožňují přístup do svých útrob, není možné dostatečně čistit cesty přívodu vzduchu a tím vzniká prostor pro usazování nečistot a baktérií. To samé platí pro větrací systémy v izolačním skle. Větrací systémy mezi rámem a křídlem jsou rozměrově menší, proto zatím není možné použití pylových filtrů. Jejich výhodou však je, že je možné je kdykoliv namontovat i odmontovat. Fungují na mechanickém principu, a tak se v nich nemá co pokazit. Dokáží provětrat od 5 až do 9 m3/hod/plocha okna a čištění cest přívodu vzduchu je velmi jednoduché. Protože se nachází mezi rámem a křídlem okna, vždy při otevření okna je možno tento prostor umýt. Tím, že tyto systémy jsou integrované v okně, neovlivňují jejich vzhled, a proto nepůsobí rušivě. Nepřímo tím podporují eleganci zvolených oken.
Aluplast představuje
Pro systémy s dorazovým i se středovým těsněním existuje systém aluplast Regel Air, který se montuje do horní části mezi rám a křídlo, nezhoršuje tepelně-izolační vlastnosti okna a je vhodný i pro zvukově-izolační třídu IV do 42 dB.
Novinkou mezi těmito systémy je aluplast BasicAir Plus, který se taktéž montuje do horní části okna mezi rám a křídlo, ale používá se jen pro systémy se středovým těsněním. Nezhoršuje tepelně-izolační vlastnosti oken, funguje už od rozdílu tlaků 4 Pa, dosahuje zvukově-izolační parametry třídy IV do 42 dB. Tím, že není potřebná žádná manipulace s konstrukcí okna, zachovává jeho vysokou bezpečnost, podporuje jeho eleganci a má integrovanou ochranu proti vniknutí hmyzu do interiéru. Větrací systémy pomáhají při prevenci proti vzniku plísní. Investice do nich je 10 - 20krát nižší než možné náklady se sanací objektu a riziko ohrožení zdraví jeho obyvatel. Větrání by nemělo být v žádném případě podceňované, protože jeho zanedbáním můžeme způsobit škody, které jsou trvalé.
Text: (pro)
Foto: archiv firmy Aluplast
Rosení oken - foto
