Holub – značka nežádoucí

Datum: 5.10.2011

Pokud bychom si představili situaci, že by volně žijící holubi byli pro svůj neomezený pohyb vybaveni pasem, pro mnoho z nich by bezstarostné plavby vzduchem mezi městy a jejich částmi brzy skončily shodnou informací – pobyt nežádoucí.

„Početnost pražské populace holubů byla v minulých letech odhadována na 140 000 kusů, početnost bratislavské na 35 – 45 000 kusů a brněnské na 30 000 kusů. Zajímavý je údaj, že v roce 1945 čítala populace zdivočelých holubů v Brně asi 200 kusů“.

Nejnápadnější oživení měst

Populace městských holubů patří k nejnápadnějšímu oživení mnoha měst většiny kontinentů. Hlavním důvodem jejich popularity je schopnost holubů dosáhnout kontaktu s osobami, které je krmí. Tímto svým chováním si pak postupně podmaní relativně velkou část lidské populace. V podvědomí většiny turistů se pak stávají hlavním symbolem některých měst, přestože nabízejí i celou škálu unikátních, nicméně chladných a strohých historických skvostů. V některých z nich se usídlila tisícihlavá hejna holubů již v minulých stoletích, v některých se jejich populace začaly rozrůstat teprve v posledních desetiletích.

Holubi ve městech jsou potomci holubů skalních (Columba livia), žijících ve volné přírodě v západní a jižní Evropě, severní Africe a přední Asii. Počátky domestikace tohoto druhu spadají do doby egyptských a mezopotamských civilizací před několika tisíci lety, a proto lze usuzovat, že první domestikované populace začaly vznikat současně s lidskými sídly. Posléze byly vyšlechtěny různé domácí formy, chované po celém světě. Největšího věhlasu a praktického použití dosáhly různé formy označované jako „poštovní“, prakticky využívané odedávna k doručování zpráv se spolehlivostí a rychlostí, která za současným systémem SMS stále ještě příliš nezaostává.

Skalní útesy nahradily fasády

V podmínkách střední Evropy a českého venkova byla ještě před několika málo desetiletími hejna holubů neodmyslitelně spjata především s venkovskými aglomeracemi. Prakticky v každém i malém venkovském stavení byly holubníky. Nicméně i ve městech nebylo holubářství žádnou vzácností a na řadě půd nájemných domů můžeme objevit zbytky holubníků i v centru Prahy.

Domácí užitkové chovy však byly postupně likvidovány především nabídkou trhu s drůbeží. Chovy různých vyšlechtěných plemen jsou v současnosti spíše vzácností. A tak se četní holubi ocitli na „svobodě“ a usídlili se ve městech, protože nejen členité, ale i strohé fasády a povrchy staveb a různých konstrukcí jim nahrazují jejich přirozená hnízdiště – skalnaté útesy. Na rozdíl od hrdliček nehřadují na stromech. Potravní zdroje ve formě přikrmování a odpadků a především potrava na okolních polích umožnily holubům se v některých lokalitách rozmnožit tak, že jsou jejich počty považovány za nepřiměřené. Odpůrci holubů argumentují především hospodářskými škodami na fasádách domů, na různých památkách a na zemědělských produktech a zdravotními riziky pro osoby zdržující se v budovách, na jejichž fasádách či půdách holubi hřadují nebo dokonce hnízdí.

Dobrý letec i zdatný jedlík

Volně žijící holubi ve městech se dožívají zpravidla tří až pěti let, což je přibližně třetina věku, kterého je schopen tento druh dosáhnout při dobré péči v chovu. Délka rozmnožovacího období v roce je ovlivněna potravou, klimatem a ostatními podmínkami, za jakých dochází ke hnízdění. Například v podstřešních prostorách, na půdách a obdobných krytech mohou holubi vyvádět mláďata i v zimních měsících. Pakliže zároveň nacházejí v blízkosti i vhodný zdroj potravy, mohou i v tomto období vykazovat nadprůměrnou hnízdní úspěšnost blížící se 75 %, při které vychová jeden pár ročně až šest mláďat.

Většina městských holubů odlétá denně po rozednění do vzdálenosti deseti a více kilometrů, aby se především na okolních polích nasytila. Potrava holubů se liší v průběhu roku. Hlavní složkou jsou semena obilovin, luštěnin a směsek v době jejich setí a sklizně. Mimo jiné to dokazuje i v minulosti analyzovaný vysoký obsah rtuti v orgánech pražských holubů, pocházející z mořeného zasetého obilí, které holubi spásají v okolí Prahy. Dále se holubi živí různými odpadky, zbytky lidské potravy a hmyzem. Udávaná spotřeba na jednoho holuba kolísá podle kvality a ročního období od 20 do 70 g denně. V zemědělství působí holubi značné škody. Například pražská populace spotřebuje denně přibližně pět tun potravy, přičemž podíl krmení zbytky lidské potravy lze jen obtížně odhadnout.

Trpí nejen památky

Na budovách dochází k největším škodám na fasádách, znečištěných holubím trusem, kterého jen pražská populace vyprodukuje okolo 500 tun ročně. Mimo to holubi vyklovávají z omítek a z malty spojující střešní krytinu tzv. „grit“, což jsou drobné kaménky, sloužící k rozmělňování potravy v jejich žaludku. Mimo to rozrušují drápky i měkký stavební kámen, který bývá běžným materiálem četných uměleckých památek a architektonických prvků. Biokorozivně působí i silně kyselá reakce vodou rozmývaného trusu, která rychle rozrušuje většinu stavebních materiálů a ochranných nátěrů.

Klíšťáci – holubí terminátoři

Pravidelné hřadování většího počtu holubů na balkónech a na fasádách budov přináší pro obyvatele četná zdravotní rizika. Jedná se především o šíření některých parazitů holubů, z nichž nejnápadnější jsou klíšťáci holubí. Tito, až 1 cm velcí roztoči jsou velmi ploší a do místností mohou aktivně zalézat skulinami, jejichž šířka nepřesahuje 2 mm. Jsou aktivní výhradně v noci, kdy sají krev velmi krátce – okolo 20 – 30 minut, zato však velmi intenzivně. Do vpichu vypouštějí látky omezující srážení krve a způsobující i částečné znecitlivění. U citlivých osob byly bezprostředně po takovém sání zaznamenány reakce, které vyžadovaly lékařské ošetření, například změna tepové frekvence, horečnaté stavy, dušnost apod. Svědící hnědofialové skvrny v místě vpichu přetrvávaly po řadu týdnů. Mnoha lidem ztrpčuje život i další, často nepředpokládaná schopnost klíšťáků, možnost hladovění po řadu měsíců, dokonce i let. Toto se neblaze projevuje především v atraktivních bytech, postavených na místě bývalých půd, kde nebyla provedena řádná asanace. Klíšťáci si i po několika letech najdou cestu k novým hostitelům ať již skulinami v trámech, mezi sádrokartonovými deskami či po fasádě – oknem.

V dlouhodobě nezabezpečených půdních hnízdištích mohou být vrstvy trusu hluboké až několik desítek centimetrů. Takový prostor je současně pokryt kadavery holubů v různém stupni rozkladu, což bývá současně zdrojem různých druhů hmyzu. Již pouhým prouděním vzduchu je podobný prostor vydatným zdrojem různých alergenů šířících se do okolí. Samozřejmě s přibývající vzdáleností dochází k jejich značnému ředění, citlivější osoby si je však mohou „užít“ i v nižších podlažích.

Riziko nepodceňujme, ale ani nepropadejme panice

Ve druhé polovině minulého století došlo k vyšetření několika set holubů z bratislavských, brněnských a pražských populací. Výsledky prokázaly přítomnost původců řady virových, bakteriálních a dalších onemocnění přenosných na člověka, nicméně statistiky výskytu těchto onemocnění u lidí nenasvědčují tomu, že by běžně k takovým přenosům docházelo.

Orgány ochrany veřejného zdraví však musí být připraveny na situaci, kdy bude nutno, v případě hrozícího šíření nákazy a zvýšeného výskytu přenašečů infekčních onemocnění nebo šíření škodlivých a epidemiologicky významných členovců a dalších živočichů, nařídit speciální ochrannou deratizaci. Umožňuje jim to zákon č. 258/2000 Sb, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odst. 2, § 61). V případě, že se takový zákrok týká holubů a jejich hnízdišť, je vypracován speciální metodický pokyn, umožňující asanovat případná stanoviště a objekty způsobem, který je v souladu s ostatními souvisejícími zákony.