Vietnam - Tajemství jezera Ba Be

Datum: 24.11.2011
obrázek
Zhruba 250 km od hlavního města Ha Noi se nachází naprosto úchvatná příroda, kde je dominantou jezero Ba Be. Dostat se do těchto míst, však není nic jednoduchého. Autobusy tam nejezdí, taxikáři o této lokalitě nikdy neslyšeli a mapy neexistují. Jedinou variantou, jak se na ono místo dostat, bylo vypůjčit si motorku a vydat se na cestu.

Vzhledem k poměrně špatnému stavu silnic, všudypřítomnému prachu a husté dopravě za městem, trvala cesta bez přestávek přes deset hodin. Nejobtížnější byl úsek posledních dvaceti kilometrů, kde je místo silnice pouze blátivá cesta plná kamení a nebezpečných srázů. Zdrželo nás také pár karambolů. Smetl nás náklaďák do příkopu a několikrát jsme píchli pneumatiku.

Tvrdá realita

Ve Vietnamu neexistují žádná pravidla silničního provozu a jako motorkář nemáte žádná práva. Platí zde pouze právo silnějšího. Jezdí se v protisměru, na červenou, přednost zprava neznají a pár promilí alkoholu v krvi řidiče nikoho nezneklidňuje. Důležité je vyhnout se srážce a stále troubit. Po cestě jsme viděli i několik nehod, některé bohužel i tragické.

Přijíždíme akorát při západu slunce a tak můžeme sledovat přehlídku nádherného zbarvení vody, hor i lesů. Břehy jezera jsou lemovány dřevěnými domky na kůlech, ohradami s dobytkem a četnými políčky. V jednom z domků si domlouváme ubytování. Čeká nás vyplnění dokumentů pro státní policii, které se ještě do půlnoci musí odevzdat na místní stanici v nejbližším městě, jinak by rodině hrozila minimálně pokuta nebo dokonce vězení. Ubytovat cizince bez povolení a nahlášení je totiž v celém Vietnamu trestné. Poté nás čeká pravá vietnamská večeře.

Země rýže a vodky

Obyvatelé jezera Ba Be jsou velmi pohostinní. Ihned po příjezdu, kolem desáté večerní, nám rodina, kde jsme bydleli, připravila doslova hostinu. Pochutnali jsme si na báječném tofu, pražených sójových bobech, kuřecím masu a zelenině. Samozřejmě nemohla chybět ani rýže a rybí omáčka. Jídlo bylo vynikající a to i přes fakt, že vietnamci nepoužívají sůl ani koření. Veškeré chutě a vůně pocházejí z čerstvých bylin, pro které během vaření odskočí na okraj přilehlé džungle. Celé menu se servíruje na velkém tácu a každý si do misky odebírá, co mu přijde po chuti. Celý obřad se odehrává na zemi, kde je rozložena speciální rohož. Stoly a židle v žádné rodině nenajdete. Stolování je dost odlišné od našeho a má několik specifik. Jí se pohromadě u jedné rohože na zemi. Vsedě nebo vleže, zkrátka jak je komu po chuti. Místo příborů se používají hůlky. Každé druhé až třetí sousto je zapotřebí pořádně proložit. Čím? No přeci rýží nebo kukuřicí, ale v tekutém stavu – v podobě místní vodky. Nemá sice 40 % jako v Rusku, ale i tak s námi zamávala. Během večeře ji každý z nás vypil minimálně půl litru. Hostitel neustále doléval a pobízel k vypití až do dna, aby záhy mohl dolít dalšího panáka. V celém severním Vietnamu se vodka pije po celý den a nejen k jídlu.

Po vydatné večeři se přesouváme po dřevěných schůdkách do prvního patra, kde máme připravený pokoj. Je to jedna velká místnost s terasou a výhledem na jezero, kde se v bažinách rochní buvoli. Znavení a přejedení uleháme na prkennou podlahu a nad našimi hlavami s pomocí čelovky pozorujeme, jak do obřího hnízda zalétá jakýsi bodavý hmyz. Dveře ani okna zde neexistují, tak spouštíme ochrannou moskytiéru a za zvuků hmyzu z džungle usínáme.

Dobré ráno, Vietname

Kolem páté hodiny ranní, kdy slunce pomalu vychází, nás budí zoufalý řev matky, manželky, tchýně a dcer našeho domácího. Zprvu nás napadá, že se snad vrátila americká armáda a útočí na nebohé ženy. Důvod této hysterické scény byl ale daleko prostější. Do našeho obydlí se k nám z lesa dostaly kobry. Okamžitě přibíháme a už jen vidíme, jak nebohá kobra dostává ránu za ranou přímo do hřbetu, dokud se nepřestane hýbat a je nekompromisně vyhozena ven z domu. Dozvídáme se, že kobry jsou místním postrachem číslo jedna. Jejich jed je natolik silný, že do 15 minut nastává smrt. Protilátky zde neexistují, a nemocnice je přes sto kilometrů. Jedinou šancí je postižené místo vyříznout, podříznout kohouta a jeho krví ránu vydesinfikovat. V mnoha případech to prý funguje a jedna z žen nám hrdě ukazuje jizvy po tomto zákroku.

O vzniku jezera Ba Be

Nesmírně krásná hornatá krajina je malým zapomenutým koutem země, opředena tajemnými pověstmi. Jedna z nich vypráví o vzniku jezera Ba Be. Uprostřed jezera se nachází malý ostrov Osamělé vdovy, který je hlavním motivem pověsti, jež si mezi sebou dodnes vyprávějí generace Thaiů.

Věří totiž tomu, že tam, kde se dnes rozprostírají jezera, bývala kdysi rýžová pole a uprostřed nich vesnice. Jednoho dne prý narazili obyvatelé vesnice v nedalekém lese na buvola. Chytili jej, porazili a maso si rozdělili. Zapomněli se však podělit se starou, osamělou vdovou.

Neštěstí pro vesničany tkvělo v tom, že se nejednalo o obyčejného buvola, ale o zvíře, které patřilo říčnímu duchovi. Když se buvol nevrátil domů, duch v převleku za žebráka navštívil osadu, kde poprosil vesničany o něco k jídlu. Ti se s ním však odmítli o buvolí maso podělit a vyhnali jej z vesnice. Slitovala se nad ním pouze vdova, která mu dala najíst a poskytla střechu nad hlavou. Té noci poradil žebrák vdově, aby nasbírala rýžové plevy a rozsypala je po zemi kolem domu. Poté se spustil silný liják, pršelo několik dnů a nocí, což způsobilo potopu. Všichni vesničané se utopili, záplava odnesla i jejich domy a zaplavila pole. Tak vzniklo jezero Ba Be. Zůstal stát pouze dům vdovy, ze kterého později vznikl právě ostrov Osamělé vdovy.

Bohatá příroda

Samotné jezero Ba Be s délkou osm kilometrů a hloubkou až kilometr je největším přírodním jezerem celé země. Na území zdejšího vápencového pohoří se v hlubokých údolích nachází dalších asi 500 jezer, řeky, peřeje, vodopády a jeskyně, které jsou roztroušeny v okolních zkrasovatělých karbonátových masivech zdejší pahorkatiny, jejíž majestátné vrcholy dosahují výšek až okolo 1500 m n.m.

Jezerní oblast zahrnuje i nefalšovaný deštný prales, který je domovem 65 druhů savců. Mezi ně patří i dva zástupci primátů. Černý gibbon a beznosá opice langur, která je endemitní a velmi vzácná. Domorodci ji znají už dlouho, ale vědcům se ji podařilo objevit teprve před několika lety. Roste zde přes 500 druhů rostlin a žije mnoho druhů ptáků. Běžně lze na stromech u břehů pozorovat velké ledňáčky, tzv. ledňáky. Svou krásu mají i různobarevní motýli a bizardně vypadající hmyz. Místní kmeny obyvatel mají zakázáno lovit zvěř a kácet stromy. Povoleno mají lovit pouze sladkovodní ryby, kterých žije v jezerech a řekách přibližně na 50 druhů. Zajímavý je způsob lovu. Kromě sítí používají také 25 cm široké a několik metrů dlouhé loďky, ze kterých loví ze stoje oštěpem, prudkým pohybem přímo do vody.

V oblasti lze navštívit i opuštěné jeskyně plné obřích krápníků, protkávající nekonečný prostor. Jsou domovem netopýřích hejn, která čítají i několik tisíc jedinců. Jednou z jeskyní dokonce protéká i splavná řeka. Teplota zde bývá v červenci o 30 stupňů Celsia nižší než venku, což vybízí k příjemnému odpočinku i lezeckým hrátkám.

Na návštěvě u kmene Hmong

Údolí zalité přírodními jezery obklopují vysoké kopce pokryté neprostupným pralesem. Přesně tam míříme. Cesta je však náročná již od začátku. V pralese se všechno mění ze dne na den. Tam, kde ještě před včerejším deštěm měli místní obyvatelé lávku přes potok, lze další den projít jen po provizorních větvích. Pohyb v džungli, jež je zarostlá vegetací, ze které visí pavouci a místy poletuje nebezpečný hmyz, kde kluzké kameny podrážejí nohy a panuje vlhkost, při které máte pocit, že vytrvale prší a teplota se blíží k padesáti stupňům, je vražedný.

Místy jsou mýtiny a políčka s vesnicemi - většinou tak se třemi domky, kde žijí minority kmene Hmong. Nejčastěji se živí pěstováním rýže a kukuřice. Na poli pracují dvanáct hodin denně, od úsvitu až po západ slunce. K orbě používají buvoly, k sázení rýže vlastních rukou. V blátě po kolena, kde je mnoho moskytů, sázejí rostlinku po rostlince a to s neuvěřitelnou pečlivostí a pílí.

Jsou to lidé pracovití, usměvaví, přátelští, tiší a pohostinní. Sice se s nimi nedomluvíte ani vietnamsky, natož anglicky, mají totiž svůj specifický jazyk, kterému by ani lidé z měst v okolí nerozuměli, ale gesta, úsměvy a objetí fungují spolehlivě bez ohledu na národnost po celém světě. Dostáváme vodu z rezavé konvice, která je zavěšena nad otevřeným ohništěm v domě. Sice je teplá, špinavá, páchne po železu a chutná po bahně, ale lokáme plnými doušky. Vody máme po celou cestu nedostatek a tak nám o pár kilometrů dále nezbývá, než ochutnat vodu z potoka. Naštěstí, jak se později ukázalo, bez jakýchkoli zdravotních problémů.

V odpoledních hodinách konečně začínáme klesat do údolí k jezeru, kde si půjčujeme loďku a nerušeně odpočíváme. Neodolali jsme ani koupání uprostřed jezera, kde je voda průzračná a poměrně teplá. Plout po klidném jezeru za západu slunce a vleže pozorovat vysoké skály s pralesem, při zpěvu ptáků a šplouchání ryb, je nezapomenutelným zážitkem.

Text: Lucie Czechová

Foto: autorka

 

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

Hledání v obsahu

Počasí

Soutěž

Napište nám

Partneři

Anketa

Jaký rozměr má váš byt?
 
46%
 
17%
 
20%
 
8%
 
5%
 
4%

Diskuze

Ke stažení

Nejčtenější články

Odkazy

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne