Pavel Bouda - Svět plný fantazie

Datum: 31.10.2012
obrázek
Životní jubileum vždy přináší možnost zastavit se, ohlédnout se, bilancovat. Každý rok, každá dekáda, každé čtvrtstoletí má svůj bilanční význam. A osmdesátka je významným mezníkem, který si určitou rekapitulaci opravdu zaslouží.

Složité cesty vývoje vedly výtvarně nadaného Pavla Boudu k občanskému povolání hodináře, vyžadujícímu přesnou ruku i tichý obdiv k plynoucímu času. Tato profese vyžaduje značnou intuici v momentě, kdy je restaurován historický předmět, výtvarně krásný a řemeslně dokonalý. „To vše se u Pavla Boudy spojilo s darem výrazného výtvarného nadání a vnímavým nitrem. Stal se malířem a zkoušel své síly v amatérské i profesionální rovině a postupně si vydobyl zcela specifické postavení mezi výtvarnými umělci,“ napsala Jana Potužáková v katalogu zatím poslední výstavy uspořádané k umělcovým osmdesátinám.

Detail a celek

Pavel Bouda má dispozice k cítění detailu a celku, tedy k celistvému řešení obrazu včetně dokonalé adjustáže. Vzniká tak celostní dílo, které dobře znali výrazní umělci minulosti, mezi něž patřil například Hieronymus Bosch. Také k nim se umělec ohlížel, když hledal svoji cestu k svébytnému uměleckému výrazu. Jejich spojnici reálného a fantaskního detailu se sám naučil uplatňovat ve svých artefaktech. Do pečlivě komponované obrazové plochy kupí umělec snové obrazy zoomorfní i rostlinné říše, světa fantazie lidí. Nalézá proudy přesně cíleného světla a jeho jemné odlesky. Jeho díla obsahují širokou barevnou škálu, ale v pečlivém rozložení. Celek tedy okouzlí kultivovanou barevností, smyslem pro tvarovou mnohost, najdeme v něm mnohdy i nadsázku.

Zvláštní nálada tajemství

Tvorba Pavla Boudy napovídá o tom, že zachycení podoby nemá být jejím spoutáním nebo zotročením, ale nemůže být ani prostředkem jejího úplného pochopení. Z pokory vůči svébytnosti zpřítomňovaných podob roste v jeho obrazech zvláštní nálada tajemství, která je vlastně prostorem svobody zachycených lidí a tvarů. Malíř se zde dotýká, ale zároveň respektuje nevyzpytatelnost a nedořečenost každého života, každého příběhu, setkání, situace. Tajemství, které je obklopuje, může být konejšivě objímající, ale i znepokojivé. Bylo-li by na světě vše pouze viditelné a bez tajemství, byl by svět i život banální. Obraz není zachycením jedné nebo několika málo podob, ale vždy a podstatně je uvedením podob nebo podoby do jejich určujících souvislostí: prostorových nebo časových, výrazových nebo situačních.

Vztah fikce a reality

Boudovy obrazy testují vztah fikce a reality a zachycují mnohovýznamnost a mnohoznačnost autorova pohledu. V rozsáhlejších útvarech se to stává jedním z klíčových rysů jeho rozmanité tvorby. Nepodbízí se, nesnaží se diváka upoutat nějakým módním klišé, ani nezneužívá své reputace nebo řemeslné zručnosti. Nemíří do slepé uličky stereotypu, ale dává průchod novým, svěžím nápadům. Je důkazem toho, že existují umělci, kteří se mohou pochlubit nejen svrchovanou dávkou invence, ale jsou schopni ji převést do různorodých a přístupných nálad.

Uznání a obdiv

Velký obdivovatel a osobní přítel Pavla Boudy Miroslav Horníček o něm kdysi napsal: „Před Tvými obrazy bývám rád. Především proto, že mne vedou jinudy a jinam. Krajiny, které sem kladeš, neodpovídají krajinám skutečným, ale skutečné jsou. To proto, že nejen svět má svoji skutečnost, ale má ji i obraz. Obraz není otevřeným oknem, kterým vyhlížíme lán obilí nebo barevný soumrak nad rybníkem. Obraz je obraz – uzavřená a svébytná realita, kde se odehrávají věci možné jen tady a nelze je poměřovat s tím, co se děje venku. Jsem Ti vděčen, že mi nabízíš dobrodružství zraku. Skladbu musím doposlechnout do konce, knihu dočíst, abych obojí poznal. Proč tedy před obrazem chceme obsáhnout všechno jediným pohledem? I obraz je nutno dočíst a vyslechnout. I obraz trvá a vypravuje. Je skladbou. Odněkud vychází, někudy postupuje a někam míří.

Máš štěstí, že žijeme tak daleko od sebe – byl bych u Tebe v ateliéru asi příliš často. Seděl bych někde v rohu s číší červeného a sledoval, jak kladeš barvu k barvě, abys za nás i pro nás vydobyl nové končiny světa, který na rozdíl od toho vnějšího a skutečného je bez konce.“

Text: Jan Chára

Foto: archiv autora

Pavel Bouda

Narodil se 10. září 1932 v Lounech. Je autodidaktem a vážný zájem o výtvarné umění ho dovedl k vlastní tvorbě. Jeho přání stát se malířem se naplnilo až v jeho čtyřiceti letech, kdy opustil zaměstnání hodináře a zcela se začal věnovat profesionální výtvarné tvorbě. S jeho obrazy se mohli milovníci výtvarného umění začít seznamovat v roce 1971 na společných výstavách s dalšími malíři tehdejšího Západočeského kraje. Od roku 1974 vystavuje samostatně. Prezentace umění Pavla Boudy na mezinárodních výstavách v Německu, Švýcarsku, Holandsku, Španělsku, Belgii, Kanadě, Finsku a Spojených státech amerických začala v roce 1982. Jeho díla jsou v majetku mnoha soukromých sběratelů u nás i v zahraničí. Díla Pavla Boudy se vyznačují zcela netradičním charakterem, nezvyklostí formy, výjimečnými technikami a ojedinělostí námětů.

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne