tisk ]Empírový skleník Královské zahrady v záři narcisů i chladu kovu
Právě v těchto dnech se pro veřejnost opět otevřel empírový skleník v Královské zahradě Pražského hradu při příležitosti třetího ročníku jarní výstavy z cyk
lu Předjaří v Královské zahradě. Výstava potrvá až do 15. března a za jednotné vstupné 20 korun se můžete denně od 10 do 16,30 hodin ponořit do záplavy převážně žlutých narcisů, doprovázených prvosenkami, hyacinty, modřenci, kosatečky a jinými cibulovitými i hlíznatými rostlinami.
Výstavu pod záštitou manželky prezidenta České republiky paní Ivany Zemanové připravila Správa Pražského hradu. 
Expozice nabízí nejen krásu zářících jarních rostlin, ale i možnost poznat soubor kovových plastik ze sbírek Pražského hradu instalovaných v první části empírového skleníku. Letošní výstava navazuje na předchozí hojně navštěvované výstavy svícnů a váz ze sbírek Pražského hradu a zámku Lány.
Na své si přijdou i návštěvníci zajímající se o historii Královské zahrady, jejích staveb a z informačních tabulí se dozvědí i o „pradávném příběhu chlapce, posedlého vlastní krásou, které dal přednost před láskou…“.
Každý exponát má svou historii
Pro letošní výstavu bylo vybráno více než čtyřicet kovových plastik, které zdobí pracovnu prezidenta, kanceláře a společenské prostory nejen Pražského hradu, ale také zámku Lány. Po vstupu do první části expozice narazíte na soubor plastik a sošek, které byly původně 
umístěné v bytech či pracovnách prezidentů republiky. Každý zde vystavovaný exponát doprovází pár slov o jeho vzniku a dalším osudu. K velmi hodnotným exponátům patří také trojice zmenšených jezdeckých pomníků. Dva z nich, pomník prince Evžena Savojského a arcivévody Karla Ludvíka, jsou redukcemi vídeňských pomníků a v době vlády Habsburků zdobily reprezentační prostory Nového paláce Hradu. Třetí z pomníků ztvárňuje pruského krále 
Fridricha II. Velikého, originální pomník se nachází v Berlíně. Osud tohoto krásného díla však nebyl vždy příznivý. Za II. světové války došlo k poškození pomníku, proto byl později odstraněn a odvezen do Postupimi a instalován co nejvíce stranou. Na původní místo, hlavní berlínskou třídu Unter den Linden, byl navrácen až roku 1980. Také k jeho redukované kopii se osud zachoval macešsky, kopie zahálela 70 let v depozitářích Pražského hradu a bohužel k ní chybí sokl se skupinami postav a jezdců.
O pár kroků dále již na první pohled upoutá socha tanečnice Sulamit Rahu od tvůrce oblíb
eného prezidentem T. G. Masarykem, sochaře Jana Štursy, zajímavě posazená do skleníkovými květinami zkrášleného prostoru.
Zaujme i drobná plastika ve stylu art deco s názvem Diana na lovu. Zajímavé jsou také dvě menší stolní 
plastiky představující kopie gotické sochy sv. Jiří. Originál si lze prohlédnout na III. nádvoří Pražského hradu.
Celé první části expozice však dominuje studie pomníku sv. Václava od sochaře Josefa Václava Myslbeka se soklem navrženým architektem Bedřichem Ohmannem. Toto sochařské dílo bylo na Hrad zakoupeno z tzv. Masarykova fondu roku 1935. Aby rozměrná reprezentativní plastika, znázorňující světce k
nížete Václava v podání bojovníka, unikla za II. světové války poškození, byla ukryta ve skladu.
Výstava nabízí i skutečný unikát, kterým je umělecko-řemeslně dokonalá a historicky významná soukromá kovová pokladna císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Druhou, letos poprvé vystavenou významnou historickou památkou, je barokní plechový císařský orel, který až do roku 1918 ukončoval po způsobu větrné korouhve kamennou kašnu na II. nádvoří Pražského hradu.
Žlutá, zelená a vonící předjaří
Poslední pohledy návštěvníků za první částí výstavní expozice začíná provázet přírodně zemitá v
ůně nepřeberného množství rychlených cibulovin a hlíznatých rostlin, jimž pro letošní předjaří vévodí narcisy. Ve druhé části skleníku tak můžete shlédnout nejen tyto posly jara v převážně žluté, stejně jako sněhově bílé barvě, ale i další květinová zákoutí doplněná o kompozice z primulí (prvosenek) krásně sytých barev počínajících čistě bílou, přes pastelově žlutou, temně modrou, růžovou až po karmínově rudou barvu. Tu a tam na dalších plochách vy
strkují své drobné fialkovo-modré kvítky kosatečky síťkované obstoupené ochrannou hradbou z nízkých i vyšších odrůd různobarevných narcisů. Na nejvyšších výstavních plochách skleníku upoutají svou výraznou bílou i růžovou krásou květů rychlené hortenzie.
Žlutá barva narcisů sice převládá, ale představuje se ve velmi jemných odstínech od žluto-bílé, přes květy s 
nádechem barvy zeleno-žluté u narcisů druhu Ravol Walenberg. O pár kroků dále květinovou expozicí pak upoutá další z četných druhů narcisů s názvem Bridal Crowen, a to nejen sněhově bílou barvou, ale zejména tvarem květů probouzejícím naši fantazii a připomínajícím nám teprve se rozvíjející miniaturní květ pivoňky.
Drobné listy bohyšek se ukrývají pod ochrannými křídly vyšších narcisů Chapelet a opodál stydlivě sklánějí své hlavičky bílé narcisy druhu Geranium s jasně žlutými středy květů. K nižším, ale neméně krásným, patří skupinky narcisů Tete a Tete v pastelově žlutých barvách a se svojí skupinkou se nám představil i narcis s názvem Amade
us Mozart. Při dalším pohledu návštěvníka upoutají jemnou krásou se chlubící jasně modré arménské modřence a po nich nesměle pokukující modřence Aucherovy, teprve rozkvétající v barvě sněhově bílé. Slavnostně bílý květ se žluto-oranžovým středem ukazuje také prvosenka vyšší. Na každém kroku návštěvníka provází výrazná vůně hyacintů v odstínech barvy pomněnkově modré, v další kompozici přecházející v barvu tmavě modrou a modro-fialovou u hyacintů Miss Saigon a sladce růžovou barvou lákají přivonět si hyacinty Prince of Love.
Naposledy se otáčíme, abychom si ještě na chvíli uchovali tu živou barevnou a voňavou krásu a tentokrát se my loučíme s modrým kvítkem drobného barvínku.
Příběh chlapce posedlého vlastní krásou
Po loňském příběhu o tulipánové horečce vedoucí až k jedné z nejstarších finančních krizí v dějinách lidstva, pro letošní rok připravila Správa Pražského hradu poutavý příběh o chlapci posedlém vlastní krásou natolik, že jí dal přednost před láskou.
Jedna z příjemně graficky provedených informačních tabulí vypráví starověkou mytologickou pověst „o nesmělém mladíkovi stranícím se ostatních, zamilovaném do vlastní podoby, které dal přednost před láskou krásné nymfy Echo, jedné z Okeanových dcer. Osamělého mladíka mnozí považovali za domýšlivého. Jednou, když Narkissos šel hájem a hledal tůňku, ze které by se napil, potrestala jej bohyně Afrodita tak, že se zamiloval do své vlastní podoby. Tak dlouho pozoroval svou krásu v zrcadle vodní hladiny, nemohl se obejmout, nemohl se políbit, až se utopil.
A v okamžiku smrti jej milosrdní bohové proměnili v květinu, navždy po něm nesoucí jméno…“
Text: Alexandra Hurtová
Foto: autorka a Jitka Doleželová
O volně přístupných královských zahradách Pražského hradu, které se po zimní odmlce již za pár dní otevřou pro návštěvníky, se dozvíte v článku Za krásou i odpočinkem do zahrad Pražského hradu.
