Jan Vlček - Úděl člověka

Datum: 31.8.2010
obrázek
Někdejší malostranský ateliér akademického malíře Jana Vlčka, odkud bylo vidět do oken bytu Jana Zrzavého, byl, jak si ještě pamatuji, zavalen pokreslenými papíry. V jeho letenském ateliéru tomu nebylo jinak. Další útočiště, kde jsem ho navštívil, se nachází na pražském vysočanském nádraží, přímo na prvním nástupišti.

Za okny ateliéru, umístěném v prvním patře nádražní budovy, drobně poprchávalo. Na malířském stojanu upoutal moji pozornost další obraz z umělcova nejnovějšího cyklu. I v tomto ateliéru dostávají konkrétní podobu jeho představy – myšlenky přetavené v ryzí tvar – nejprve v kresebných liniích. Stohy kreseb a studií jsou vyrovnány v několika policích. Stěny jsou pokryty dalšími díly. Oleje, litografie, kresby tuší a rudkou.

„Tak se nejdříve napijeme,“ poznamenává malíř a nalévá do sklenek rubínový mok. Pak následuje jedna vzpomínka za druhou. Na Jana Zrzavého, který se přišel podívat v roce 1968 na výstavu Jana Vlčka a jeho spolužáků z AVU na Nových zámeckých schodech nebo na naši společnou práci v jedněch už zaniklých novinách, kde Jan Vlček mimo běžnou práci výtvarného redaktora publikoval v sobotní příloze své ilustrace k povídkám a poezii mladých autorů.

 

Dobrodružný svět hledačů

Před lety kreslil s dramatickou útočností obličeje ostře řezaných rysů, postavy neskutečných románů, scény bojových konfliktů, v nichž se odehrávalo i vnitřní drama bouřlivého temperamentu, který je překryt umělcovou vlídnou shovívavostí.

Dobrodružný svět hledačů donkichotského ladění, jejich strádání a únik do zklidňující pohody přírody tvořily jednu stránku děje, na další se pak objevovaly patetické postavy heroizovaných alegorií nebo dramata moderní doby. Tehdejší monumentální tušové kresby s protiválečnými motivy si získaly zasloužený obdiv.

Kresba je, jak už to ani jinak být nemůže, jeho celoživotní průvodkyní. Její preciznost získala základy už za studií na Vyšší průmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Důraz na kresebné vyjádření byl vyžadován i při umělcově studiu na Akademii výtvarných umění, kde získával další výtvarné zkušenosti u Vojtěcha Tittelbacha a Karla Součka. Zejména pobyt v Součkově ateliéru byl pro Vlčkův vývoj nesmírně důležitý a nelze pominout ani osobní vliv milovaného profesora, na kterého Jan Vlček tak rád vzpomíná. „Starý pán byl moc fajn, nejen umělecky, ale především lidsky. Dovedl poradit a měl pochopení pro výstřelky nás, tehdy nevycválaných studentů.“

Neprošlapané stezky

Ve srovnání s mnohými obrazy současného umění, které jsou často plody formálních experimentů, jsou Vlčkovy obrazy klasicky „jednoduché.“ Autor se nespoléhá na ustálené jistoty a vydává se často na nové neprošlapané stezky. Obrazy a kresby z jednotlivých období vždy přesvědčují o hloubce a intenzitě tvůrčího poznání vyslovovaného v působivém patosu výtvarného sdělení. Proti oblasti ideálních záměrů staví Jan Vlček podobu životního dění a namísto složitých formových spekulací nalézáme malířský přednes.

Historik umění Karel Holub mimo jiné o Vlčkově díle poznamenal: „Na bílém plátně se totiž vše vyjevuje příliš zřetelně a vlastní pohyb ruky vychází z jiných potřeb a impulsů, než z určených myšlenkových klišé. O tom svědčí tisíce kreseb, náčrtků i letmých skic v různých technikách, které doprovázejí celé Vlčkovo dílo. Snad každý detail, konfigurace či linie prošly sítem kresby, než zaujaly své místo na plátně.

Tento klasický přístup k obrazu umožňuje nesetrvávat u pouhé vnějškovosti, ale pronikat i za ně, k jejich skryté, odvrácené tváři. I v podstatě běžný námět pro obraz je umělci záminkou k rozehrání příběhu tvarů v prostoru, každý děj má svůj odraz ve hře jasu a stínu, světla a tmy. Malíř se tak stává režisérem, který pro vyjádření svého zámyslu určuje pevné místo a vztahy objektům a symbolům v konkrétním prostoru. Umělec se přímo dotýká tradice barokní malby a předvádí svou schopnost bezpečně zcelovat zkušenosti předchozích generací.“

Obrazy z Korsiky

Prohlížím si další obrazy a figurální kompozice. Zaujal mne nejen krajinný motiv z malířova rodného Domažlicka, ale také obrazy ze studijního pobytu na Korsice, na nichž umělec mistrně zachytil atmosféru tohoto krásného středomořského ráje s košatými piniemi, cypřiši, palmami a korkovými duby, s vesničkami a usedlostmi přilepenými na svazích strmých hor.

Nezbývá tedy než konstatovat, že umělcovo sdělované poselství překračuje hranice doby, ve které je vyřčeno. Úděl člověka – vztah jedince a davu – je interpretován jako věčný, i když často beznadějný zápas. Tato tematika je aktuální i dnes, kdy „výkladní skříně jsou přeplněné a lidská srdce jsou prázdná.“ Vlčkovy obrazy dokazují umělcovu víru v člověka, který neustále svádí svůj nekonečný boj s přírodou a časem, brutalitou a skepsí. Boj, který musí člověk vždy znovu svádět, aby mohl žít.

Text: Jan Chára

Foto: archiv autora

Jan Vlček

Doc. Jan Vlček se narodil 13. května 1940 ve Slavíkovicích na Domažlicku. V letech 1955 – 1959 studoval na Vyšší průmyslové škole sklářské v Železném Brodě a v letech 1959 – 1965 na Akademii výtvarných umění v Praze. Poté byl také odborným asistentem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na AVU, kde byl v roce 1988 jmenován docentem.

V letech 1992 – 1996 byl profesorem a vedoucím ateliéru malířství na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu. Žije a pracuje v Praze. Od roku 1999 je členem Jednoty umělců výtvarných. V roce 1997 byl poctěn cenou Franze Kafky za celoživotní malířské dílo. Svými díly je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách po celém světě.

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne