Sídliště na dlani

Datum: 27.8.2010
obrázek
Snad nám literární klasik promine, že jsme si vypůjčili název z jeho knížky, ale pětice panelových domů BD Kamenice by se na tu nebeskou dlaň určitě vešla. Jsou jako ze škatulky, malebně prostřené ve středu obce a věřte, že nejsou žádným rušivým živlem mezi starou venkovskou zástavbou a bohatou vilovou čtvrtí.

Ale všechno něco stojí – čas, peníze a lidské úsilí – i když jde „jen“ o sto čtyřiadvacet bytů. A že malé družstvo rozhodně neznamená malé starosti, o tom si povídáme s předsedkyní a zároveň jediným zaměstnancem tohoto družstva Ing. Zuzanou Novákovou.

Vraťme se trochu do minulosti - jak to všechno začalo?

Bytové družstvo Kamenice vzniklo v roce 1997, kdy se vyčlenilo z velkého kolosu bývalého okresu Praha-východ. Původní družstevní správa byla hodně z ruky, ale to byl pouze jeden z důvodů. Především jsme chtěli o naše domy, které vyrostly na přelomu 80. a 90. let jako jedny z posledních paneláků tehdejší výstavby, pořádně pečovat. Měly hodně chyb a pozáruční závady a opravy spojené s běžným provozem do té doby nikdo neřešil. Obyvatelé dopláceli na vlastní nevědomost a všichni jsme se museli učit, jak svůj majetek správně užívat a zároveň dobře hospodařit.

Z přípravného výboru, který o vyčlenění usiloval, jste vy byla jediná ochotná vzdát se svého povolání a tady začít znovu. Co to obnášelo?

Také jsem se musela učit doslova „za pochodu“, kromě základních důležitých věcí potřebných k provozu družstva ještě jednat s lidmi, s firmami, s laiky i odborníky, být trochu dráb a trochu psycholog... Dneska už mě hned tak něco nebo někdo nezaskočí, troufám si tvrdit, že mám přehled o všem, co se v družstvu děje, počínaje rozbitou klikou a hlavně – vím, co s tím dělat. Každý mě v téhle suterénní kanceláři najde, veškeré připomínky a požadavky mohu hned přenášet do představenstva, což je výhoda. A nevýhoda? Že jsem vlastně nonstop v práci. Ale pozor – nestěžuju si. 

Jaké problémy jste hned zpočátku museli řešit?

Za prvé jsme zjistili, že se nikdo nestaral o zatékající střechy, takže následovalo únavné kolečko – reklamace špatně odvedené práce, soudní tahanice, peníze nám nikdo nevrátil. Na opravy jsme všichni museli sáhnout do vlastní kapsy, ale další firma naštěstí odvedla opravdu výbornou práci.

Druhá věc, která nás tížila, bylo topení. Domy nejsou plynofikované, už tenkrát měli moderní akumulační systém, vytápění na elektřinu. V bytech jsou radiátory a kromě jednoho dvojčete pro dva objekty, má každý dům vlastní kotelnu, bohužel každý trochu jinou. Systém se v noci nabíjí a ohřívá vodu, pak „vypne“, přejde do režimu spaní. A celý den se topí podle určité ekvitermní křivky. Princip je to velice chytrý, ale musí se s ním umět zacházet.

A na elektřinu původně poskytoval dotace stát...

Přesně tak. Obyvatelé byli zvyklí topit, co to dalo, otevírat okna dokořán a – řečeno s nadsázkou - chodit doma ve spodním prádle. Museli jsme najít odpověď na mnoho otázek, protože nikdo nevěděl, jak topit v domě, jak používat radiátory v bytech a co udělat, aby spotřeba nelítala pánubohu do oken. Dalo hodně práce, než jsme dosáhli kýžených výsledků od rekonstrukce kotlů, přes rozvody, po termostatické ventily, ale vyplatilo se. Když jsme později dělali energetický průkaz budovy v rámci revitalizace, ukázalo se, jak už tehdy začala spotřeba rapidně klesat. Náklady se měly vrátit v horizontu deseti let a vrátily se za tři roky.

Kolik teď platíte za jeden gigajoul?

V rozmezí 630 až 680 korun. Mohlo by to být i méně, ale v této ceně jsou schované bývalé odpisy, částka, kterou šetříme na opravy a další eventuální rekonstrukci kotelen. My tam nemáme zisk, protože v domě si sami teplo vyrobíme a sami spotřebujeme. S tím, že suterény a nebytovky jsou temperované a od prvního patra výše se topí.

 

Revitalizovali jste najednou všech pět čtyřpodlažních domů. Co to obnášelo?

Začínali jsme 19. března 2007 a končili 19. července. Nechtěli jsme nic kouskovat, takže klasika - výměna oken, vyzdění meziokenních vložek, zateplení fasády, rekonstrukce balkonů včetně nového zábradlí a dlažby, vstupy, okna v suterénu. Říká se, že štěstí přeje připraveným a v našem případě to opravdu fungovalo – díky pečlivému výběrovému řízení jsme získali dobrého projektanta i firmu, která práce realizovala.

Jak jste celé dílo financovali?

Když jsme se oddělili, na kontě byla nula. Později nám sice původní družstvo předalo nějakou částku, ale některé domy neměly vůbec nic. Postupně jsme začali vytvářet rezervu, poslední dva roky před revitalizací jsme nastavili částku do fondu oprav na 20-25 korun za m2 plochy, a do jejího startu jsme našetřili osm milionů. To už byla hotová střecha, veškeré práce kolem topení a každý dům měl pohotovostní rezervu na náhlé opravy, havárie a podobně. Úvěr z banky činil 16 milionů a nakonec jsme dosáhli také na dotaci z programu Panel, kterou jsme brali jako třešinku na dortu, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli ji dostaneme. 

Najdou se i v tak malém kolektivu neplatiči?

Nejsme výjimkou, zejména když vezmete v úvahu, že podnik Strojmetal Kamenice, který prošel transformací a omezil výrobu, zaměstnával sedmdesát procent obyvatel našeho sídliště. S dlužníky jednáme okamžitě, aby nenechali dluh narůstat, protože když někdo jeden měsíc nezaplatí, neznamená, že mu ty peníze zbyly, ale už je v nesnázích. Musí vědět, že může přijít o střechu nad hlavou, vždycky se snažíme hledat nějakou nejméně bolestivou cestu.

Co vás při vaší práci nejvíce zlobí?

Převody do vlastnictví hodně nabouraly družstevní solidaritu. U nás jich moc nebylo a stejně zůstali pod naší správou, ale víte, co nám to dělá s účetnictvím? Máme tady nájemníky-družstevníky, vlastníky-družstevníky a vlastníky-nedružstevníky a přesto, že každý dům navenek existuje jako celek, vedeme 124 individuálních účtů! A to nemluvím o zádrhelech v komunikaci, hlavně s vlastníky novými, kteří byt koupili od bývalého družstevníka, a hned se snaží prosazovat svoje zájmy na úkor ostatních. Na to jsem vážně alergická. Zastávám názor, že lidé by měli být hrdí na to, že jsou členy družstva, které funguje, které jim dává ten luxus, že přijdou domů, mají teplo, rozsvítí světlo, pustí vodu, v podstatě se nemusí o nic starat a závady za ně někdo řeší.

Radši nám řekněte, z čeho máte radost?

Určitě z toho, že se revitalizace povedla, že jsme za ni dostali poděkování od obce, že se nám v opravených domech dobře bydlí a splátky úvěru jsou nastaveny tak, že nikoho neruinují. Mám štěstí na lidi kolem sebe, zejména v představenstvu družstva. Tvoří jej zástupci jednotlivých domů (to platí i pro kontrolní komisi), kteří mi pomohli nejen díky svým profesím, ale i tím, že v časech dobrých i zlých vždycky stáli za mnou.

Máte nějaké zvláštní přání?

Návod na bydlení! Nikde jsem nenarazila na nějakou publikaci na téma jak bydlet v panelovém domě, jak se co nejlépe k bytu i domu chovat, aby dlouho vydržely. Určitě bych v něm uvítala třeba kapitolu nadepsanou „Plastová okna nejsou bezúdržbová“, s poučením, že na každém okně je patnáct mazacích bodů, o které je třeba pečovat. S radostí bych takový „návod k použití“ rozdávala, protože největší chyby dělá člověk z nevědomosti.

 

Text: Hana Čechová a Vít Špaňhel

Foto: archiv redakce

 

 

 

PP na sociálních sítích

Facebook

Google+

RSS

Aktuálně

Interiér

Exteriér

Financování

Družstva a SVJ

Něco navíc


Časopis Panel Plus

Jsme ověřená firma

PANEL PLUS PRESS s.r.o. - idatabaze.czNakladatelství a vydavatelství - idatabaze.cz

Odhad online


 

 

 

Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 330 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne