Thassos - Mezi zelení a modří

Po přistání na letišti v Kavale, rychlý přesun autobusem do Keramoti. Trajekt z keramotského přístavu vyrazil přesně a cesta ubíhala rychle. Asi za čtyřicet minut jsme přistáli v Limenasu nebo také Thassosu – hlavním městě ostrova. Znovu jsme nasedli do autobusu a kolem jedenácté dopoledne jsme byli v cíli cesty – vítala nás Skala Potamia. Už z balkonu apartmánu bylo vidět průzračné moře, na které jsme se tolik těšili.
Golden Beach, řecky Chrissi Akti
Svěží vánek přinášel jeho vůni, která se mísila s vůněmi místních specialit z mnoha taveren, restaurací a obchůdků. Nedalo nám to a seběhli jsme z kopce na místní širokou pláž, která je velmi dlouhá a volně navazuje na známou Golden Beach, řecky Chrissi Akti, abychom poprvé pocítili objetí mořských vln. Musíte ujít desítky metrů, než voda stoupne dospělému člověku k hlavě, ale nepříjemné to není. Občasná prohlubeň dovolí se ponořit a pak už jen plavat a kochat se krásami živlu a nádherného pobřeží.
Nejseverněji položený ostrov
Ostrov Thassos je nejseverněji položeným ostrovem v Egejském moři. Kvůli množství lesů a vláhy je také nazýván zeleným smaragdem. Jeho 16 000 obyvatel žije na rozloze přibližně 393 km². Z územního hlediska spadá ostrov do východní Makedonie. Z velké časti je jeho hornatý povrch pokryt borovými, piniovými a olivovými háji, které jsou střídány ve vyšších polohách smíšenými lesy. Kvůli mramorovému podloží a kvalitním pramenům je na ostrově dostatek pitné vody.
Na vrcholu Ypsarionu
Nejvyšším vrcholem ostrova je Ypsarion, dosahující výšky
Začátek byl v neolitu
Důkazy nejstaršího osídlení ostrova sahají až do období neolitu. Od té doby byl ostrov postupně dobýván Féničany, Thráky, Římany, Egypťany a dalšími národy. V 7. století před naším letopočtem se na ostrově vylodili Řekové z ostrova Paros, kteří tady objevili bohaté lesy a nerostné bohatství. Věnovali se obchodu a vytvořili pevný stát s nezávislou měnou. Pro svou ochranu vybudovali pevné mramorové hradby se třemi obrannými věžemi, jejichž pozůstatky se zachovaly dodnes.
Archeologické muzeum v hlavním městě
Později se ostrov stal důvodem sporů a bojů mezi Athénami a Spartou. V roce 340 před naším letopočtem byl přičleněn k Makedonskému státu. Rozkvět zaznamenal opět v době Římské říše, kdy byla ostrovu poskytnuta zvláštní privilegia. A ti, kteří chtějí vědět ještě víc, jistě navštíví archeologické muzeum v hlavním městě a další poznatky získají při návštěvě starověkých vykopávek.
Snaží se ctít tradici
Faktem je, že i nádherné moře po pár dnech zevšední a vy zatoužíte po něčem jiném. My jsme nenastartovali klimatizované Punto z půjčovny, ale do městečka Potamia jsme se vydali místním autobusem. V dřívějších časech byla Potamia bezvýznamnou osadou, ale koncem 19. století se začala rychle rozvíjet a dnes je hlavním střediskem celé oblasti. Charakteristické úzké a strmé uličky jsme našli i tady. Staré domy pěkně opravené, nová výstavba se snaží ctít tradici, i když se to vždycky nepovede.
Světově proslulý sochař
Opravdovým skvostem je muzeum Vagí, kde jsou vystavena díla thasoského sochaře P. Vagího (1894–1965), který pocházel z Potamia, ale žil a tvořil ve Spojených státech amerických. Jeho výtvory se nacházejí v mnoha významných světových galeriích, například v New Yorku, Toledu, Ohiu nebo Tel Avivu. V roce 1963 navštívil umělec svůj rodný ostrov a nabídl své dílo řeckému státu s přáním, aby je umístilo v Národním muzeu nebo na Thassosu. Jeho rodiště Potamia vybralo a zrekonstruovalo budovu a za finanční pomoci řeckého ministerstva zahraničních věcí a umělcových přátel bylo muzeum slavného rodáka slavnostně otevřeno 29. srpna 1981.
Obava před piráty
A tak jsme se zase vrátili z vnitrozemské Potamia do přístavní Skala Potamia. Nejde tedy o to, že by si místní obyvatelé stavěli letní byty, ale důvodem byla už ve starověku obava před piráty. Když se objevili, obyvatelé se z přístavních vesnic stáhli do hor. Pohled na mapu Thassosu dává jasně tušit, které vesnice k sobě patří.
Modrozelené moře nabízí svou náruč
Všechno jednou skončí, a tak poslední večer jsme věnovali kulinářství. V půvabné restauraci Korali jsme na jídelním lístku psaném česky našli naši oblíbenou pochoutku, známou už z předešlých zájezdů na jiné řecké ostrovy. Neodolali jsme a znovu jsme si poručili steak z mečouna s pečenými bramborami plněnými tzaziki a nefalšovaný řecký salát. Lahodné bílé víno na závěr bylo tečkou za pobytem na ostrově, kde se těžil a těží mramor, kde vás upoutá stále ještě panenská příroda na svazích hor. Zeleň se zdá nekonečná a modrozelené moře vám stále nabízí svou náruč.
Text: Jan Chára
Foto: Aleš Kumpera a archiv autora


















