Josef Dudek - Vědomí souvislostí

Datum: 30.3.2012
obrázek
Původně chtěl studovat sochařskou průmyslovku v Hořicích, to bylo v roce 1968. Známé události způsobily, že zůstal v Olomouci a vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou. Měl štěstí na profesorku češtiny, která ho přivedla mimo jiné k četbě antických autorů. V útlém mládí chtěl být Josef Dudek pochopitelně někým úplně jiným, nejprve kombajnérem a později kominíkem. A řečeno s Jaroslavem Seifertem, osud jinak rozhodil mu karty, stal se malířem a grafikem.

„Na Pedagogické fakultě jsem byl žákem Dušana Janouška, který po čase poznal, že mne nepředělá k obrazu svému a nechal mne jít vlastní cestou. Rád vzpomínám také na profesora Emila Viklického, otce známého jazzmana, který vyučoval kresbu. Byl to velmi kultivovaný člověk s nesmírně velkou vstřícností a skutečně ohromnými znalostmi, které nám nezištně předával,“ poznamenává Josef Dudek.

Volný čas věnoval vlastní tvorbě

Po skončení studií, závěrečná práce z výtvarné tvorby byla inspirována verši R. M. Rilkeho, působil mladý výtvarník na tehdejší Lidové škole umění v Olomouci, kde se setkal s akademickým malířem Vladimírem Ženožičkou, fotografem Miroslavem Stiborem, Pavlem Kotasem a dalšími známými umělci. Veškerý volný čas věnoval vlastní tvorbě a svoje lepty a kombinované techniky posílal na mnohé zahraniční kolektivní výstavy, kde také získával první vavříny.

Další setkání s poezií

„Po přesídlení do Prahy jsem spolupracoval s nakladatelstvím Mladá fronta. Po řadě kreseb pro periodika mi akademický malíř Josef Velčovský nabídl, abych výtvarně doprovodil básnickou sbírku Ivana Wernische Včerejší den. A další autoři? Velmi si vážím Karla Šiktance. Jeho sbírku Adam a Eva stále nosím v kapse. Chtěl bych ji jednou ilustrovat, ale až tak za deset let. Zajímám se o japonskou poezii, obdivuji věčná témata v legendách a starých mýtech. Nejde mi ale o oživení mytologie, spíš hledám indoevropský základ naší civilizace. A s tím pochopitelně souvisejí mé cesty do Číny, Koreje, Mongolska, Indie, Nepálu, Tibetu, Kambodže, Barmy, Singapuru, na Jávu a na Bali. Těžko říci, která z těchto zemí mne zaujala nejvíce. V Barmě a Kambodži jsem obdivoval kvalitu mezilidských vztahů, nádherné ženy, ale třeba také Ankor – obrovský areál staveb z 9. až 13. století, v té době jsme se na našem území zmohli jenom na rotundu,“ podotýká malíř a grafik Josef Dudek.

Okouzlení keramikou

O prázdninách odjíždí výtvarník na svou chatu na Bouzovsku a točí na hrnčířském kruhu vlastní konstrukce keramiku, kterou vypaluje ve vlastnoručně postavené peci. To, že se keramice věnuje se vší vervou, dokazuje také jeho fascinace loštickými keramickými poháry, jejichž produkce s povrchem pokrytým puchýřky skončila někdy kolem poloviny 16. století, kdy je z trhu vytlačilo kvalitní glazované zboží produkované na jižní Moravě habány. Loštičtí hrnčíři se z šoku již nevzpamatovali a recepturu tajemné výroby si vzali s sebou do hrobu. Když byly na konci 19. století nalezeny první poháry, vzbudily v odborné veřejnosti nebývalý zájem. Až v sedmdesátých letech minulého století se podařilo prokázat, že místní řemeslníci přidávali do běžné hlíny grafit těžený nedaleko Svinova. Místní materiál obsahuje oxidy železa, které za vysokých teplot expandují a vytvářejí ony charakteristické puchýřky. S tímto tvrzením se ale Josef Dudek nespokojil a pokusy prokázal, že do hlíny je třeba přidat více ingrediencí, aby se dostavil požadovaný efekt. Své výzkumy prezentoval na výstavě v Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích v roce 2002 pod názvem Pocula Loscicensia aperta aneb tajemství loštických hrnčířů odhaleno.

Snaží se překročit svůj stín

Josef Dudek ale také vymýšlí nový design nožů na přežití, které do konečné podoby převádí pan Brixi z Mohelnice. Také skládá písňové texty pro folkovou skupinu Madelen, promýšlí další grafická díla, která obohatí sbírky sběratelů, ale i četné návštěvníky jeho výstav. Vypravěč neskutečných příběhů, tvůrce podobenství, který usiluje o co nejdokonalejší zvládnutí grafických technik a jejich další rozvoj. Věčný nespokojenec s úrovní, které právě dosáhl, možná i ten, který překračuje svůj stín. I tak by bylo možno charakterizovat tohoto autora.

V poetickém obalu sděluje svá podobenství

Malíř a grafik Josef Dudek tvrdí, že proces poznávání je nekonečný a svým citlivým přístupem se vciťuje do křehkých vztahů mezi lidmi a světem, lidmi navzájem, mezi přírodou a technikou, živým organismem v souboji s umělými mechanismy. V poetickém obalu sděluje podobenství, v nichž pod slupkou nevinné tváře se slibně pulsující kůží ve skrytu číhá zkaženost, sobectví, cynismus a faleš, s nimiž jsme tak trochu nepočítali. Josef Dudek mýticky tuší, řečeno obrazně, že kdo zachrání sebe, nespasí svět, kdo však zachrání svět, spasí i sebe A v tom je jeho vědomí souvislostí.

Text: Jan Chára, foto: archiv autora

Mgr. Josef Dudek

narodil se 5. ledna 1954 v Šumperku. V letech 1972 – 1975 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Žije a tvoří v Praze. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí. Například v Kanadě, Holandsku, Belgii, Thajsku a Japonsku.

 

Život už mne dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější,

co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.

                                                                                       Jaroslav Seifert

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne