tisk ]Dejte zelenou svým představám
Už dávno nemusí jídelní kout znamenat maličký stůl, k němuž se celá rodina vejde jen s velkým sebezapřením, ale pravdou současně je, že pro pohodlné stolování můžeme s úspěchem využít i malé místo, někdy jde spíše o jeho chytré využití a vhodný nábytek, než o čtvereční metry.
Spíše koutek nežli kout
Pokud místo vymezené pro jídelní kout opravdu není příliš veliké a záleží na každém centimetru, zvolíme například stůl, který je jednou hranou uchycen ke zdi a strana protější je podepřena nohou nebo souvislou deskou. Stůl i podpora mohou být z masivu nebo z některého z materiálů na bázi dřeva, opatrnější bychom měli být, pokud jde o sklo. Jako určitou variantu úsporného stolování především v malých panelákových bytech můžeme občas vídat také užší desku, umístěnou v kuchyni pod oknem po délce celé stěny, u níž sedí strávníci vedle sebe. Toto řešení nebývá doporučováno především z toho důvodu, že stolovníci na sebe při jídle nevidí.
Stůl jako jistota
Prvotním parametrem při výběru jídelního stolu je obvyklý počet osob, které se u něj budou scházet, a pak prostor, který by měl mít k dispozici každý stolovník. Důležité je i to, zda se čas od času bude scházet i širší rodina. Je třeba také rozmyslet si, zda zvolíme stůl jako na zámku, to znamená veliký a dominantní, nebo menší, který je možno v případě nutnosti rozšířit. Každopádně je vhodné dodržovat určitá doporučení k uspořádání míst u stolu a k ergonomii. Ergonomická pravidla stanoví minimální šířku místa u stolu pro jednu osobu 45 cm, což opravdu není mnoho. Optimální je pak již pohodlnějších 60 cm. Hloubka stolu do středu by měla být taková, aby tam osoba, která u něj sedí, pohodlně dosáhla, to znamená asi 80 cm.
Odpovídající rozměr obdélníkového stolu pro dvě osoby by měl mít minimálně
45, ale lépe 60 x 160 cm. Čtvercový stůl pro dva strávníky pak 80 x 80 cm, větší stoly se odvozují z násobků těchto rozměrů. Deska jídelního stolu by měla být pro průměrně vzrostlé strávníky asi 30 cm nad sedákem židle a současně asi 75 až 80 cm nad zemí. Vysocí nebo příliš malí lidé si mohou výšku stolu nechat upravit.
Mírný předěl dává řád
Ve větším prostoru je vhodné jídelní kout od kuchyně opticky oddělit. Místnosti a nakonec i stolování samému dodává mírný předěl řád. Například stačí, když centrum kuchyňské linky je na opačné straně místnosti než jídelní kout, předělem je v tomto případě samotná vzdálenost, která by ovšem neměla být neúměrná vzhledem k servírování pokrmů. Další možností je prosklená skříňka nebo nízký barový pult.
Možné je podsvítit i desku stolu
Kuchyňský kout by měl být také dostatečně osvětlen. Asi nejpraktičtější je jedna, případně více lamp nad jídelním stolem nebo lehká obdélníková rampa zavěšená od stropu, na níž jsou světla uchycena. Elegantní a nenápadná jsou bodová světla v rovině stropu, doplněná bočním svítidlem na zdi. Jestliže máme stůl s výřezem nebo částečně prosklený, je možné lehce podsvítit desku.
Sjednocující prvky
Při zařizování kuchyně bychom také měli vždy předem dbát na to, aby zařízení jídelního koutu odpovídalo vybavení kuchyně a potažmo i dalších částí bytu nebo s nimi mělo alespoň společné detaily či nějaký sjednocující prvek. Tím může být například podlaha stejná v celé místnosti nebo dokonce ve všech místnostech bytu, podlahové krytiny tón v tónu či vzájemně sladěné textilie. Příjemně může působit i zajímavá výmalba stěn, dynamicky působí široký 
barevný pruh procházející po stěnách a stropech bytu, který místnosti propojuje.
Zavěšení pomocníci
Znáte to, kolínka se rozvářejí a vy nemůžete najít cedník. Není divu, nádobí včera uklízela hlava rodiny, případně potomek. Zanechte lamentací. A náčiní, bez něhož se při vaření rozhodně neobejdete, raději zavěste. Pryč je doba, kdy nám na uklízení kuchyňského nádobí stačila linka se dvěma skříňkami nahoře a stejným počtem dole. Dnes máme nádobí mnohem víc, chceme mít kuchyň barevně sladěnou a v neposlední řadě vše potřebné po 
uce. Závěsný systém se z tohoto hlediska jeví jako ideální.
Kuchyňská záda
Prostor mezi kuchyňskou linkou a horními skříňkami se nazývá záda. Je to místo se stejnými vlastnostmi jako stěna – výškově vymezené, ideální pro lišty, na něž je možné ledacos zavěsit. Výrobci vycházejí moderními materiály nenáročnými na údržbu vstříc dnešní uspěchané době. Během vaření sejmeme z lišty naběračku nebo cedník, zamícháme, scedíme, opláchneme a vrátíme na místo. Nikde se nehromadí špinavé nádobí, a proto se nemusí nic hledat.
Využití závěsných lišt
Základním prvkem u závěsného systému jsou závěsné lišty s háčky napevno zamontovanými nebo naopak pohyblivými, což je praktičtější. Na ně lze připevnit téměř všechno, co se v kuchyni používá. Výrobci nabízejí celé sety, které obsahují obracečky, vidličky, lžíce, struhadla, nože, na lištu je možné umístit i drátěný košík, kořenky nebo i odkapávač na příbory. K nejčastěji zavěšeným předmětům ale přece jen patří naběračky, obracečky, vidličky, cedníky, sítka, šlehací metličky apod. Na stěně je možné mít zavěšený i dřevěný stojan na nože, nádobu na ukládání příborů, držák na kuchařskou knihu, papírové utěrky, alobal nebo potravinovou fólii.
Pořídit si můžeme i speciální lišty s magnetem, který kovové nářadí přichytí. Vodicí lišty mohou být různě dlouhé. Obecně platí, že není dobré umisťovat je v blízkosti varného centra. Snadno se znečišťují mastnými výpary.
Nejčastěji používané materiály
Nejčastěji používaným materiálem pro závěsné systémy je kov, který může mít různé povrchové úpravy jako matný nebo lesklý chrom, černý kov a vše v kombinaci se dřevem. Existují i závěsné systémy, které jsou celé ze dřeva nebo umělé hmoty. Závěsné lišty nemusejí mít jen podobu kulaté tyčky, ale mohou vypadat i jako plochý kovový pásek, do něhož jsou zavěšeny hranaté háčky. Měly by ladit s kuchyní. Do kuchyně v rustikálním stylu se hodí závěsný systém ze dřeva a černého kovu s případnými ozdobami na koncích lišt. Do moderní kuchyně zase chromový systém.
Text: Jan Chára
Foto: archiv firem
Základní zásady |
|
Kuchyňský nábytek mimo estetickou stránku musí být dokonale funkční. I pro tu nejmenší kuchyni platí:
|
Uspořádání pracovních zón |
|
Uspořádání pracovních zón při minimální velikosti kuchyně musí být do důsledku promyšlené.
|
