tisk ]Americké dopisy
A nejen tu, diváci nahlédnou také do jeho rodiny a poznají jeho celoživotní múzu, hraběnku a herečku Josefínu Kounicovou. Právě ona byla Dvořákovou tajnou a celoživotní láskou. Její nemoc ale tvrdě zasáhla do zvláštního a celoživotně ustáleného trojúhelníku, který tvořila spolu s Dvořákem i jeho manželka Anna.
V hlavní roli Hynek Čermák
Scénář snímku, volně inspirovaného skutečnými životními osudy hudebního velikána, napsal Petr Zikmund. Hlavní postavu skladatele Antonína Dvořáka ztvárnil Hynek Čermák, role jeho ženy Anny se zhostila Petra Špalková, hraběnku Josefínu Kounicovou představuje Soňa Norisová. Ve filmu se dále objeví Igor Bareš, Jan Novotný či Vladimír Javorský v roli básníka Josefa Václava Sládka.
Americké dopisy se natáčely v autentických lokacích, mimo jiné na zámečku Vysoká u Příbrami či na zámku Lužany. Několik záběrů se natáčelo také v Jenštejnské ulici v Praze, kde sídlí naše redakce. I z našeho balkonu vítali komparsisté slavného skladatele.
Nejobtížnější otázky jeho života
„Naším záměrem bylo postihnout originálním způsobem nejskrytější niterné procesy, kterými procházel největší český muzikant ve svých třiapadesáti letech, v době své vrcholné zralosti, v době Novosvětské, Humoresky a violoncellového koncertu. V době, kdy i ty nejobtížnější otá
zky jeho života vyplouvaly na povrch. Hlavně ta první, která zněla, kdo vlastně jsem,“ říká scenárista Amerických dopisů Petr Zikmund.
Život genia
Za kamerou stál Tomáš Sysel, filmovou hudbu složil Jan Jirásek. „Život Antonína Dvořáka je životem 
génia. V tom dobrém, kdy mu bylo naděleno jeho hudební nadání, ale i v tom zlém. Hudba pro něj nebyla jen darem, který obdivoval celý svět, ale byla také břemenem, které deformovalo jeho život," poznamenal kreativní producent České televize Jan Lekeš.
Někdy i tři za den
„Že neustále na Vás vzpomínám, nemusím Vám ani povídati. Copak asi všichni děláte? Buďte hodní a poslouchejte hezky babičku," píše skladatel Antonín Dvořák v jednom z dopisů, které posílal své rodině z Ameriky. Pobýval tam v letech 1892 až 1895, když vedl Národní hudební konzervatoř v New Yorku. Za svůj život napsal několik tisíc dopisů a některé byly vydány i knižně. „Někdy napsal i tři za den. Nejvíce psal právě z Ameriky. Byly to obyčejné dopisy, které píše tatínek svým dětem o tom, co viděl nebo koho potkal," poznamenává muzikoložka Jitka Slavíková.
Setkání s Josefínou
S Josefínou se Dvořák potkal v Praze v Prozatímním divadle okolo roku 1865 a díky ní se seznámil i s její sestrou Annou, kterou si později vzal. Podle některých ho milostné vzplanutí k Josefíně nikdy neopustilo. „Ta láska odezněla a už se nevrátila. Annu nesmírně miloval a Josefína mu zůstala jako švagrová a milá přítelkyně. Vážil si i jejího muže, hraběte Kounice. Když posílal dopisy, adresoval je většinou celé rodině," odmítá Jitka Slavíková spekulace o nenaplněné lásce s tím, že to byl zbožný člověk, milující otec i manžel. Korespondenci psal v češtině, němčině i angličtině, což nebylo v té době vůbec obvyklé. 
Dvořák si psal i s organizátory zahraničních festivalů v Anglii, s nakladateli v Berlíně.
Motivy vlastenectví
„V dopisech se objevuje i motiv vlastenectví. Když jeho dvorní německý vydavatel Fritz Simrock chtěl vydat jednu z jeho symfonií jen s německým textem, trval na tom, že musí připojit i znění v češtině," zmiňuje Jitka Slavíková. Antonín Dvořák pomáhal i svým studentům či dalším skladatelům, jako například Janu Kubelíkovi, když psal doporučující dopisy, aby jim usnadnil cestu do ciziny.
Text: Jan Chára
Foto: autor
