Za tulipány a vázami na Pražský hrad

Datum: 18.3.2014

Na pouhých deset dní od 14. do 23. 3. 2014 je v prostorách empírového skleníku v Královské zahradě Pražského hradu otevřena výstava rychlených tulipánů a vzácných váz ze Sbírek Pražského hradu. Výstava probíhá v rámci cyklu Předjaří v Královské zahradě již po druhé, o jejím loňském prvním ročníku jsme vás na těchto stránkách informovali právě před rokem.

Již první ročník této výstavy a krása vystavovaných živých i neživých exponátů nás natolik upoutaly, že jsme ani letos na této akci nemohli chybět. Výstava je po celou dobu svého trvání otevřena denně v době 10 až 16,30 hodin. Za symbolické vstupné 20 Kč se vám zde nabízí skutečně velice příjemný zážitek. Výstava se koná pod záštitou paní Ivany Zemanové, manželky prezidenta České republiky. Jejím pořadatelem je Správa Pražského hradu.

Vázy a květiny – dokonalý soulad

Výstava je i tentokrát rozdělena na dvě části: v první jsou k vidění nádherné vázy ze Sbírek Pražského hradu a v části druhé pak okouzlující živé exponáty tulipánů, dalších jarních květin, květinových vazeb a aranžmá z dovedných rukou zahradníků Pražského hradu.

Mezi opravdu dokonalými vázami mohou návštěvníci spatřit vázy jak porcelánové nebo kameninové, tak i vázy fajánsové, z alabastru, dokonce i výtvory z kovu, pocházející jak z Evropy (z Francie, Itálie, Ruska), tak i z Japonska a Číny. Z informací Správy Pražského hradu se rovněž dozvíte, že „… naprostým unikátem je vystavení tří obřích váz, zhotovených v carské porcelánové manufaktuře v Petrohradě. Ty jsou nejenom nejkrásnějšími empírovými vázami v Praze, ale také jedněmi z nejvzácnějších porcelánových výrobků v České republice vůbec.“

Snad nejvíce nás okouzlila váza obřích rozměrů pocházející z carské porcelánové manufaktury v Petrohradě. V této expozici patří ke trojici nejvzácnějších exponátů, dvě z těchto váz mají milionovou hodnotu. Traduje se, že vázy byly objednány v roce 1813 ruským carem Alexandrem I. jako dary saskému králi na památku vítězné bitvy u Lipska a za spojenectví protinapoleonské koalice. Výroba váz údajně trvala osm roků. Ze Saska byly prodány do Československa a zde je od soukromého vlastníka zakoupil T. G. Masaryk, který je věnoval Hradu.

Úchvatně působí také váza posetá množstvím nádherných květů, o nichž se ani nechce věřit, že jsou porcelánové. Tato ozdobná pestře malovaná a zlacená váza umístěná na původním soklíku byla vyrobená ve 2. polovině 19. století v porcelánové manufaktuře v Míšni. Je zdobená dekorem květin a letícími andílky.

Celkem je zde vystavováno na 40 váz, které mimo výstavu zdobí interiéry Pražského hradu a zámku Lány.

Letos vévodí tulipány

Tulipány jednoznačně hrají prim ve druhé části výstavní plochy. K vidění jsou zde jak jednobarevné odrůdy raných tulipánů s jednoduchými květy, tak i nádherné mnohobarevné odrůdy tulipánů, které oku návštěvníka připomínají spíše pivoňky či lilie. Svým vzhledem nemohou zapřít ani svůj název: tulipány pivoňkovité nebo liliokvěté. Právě prohnuté okvětní lístky připomínající skutečně květy lilií daly název tomuto druhu tulipánů, jež se zároveň vyznačuje vzrůstem 50 až 70 cm. K dokonalým výtvorům přírody však patří tulipány pivoňkovité s nádhernými velkými a plnými květy, jejichž barva přechází od lehce žlutobílé se zelenými žilkami až po růžovou. Tento druh tulipánů dosahuje vzrůstu mezi 40 až 60 cm.

K napohled efektním patří třepenité tulipány u nichž základ tvoří barva červená kombinovaná se žlutou, květy jejich dalších odrůd lákají jemnými odstíny barvy růžové. Vyznačují se jemně roztřepenými okraji okvětních lístků.

Darwinovy hybridní tulipány mají vysoké pevné stonky, proto se nejvíce hodí k řezu a do květinových vazeb. Neméně efektně působí rovněž rané tulipány s jednoduchým květem v panenské bílé.

Při dalším procházení skleníkem oko návštěvníka nestačí sledovat krásu nepřeberného množství dalších odrůd tulipánů, jejichž barvy přechází od bílé, přes narůžovělou, barvu cukrové vaty, tmavší odstíny červené až po světle fialovou a tmavou vínovou.

Velmi něžně působí různá květinová aranžmá, za zmínku stojí například aranžmá z květů bílých gerber pohupujících se na vodní hladině, ve které se zrcadlí opodál stojící rudé tulipány. Celé toto aranžmá připomíná romantické jezírko. Inspiraci pro výzdobu vlastního bytu či domu přináší i tulipány naaranžované do barevných gelových roztoků ve vázách z čirého skla.

Veškeré rostliny ve skleníku rychlené jsou určeny jednak k výsadbě do venkovních zahrad, slouží rovněž k výzdobě hradních interiérů a zároveň jsou používány do vazeb ke slavnostním příležitostem.

V zimním období jsou ve sklenících přechovávány i palmovité rostliny určené pro pozdější výzdobu venkovních prostor.

Příběh tulipánu vedoucí až k tulipánové horečce

Koho by při pohledu na u nás tak běžně pěstovaný tulipán napadlo, že tato elegantní rostlina je orientálního původu. Již v 15. století byl jejich nadšeným pěstitelem dobyvatel Konstantinopole sultán Mehmed II. Dobyvatel, stejně jako jeho následovníci. Na popud osmanských vládců bylo nashromážděno na 300 tisíc divoce rostoucích tulipánů z černomořské oblasti, které daly základ šlechtitelským pokusům k získání nejrůznějších barev a tvarů květu. Vyslanec císaře Ferdinanda I. se s těmito květinami seznámil na dvoře sultána Sÿleymana a před 460 lety je zaslal jako dar do Prahy, aby zde zdobily nově založenou Královskou zahradu. Proto první tulipány v Evropě byly vysazeny právě na Pražském hradě. Teprve poté se tulipány rozšířily po celé Evropě. Carolus Clusius, botanik na dvoře císaře Rudolfa II., nechal tulipány zaslat i do Holandska.

Pozoruhodné je, co tyto elegantní jarní květiny dokázaly v historii způsobit na světové burze. Jedna z informačních tabulí Správy Pražského hradu poutavě vypráví o „tulipánové horečce“. Fascinace lidí tulipány se postupem doby prohloubila natolik, že lze hovořit o „tulipománii“ vedoucí až k jedné z nejstarších finančních krizí v dějinách lidstva. Tato krize propukla v Holandsku v letech 1634 až 1637 a měla za následek první burzovní krach. Již počátkem 17. století začali holandští pěstitelé jednotlivé formy tulipánů křížit a tak se původně orientální květina stala velmi oblíbenou a proto žádanou zejména mezi šlechtou a bohatými měšťany. Tulipánových cibulí však bylo pouze omezené množství, tím rychle stoupala jejich cena. Zprvu stála jedna tulipánová cibule 1 gulden, brzy se však vyšplhala až na 1000 guldenů. Vešel v platnost i tzv. „tulipánový zákon“, jež za poškození tulipánové cibule hrozil vězením. Cibule byly předmětem dražeb a významnými komoditami na tulipánových burzách. Neustálý růst cen tulipánových cibulí vedl k myšlence na výhodnou investici s následným zbohatnutím. Lidé propadali obchodnímu šílenství, když pro získání tulipánových cibulí prodávali domy i statky. Podle písemných pramenů dokonce kupec za jedinou tulipánovou cibuli tehdy nejdražšího tulipánu Semper Augustus zaplatil 4600 guldenů spolu s novým povozem se dvěma klisnami. V roce 1637 byl za pouhé tři tulipánové cibule směněn celý pivovar. V letech 1636-1637 dosáhla tulipánová horečka svého vrcholu, neboť nabídka převýšila poptávku. Tím šla cena cibulí dolů a začalo docházet k bankrotům, konkurzům a významným ekonomickým potížím majitelů tulipánových cibulí. Následný krach amsterdamské burzy se stal ekonomickým krachem spousty lidí. Nejinak na tom byl i známý malíř Rembrandt van Rijn.

Tulipány to nekončí

Kromě nepřeberného množství rychlených tulipánů jsou na výstavě k vidění také další ve skleníku rychlené květiny, jako hortenzie či klívie, narcisy, bohyšky a drobné jarní cibuloviny. Také letos se s námi v samém závěru květinové expozice loučil modrý barvínek, tentokrát s panašovanými listy.

Co se však slovy popsat nedá, je nádherná přírodní vůně vystavovaných květin, která návštěvníka provází i po odchodu ze skleníku.

Skleníky v Královské zahradě Pražského hradu

Historický empírový skleník v severní části zahrady Pražského hradu byl postavený kolem roku 1820 a původně nesl název Zwinger, podobně jako areál zámeckého charakteru s galerií nacházející se v Německu v Drážďanech. Druhý skleník pochází z období kolem roku 1860. Třetí z pásu skleníků byl postaven po 2. světové válce. Celková rekonstrukce skleníků do dnešní podoby trvala zhruba rok a byla dokončena v roce 2012.