Finsko - Země tisíců jezer

Datum: 21.08.2009
obrázek
Pohled z okénka letadla byl opravdu úchvatný. Nevědět, že jsme ve Finsku, přemýšleli bychom, zda tam dole je moře se spoustou ostrovů, nebo pevnina s množstvím jezer.

Závody v rybolovu

Po hodině letu z Helsinek směrem na severovýchod jsme přistáli ve městě Savolinna. Bylo časné sobotní ráno a zdálo se, že město spí. Ale opak byl pravdou. Několik desítek nadšenců už obsadilo břehy jednoho z menších jezer, na nichž se konaly závody v rybolovu. Další lidé byli v přístavu, kde ošetřovali nebo chystali k vyplutí své čluny. Podle spousty prázdných kotvišť se dalo usoudit, že mnozí odjeli už v pátek. Ptáte se kam? Na ostrovy nebo na opačný břeh jezera, zkrátka kamkoliv, kde je ještě blíže k přírodě, než v poklidné Savolinně.

Pevnost Olavinlinna

Po prohlídce vodní pevnosti Olavinlinna, kde se koná každoročně patrně nejznámější z patnácti finských kulturních festivalů, jsme nasedli do člunu a během dvouhodinové jízdy jsme se kochali místy, kam se Finové o víkendu schovávají. Do nízkých srubů a chat na malých i větších ostrovech i na kraji lesa na pevnině. Otec naší průvodkyně Tuuli Virtanenové, která vystudovala českou a světovou historii na Karlově univerzitě, si ve svém srubu dokonce vaří pivo v malém domácím pivovaru. Chutná prý výborně, ale není nad Prazdroj, jak říká.

Punkaharju

Na myšlenku zachovat jedno z nejkrásnějších míst jezerního kraje Punkaharju jako přírodní rezervaci přišel ruský car Alexandr I. v roce 1803. V neustálých švédsko-ruských tahanicích o toto území mělo právě navrch Rusko. Tak tomu bylo i o čtyřicet let později, kdy Nikolaj I. nechal postavit v Punkaharju dům pro hosty. Na témže místě je dnes hotel a lázeňské středisko Valtion, které se úspěšně snaží spojit vnější půvab stavby z počátku 20. století s dnešními požadavky na pohodlí.

Skalní galerie

Dva kilometry od lázeňského střediska Valtion jsme se ocitli v prostředí naprosto odlišném. Výstavní centrum Retretti bylo otevřeno v roce 1986 a patří k nejoriginálnějším světovým galeriím. Je částečně umístěno v podzemních prostorách uměle vyhloubených do skalního žulového masivu. Za dobu své existence hostila galerie díla mnoha světových tvůrců. Finové tu servírují nejlepší s nejlepším. Čistý vzduch přefiltrovaný hlubokými lesy, jezera, z nichž se dá pít, a umělecká díla, která jsou ozdobou předních světových galerií.

Do hlubin tajgy

Ocitnete-li se hluboko ve finské tajze a hlad se stává nesnesitelným, smíchejte losí lišejník s trochou popela a zalejte vodou. Za chvíli máte docela stravitelnou hmotu. Tak to alespoň tvrdil Kai Pihlström, který naši výpravu do tajgy vedl. Na lišejník s popelem naštěstí nedošlo. V cíli naší „procházky" tajgou Kaiův společník dodělával oběd. Na osikových prkénkách byly dřevěnými kolíčky přibity plátky lososa. Po dvou hodinách uzení a pečení chutná jemné rybí maso opravdu skvěle. A na závěr si každý z nás udělal na pánvičce palačinku a popíjel z plecháčku kávu, připravenou v očouzené černé konvici.

Nejlepší prostředek proti stresu

Po návratu do hotelu Korpilampi jsme vyzkoušeli místní speciality a pochopitelně saunu. Ředitel hotelu Juka Puikkonen pro nás nechal vytopit tu starodávnou - kouřovou. Pár temp v průzračném lesním jezeře a znovu do sauny. „Pro člověka dnešních dnů, který se neustále za něčím honí je sauna nejlepším prostředkem proti stresu," vyjadřuje životní zkušenosti Finů naše průvodkyně Tuuli. „O bývalém finském prezidentovi Urho Kekkonenovi se říká, že složitá politická jednání rád vedl - pokud k tomu našel pochopení u partnerů - právě v sauně," vmísil se do hovoru Juha Puikkonen, který nám hned začal tykat, což je, jak jsme se později přesvědčili, národní zvyk, stejně jako saunování.

Dcera Baltu

Hlavní město Finska, někdy přezdívané bílé město severu nebo dcera Baltu, působí „vzdušným" dojmem. Po velkém požáru v roce 1808 bylo město vystavěno znovu, v jednotném stylu. Voda a zeleň k Helsinkám, stejně jako k celému Finsku, nerozlučně patří. Počítalo se s nimi vždycky a v poslední době snad ještě víc než v minulosti. Nové městské části se staví tak, aby okolní krajina co možná nejméně utrpěla. Příkladem je čtvrť Tapiola, která se stala přímo učebnicovým příkladem dokonalého spojení moderní architektury s okolní přírodou, města s člověkem. Vznikla v padesátých letech 20. století jako model moderní městské architektury. Co bylo tehdy nové a určující, je dnes už dávno překonáno. Žádný Fin nežije rád ve výškovém domě, ani v tom případě, že je dům obklopen zelení.

Finlandia a Zetor

Finové jsou na svou metropoli hrdí a rádi připomínají cizincům pamětihodnosti, které by měli navštívit. Patří mezi ně například budova univerzity na Senátním náměstí, postavená v letech 1828 - 1832 Carlem Ludwigem Engelem pro vysokou školu, přestěhovanou do Helsinek z Turku. Dóm projektoval stejný stavitel a tato stavba, se stala dominantou již zmíněného Senátního náměstí. Pozornost si jistě zaslouží skalní chrám, jedna ze stěžejních moderních staveb, která je doslova spojena s materiálem, z něhož vyšla - granitovou skálou, nebo Finlandia - kongresové a kulturní středisko, projektované Alvarem Aaltem. Pozornosti by asi neměl uniknout olympijský stadion, který je navždy spjat s historickými vítězstvími Emila Zátopka na olympiádě v roce 1952. Nesmíme zapomenout na Sibeliův pomník, budovu hlavního nádraží, ale také na stylovou restauraci Zetor, kde místo jídelních stolů slouží k hodování staré traktory české provenience.

Na samotě u jezera

Přivítal nás typický světlovlasý Fin Peetti Lahdelma a jeho usměvavá žena Ritva. Na paloučku před obytnou budovou sto hektarové ekofarmy, dováděli jejich synové Tatti a Tero a jejich miláčkové psi Tito a Nato. Jak vznikl nápad věnovat se agroturistice? Odpověď byla jednoznačná. Rozhodla státní podpora. Statek koupili od otce, nejprve využívali původních staveb, později se rozhodli postavit na břehu blízkého jezera tři luxusní chaty, které nazvali Radost, Štěstí a Veselost. Je v nich možné ubytovat se vším pohodlím 21 osob. Stejně jako v téměř 300 finských ekofarmách je i u Lahdelmových možné zaplatit si plnou nebo poloviční penzi nebo jenom ubytování se snídaní. „Třicet procent osazenstva tvoří zahraniční návštěvníci, zbytek patří Finům. Téměř 35 týdnů v roce je kapacita plně využita. Mnozí návštěvníci nám pomáhají. Dělají to, co umějí, nebo to, co se během pobytu naučí," poznamenává Pertti. „Jezdí sem většinou rodiny s dětmi a oceňují klid a kvalitní jídlo," dodává Ritva. Kniha pro hosty obsahuje mnoho informací včetně nejrůznějších rad, jak si počínat v přírodě, co je možné sbírat z lesních plodů vyskytujících se v okolí. Každý host má k dispozici vrše na lovení ryb, může se projet na koních, navštívit domácí muzeum, kde se seznámí se zemědělským nářadím, které používali rolníci v minulosti. I když kolem jezdí autobus jednou týdně a do nejbližší nemocnice je to šedesát kilometrů - což jsou přirozené nedostatky finských samot - najdete tu nejen klid ale také radost, štěstí a veselost a především otevřenou náruč finské přírody.

Kalevala

Moře, lesy a jezera jsou klíčem k finské kultuře, k pochopení života této severské země. Příroda i kultura se vzájemně doplňují. Podle finského národního eposu Kalevala, se svět zrodil z vody. Pro Kalevu, otce dvanácti synů, zakladatelů finského národa a hrdinů eposu, je voda krví, tím, co člověku dává život, moře spojuje člověka s člověkem.

Chcete-li se vyhnout návalům u jižních moří, zotavit se v dosud panenské přírodě a získat nevšední kulturní zážitky - pak navštivte Finsko. Tak nějak by mohl znít reklamní slogan, vyzývající ke strávení dovolené v zemi jezer, jichž je podle družicového snímkování z roku 1987 188 tisíc.

 

Text: Jan Chára

Foto autor

 

 

 


Magazín o moderních trendech v bydlení

portál nejen o bydlení pro čtyři miliony obyvatel panelových domů Panelplus Press

Textová reklama: Předplaťte si PANEL PLUS pouze za 390 Kč! Více na http://www.panelplus.cz/cz/predplatne