tisk ]Vladimír Suchánek - Sny a skutečnost
Podobu české grafiky konce dvacátého století utvářela řada významných uměleckých osobností, které vstoupily na výtvarnou scénu koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jedním z příslušníků této umělecky silné generace je i akademický malíř a grafik Vladimír Suchánek, jehož tvorba si získala během let respekt domácího i zahraničního publika a umělecké kritiky. Patří k těm představitelům české grafické tvorby, kterou spojuje bohatá imaginace s hloubkou osobní výpovědi a vysokou kulturou výtvarného projevu. Jeho křehké listy prozrazují vedle osobité poezie především mistrovské ovládání barevné litografie, která je jeho nejužívanější technikou.
Experimentování s lavírováním
„Když jsem poprvé stanul u svého tiskařského lisu, uvědomoval jsem si, jak málo pozornosti jsme věnovali ve škole samotnému tisku a přípravě kamene. Po prvních technických nezdarech jsem hledal poučení u tehdejších uměleckých tiskařů, nejvíce u Václava Vejvody, který stál u zrodu mnoha děl Františka Tichého, Karla Svolinského, Vojtěcha Sedláčka a řady dalších umělců. Svěřené rady jsem si svědomitě zapisoval a dlouhé měsíce experimentoval s lavírováním litografické tuše. Postupně se dostavovaly první výsledky.“
Kameny mají duši
Na hladce ozrněnou plochu kreslil umělec křídou, rozmýval litografickou tuš a jemným stříkáním neředěné tuše začínal docilovat oněch typických sametových hloubek. Trpělivě odkrýval tajemství účinku leptání kyselinou dusičnou a vedl pozorný a neustávající dialog s kameny, které, jak se dozvěděl od starých tiskařů, mají duši. Snažil se k ní přiblížit a porozumět jí.
„Významnými inspiračními zdroji se pro mne staly hudba a poezie. Mohu říci, že hudba mne provází po celý život. Tatínek byl kantor, a tak jsem i já zpíval v dětském i učitelském sboru, hrál na svatbách i pohřbech.“
Hudba a literatura
Vladimír Suchánek vytvořil řadu portrétních studií inspirovaných vážnou hudbou i klasickým jazzem. A tak se na jeho barevných litografických kompozicích objevili například vedle Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderika Chopina a Gustava Mahlera také Duke Elington a Luis Armstrong.
Svět literatury a zejména poezie, další inspirační zdroj Suchánkovy tvorby, připomínají například ilustrace ke Kafkově Proměně a k řadě básnických sbírek milostné poezie. V některých byla místo ilustrací použita volná grafika. Je zvláštní, že nepůsobí jako volný doprovod, ale bezprostředně souzní s citovou atmosférou textů. Jistě na tom má zásluhu výběr, ale neméně k tomu přispělo i samo téma. Ve sta podob lásky se tu proměňuje žena-touha, žena-žádost, žena-tajemství, žena-trýzeň, žena-vzpomínka. Ta prochází i moderní českou poezií a v Suchánkově tvorbě zaznívá v mnoha variacích, včetně nostalgických reminiscencí na jiná stylová období.
Zoubkovaná krása a exlibris
Samostatnou kapitolou je známková tvorba. Vladimír Suchánek jich vytvořil dvě desítky. Nejznámější je série zvěrokruhu. Jeho známka svatého Vojtěcha zvítězila v evropské soutěži a byla vydána v několika zemích. Další dvě jeho známky zobrazují české lidové krajky. Vladimír Suchánek se věnuje také tvorbě exlibris, kterých pro české i zahraniční sběratele vytvořil více jak tři sta.
Nedávno připojil malíř a grafik ke svým více jak dvaceti zahraničním oceněním i zlatou medaili z první světové výstavy komorní grafiky v Pekingu. Od poloviny devadesátých let je předsedou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění ve Vídni. Na svém kontě má více jak 128 samostatných výstav a téměř 300 účastí na kolektivních výstavách grafiky doma i v zahraničí. K umělcovým sedmdesátým narozeninám byla uspořádána v Galerii Hollar v Praze retrospektivní výstava nazvaná Grafické ohlédnutí.
“Barevné litografie Vladimíra Suchánka“, jak poznamenala Eva Bužgová „otevírají svět nazíraný clonou snů o skutečnosti a skutečnost promítnutou do snu. Dráždí dvojznačností i nostalgií vyvěrající z nejistých perspektiv lidské bytosti sevřené bludištěm všudypřítomné dočasnosti. Umělcův životní postoj neovlivnily teoretické postuláty, ale osobní zkušenost člověka, hledajícího v tvůrčím procesu opodstatnění vlastní existence i její elementární přesah.“
Text: Jan Chára
Foto: archiv autora
Vladimír Suchánek
Narozen 12. února 1933 v Novém Městě nad Metují. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana a poté absolvoval grafickou speciálku profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění. Žije a tvoří v Praze. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Rakousku, Německu, Portugalsku, Polsku, Nizozemsku, Belgii a Kanadě.
