tisk ]Dušan Mravec - Neobyčejnost obyčejnosti
Obraz by měl zachycovat děj
Dušan Mravec je malíř mnoha postupů, jeho tvorba procházela různými styly, přitom se samozřejmě snažil nalézt i ten svůj vlastní. A malíř k tomu poznamenává: „Pracuji v tematických cyklech, přičemž náměty se v nich střídají od portrétů, figur, zát
iší až po krajiny a symboly. Moje malba má taktéž široký záběr od čistě hyperrealistické, přes gestickou až po místy abstraktní, protože kombinuji vícero těchto přístupů na jednom plátně. Obraz by měl, podle mého názoru, vždycky o něčem vypovídat, zachycovat děj. Jde o to, najít nosnou myšlenku. Najdu-li ji, nemám potřebu zkreslovat skutečnost, ale snažím se vyjádřit dnešní myšlení reálnými prvky.”
Osudové rozhodnutí
V příjemném hovoru jsme probrali mnohé otázky. Dostalo se také na studium v Banské Bystrici, Praze, stáže ve Finsku a Belgii, studijní pobyt v Paříži. Nakonec vyvstala otázka, kde nastal ten okamžik, kdy si uvědomil, že chce být malířem. „Vlastně ani nevím, co dalo podnět k mému malování. Když j
sem byl malý, tak mne bavilo stále něco vytvářet, celé dny jsem trávil v dílně mého dědy nebo také přehrabováním starých věcí na půdě jeho domu, kde jsem objevoval nesmírné poklady. Chtěl jsem jít studovat architekturu, a jak jsem se připravoval na zkoušky a kreslil, tak jsem zjistil, že samotný proces kresby a malby mne lákal víc než samotná architektura. V oněch sedmnácti letech jsem začal pro sebe objevovat Rembranta, Van Gogha a Picassa, kteří mne v mých počátcích provázeli prostřednictvím knih, které jsem si vypůjčoval v městské knihovně.“
Virtuózní prostředky
Pro absolventy Beranova ateliéru na pražské AVU je typické dokonalé zvládnutí náročné techniky hyperrealismu. Obdobnými virtuózními prostředky disponuje i Dušan Mravec. N
eomezuje se pouze na hyperrealistický výtvarný projev, ale pro jeho tvorbu je charakteristické, že kombinuje naprosto odlišné malířské styly. Na rozdíl od většiny takto disponovaných malířů u něj protikladné malířské styly ovšem nepředstavují různé polohy tvorby, jimž se věnuje nezávisle na sobě. „Dušan Mravec kombinuje rozdílné formální polohy do jednoho uměleckého celku. I u těchto, většinou velkoformátových obrazů, nacházíme oživení realistických poloh expresivním projevem, u jednoho dokonce malíř úplně upouští od pro něj typického rukopisu a jeho projev spíše evokuje pomalované a počmárané zdi zapadlých uliček. Dušan Mravec si však tento exces může samozřejmě dovolit, protože za ním stojí jeho schopnost namalovat věci tak dokonale, že máme chuť sahat na plátno a dotknout se jich," píše se v recenzi Mravcovy výstavy v galerii Peron.
Smysl pro obrazovou kompozici
Na malém stolku v koutě ateliéru jsem objevil připravené výstřižky z novin a časopisů, katalogy z umělcových výstav. Prohlížím si fotografie z vernisáží, listuji katalogy. V jednom z nich napsala PhDr. Rea Michalová, Ph. D., historička umění a kurátorka NGv Praze mimo jiné toto: „Dušan Mravec vychází z klasických malířských postupů a tradičních námětů, což se odráží především v jeho hyperrealisticky pojatých zátiších. V nich se řídil svým nejvlastnějším vnitřním založením a dokázal svou malířskou virtuozitou, smyslem pro obrazovou kompozici a monumentalitu aktualizovat tento žánr pro současnost… Výstava „Memories /Universal Language/“ je neohraničeným příběhem vzpomínek, odkazem k procesuálnosti a cykličnosti vývoje. Metaforicky řečeno, rozehrává napětí polarit mezi Mnémosyné, řeckou bohyní paměti, a Chronem, personifikací neustále ubíhajícího času… Zatímco dřívější díla spojovala do jednoho celku disparátní skutečnosti inspirované střídáním nesourodých reklam na pohyblivých billboardech, nyní má dělení form
átu jiný význam a obsah jednotlivých částí je vnitřně provázán. Dělení symbolizuje vrstvení, sedimenty vzpomínek, záznamy událostí, mezi nimiž autor nachází souvislosti. Vrší a fixuje významové asociace, vytváří synoptické obrazy.
Konfrontuje například krajinu s cestou, jíž přisuzuje symbolický význam neuzavřeného vývoje, s krajinou politicky rozdělenou. Krabička zápalek „Safety Match. Made in Czechoslovakia“ u něj vyvolala nostalgickou vzpomínku na společný stát. Čárový kód, objevující se i na dalších plátnech, odkazuje na moderní, elektronickou formu uchovávání paměti. Někdy funguje jako omezující prvek, který proniká do čistě přírodního krajinného schématu a zároveň vytváří rámec našeho pohledu."
Čtyři ve věži
Fotografie, objekty, abstraktní a reálné obrazy čtyř umělců, které spojují nesourodost a společné názory na sebevyjádření. První společná výstava Viléma Kabzana, Dominika Mareše, Dušana Mravce a Petra Písaříka Renesance Now zaplnila před časem čtyři patra věže Novoměstské radnice v Praze.
Mareš je abstraktní malíř, Písařík se věnuje spíše konceptuálnímu umění a také objektům a sochám, Mravec tíhne k realistické tvorbě a Kabzan se zabývá konceptuální fotografií a intermediální tvorbou. Přesto se sešli na společné výstavě. „Motivací bylo dostat do jednoho prostoru čtyři různé osobnosti, čtyři autory, čtyři názory. Společná je myšlenka Renesance Now, tzn. znovuobnovení klasických modelů umění a klasického přístupu v malbě, soše nebo instalaci," vysvětlil jeden z vystavujících umělců Vilém Kabzan. „Všichni čtyři se pohybujeme v klasických žánrech, technikách, i když to vypadá trochu jinak,
ale pořád vidíme krajinu, zátiší, portrét. Není to ničím jiné, ale forma se změnila," doplnil tehdy Dušan Mravec.
Interpretace renesance byla vždy různorodá, vyznačuje se však především svou rozvětveností a jejím hlavním rysem zůstává důraz na člověka jako jedince. Nejinak tomu bylo i na výstavě v Novoměstské radnici. „Renesance Now je návrat ke klasické kráse, ne k inspiraci antikou, ale spíš návrat k člověku, který je středem a z něhož se vracíme zpět k divákovi," uvedl tehdy Vilém Kabzan.
Svatozář každodennosti
Nedávno vystavoval Dušan Mravec na rodném Slovensku v Galerii u anděla v Kežmarku. V úvodním slově na vernisáži ředitelka této galerie Mgr. Carmen Kováčová mimo jiné poznamenala: „Vystavuje tu mladý talentovaný autor, pro kterého je typický paradox námětu a formátu. Neobyčejná obyčejnost asi nejlépe charakterizuje tvorbu autora. Věci zdánlivě všední jsou zobrazovány jako důležité, výjimečné a výtvarně přitažlivé. Zub času do nich vyryl drsné ornamenty, zůstala jenom patina času. Věci, které pravidelně používáme, dostávají lidský rozměr. S mnohými se jen těžko loučíme. Mají pro nás svou nezaměnitelnou auru, svatozář každodennosti."
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Dušan Mravec
narodil se 15. prosince 1980 v Žilině. Je slovenským malířem žijícím a působícím v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech prof. Milana Knížáka, prof. Zdeňka Berana a prof. Miloše Šejna. Absolvoval studijní stáže ve Finsku a v Belgii na Královské Akademii výtvarných umění v Antverpách, kde jistý čas pobýval i Vincent van
Gogh.
Věnuje se zobrazivé malbě, která má fotorealistické, hyperrealistické a expresionistické tendence. Tematicky se ve svých pracích soustřeďuje na zátiší, krajiny a portréty, které někdy spojuje do velkoformátových cyklů. Prezentoval se na desítce samostatných a více jak 50 společných výstavách doma i v zahraničí. Jeho díla jsou součástí státních sbírek Národní galerie v Praze a Galerie Benedikta Rejta v Lounech jakož i mnoha soukromých sbírek hlavně v Evropě a USA.
Více na www.dusanmravec.com.
