Zdejší bytové družstvo vzniklo v roce 1963, většina původních domů byla stavěna klasickým zděným způsobem, mezi nimi jen tři nebo čtyři paneláky. Ty další přišly až s privatizací městského fondu. Přibylo jich poměrně dost, hlavně v šestiletém období od roku 2000 - město prodávalo byty do vlastnictví a shánělo správce, který by se ujal zakládání společenství vlastníků. Těžiště působnosti máme ve Dvoře Králové, plus přilehlé vesnice v blízkém okolí.

V současné době spravujeme zhruba 1500 bytů a hodně jsme už převedli do osobního vlastnictví - máme asi 65 společenství vlastníků a zhruba 20 domů, které jsou ještě družstevní. Převádíme postupně, někde je smíšené vlastnictví a někde ještě není zákonný limit, aby vlastníci mohli založit SVJ, takže správu vykonáváme na základně mandátní smlouvy. Za správu vybíráme 180 korun, od členům méně, neúčtujeme jim DPH.

Škála výstavby je opravdu široká a rozmanitá, a podle toho vypadá i technický stav budov. Spravujeme domy od největšího s dvaasedmdesáti byty až po čtyřbytovku, patří k nám i činžáky z předválečných a poválečných let. Hodně se tu stavělo svépomocí, textilní fabriky svým zaměstnancům pomáhaly. Jenže ti bývalí zaměstnanci jsou dnes v důchodovém věku a na úvěry spojené s případnou revitalizací domů neradi slyší. Jsou zkrátka velmi opatrní, ale bez úvěru to nejde.

 

V některých domech až neskutečně málo, dokonce šest korun za metr čtvereční, ale průměr se pohybuje mezi třinácti až dvaceti korunami. Ale dva velké panelové domy v naší správě už zateplily, další chystá na další rok kompletní revitalizaci včetně výtahů. Tam si odsouhlasili do fondu třicet šest korun a pokoušejí se dostat do programu Panel.

Rekonstrukce třinácti výtahů, do které se chceme letos pustit. Vypsali jsme výběrové řízení, dostali nabídky od čtyř firem, ale konečné rozhodnutí necháváme na jednotlivých samosprávách. Ve většině domů jde o sedm nástupních stanic, vyšší objekty,kromě jednoho věžáku, nemáme. Jeden výtah přijde asi na tři čtvrtě milionu. Kde je jeden výtah na čtyřicet bytů, bude dělení financí mezi jednotlivé uživatele méně bolestivé, jinde to bude horší. Máme tu třeba zděný dům se čtyřmi vchody, v každém výtah jen na dvanáct bytů.

Původní družstevní byty mají stoprocentní centrální dodávku tepla i teplé vody. Zdejší teplárna účtuje příznivé ceny, platíme 390 korun za gigajoul. Byty v dalších domech, které nám postupně přibývaly od města, mají převážně individuální etážová vytápění na plyn, opatřená digitálními měřiči, takže si spotřebu hlídají. To jsou zřejmě i další důvody, proč jsou zdejší lidé k zateplování tak zdrženliví.

 

Dlužníky bedlivě sledujeme, okamžitě posíláme upomínky, na většinu z nich zaberou. Je tu i několik „známých firem", které neplatí opakovaně či dlouhodobě, ale máme dobré zkušenosti se soudy. Rozhodnutí o případné exekuci vydají rychle, takže potrefení se většinou vzpamatují a zaplatí. Včetně penále, které je někdy větší než vlastní dlužná částka. Ale za půl roku zase dluží, chápete to? Jako by si říkali - proč bych platil čtyři tisíce, když můžu sedm?!

 

Dvůr Králové má nejdražší čištění odpadních vod v republice, každý občan tu platí za vodné a stočné 64 korun za kubík. Na vině je čistička, která se začala stavět ještě za minulého režimu pro město a národní podnik Tiba. Dostavěla se po převratu a továrna ji zprivatizovala. Město se také ucházelo, ale neuspělo, a když Tiba krachovala, prodala ji soukromé firmě. Ty vztahy jsou tak složité, že je řeší asi třetí starosta.

 

A vaše družstvo je asi taky nevyřeší. Radši nám na závěr řekněte, z čeho můžete mít radost?

Z docela normálních věcí. Že všechno běží tak, jak má, a že se za svou práci nemusíme stydět. Můžeme se pochlubit hospodařením správy družstva. Lidé v domech, které spravujeme nemusí mít starosti, družstvo nemá žádné neřešitelné problémy.